Už dávno nejsem dítě, skladbu Franka Perkinse z roku 1934 kdysi vybavil půvabným českým textem a tímto názvem básník Jiří Suchý, aby se vryla do paměti posluchačů zejména v podání Evy Pilarové a Waldemara Matušky. Původně, s anglickým textem Mitchella Parishe, šlo ale o něco úplně jiného. Byla to vzpomínka na ohromnou meteorickou bouři, při které spadly v listopadu 1833 na Alabamu miliony hvězdiček. Ta vzpomínka stále žije, v roce 2002 se dokonce roj meteorů dostal na oficiální poznávací značku amerického jihovýchodního státu Alabama.

Takže si poslechněme skladbu o hvězdách padajících na Alabamu v její originální verzi, zpívá ji španělská trombonistka Rita Payés, skoro ještě dítě; bylo jí 14 let:
https://www.youtube.com/watch?v=zIP42fLAUew

Skoro dítě Rita Payés, kterou jste právě slyšeli, není náhoda, ale objev muže, který se jmenuje Joan Chamorro, kapelníka, kontrabasisty a baryton saxofonisty Sant Andreu jazz bandu. Sant Andreu je část Barcelony kolem kostela svatého Ondřeje a kapela pana Chamorra je složena z dětí a mládeže ve věku 7 až 20 let a jejich hostů. Vznikla v roce 2006 a vystupuje s velkým úspěchem na festivalech nejen v Katalánsku. Jejich produkcím nelze odolat – a neodolali jsme ani my.
https://www.youtube.com/watch?v=OtO651CqhGY

Sant Andreu jazz band do třetice, tentokrát je hostem známý americký saxofonista Jesse Davis a nastoupil celý orchestr. To vše na 43. Mezinárodním jazzovém festivalu v Barceloně v roce 2011. Obdivuhodné pedagogické metody pana kapelníka Chamorra by se měly velmi pozorně studovat. Třeba v zemi, která bývala kdysi plná muzikantů.
https://www.youtube.com/watch?v=Fjo75CFJjG4