Jiří Fajt a Europa Jagellonica: kde je katalog?
Jana Dědečková

V pondělí 30. září 2013 uplynul přesně rok od ukončení bezkonkurenčně nejdražší umělecké výstavy loňského roku v kterékoliv české veřejné galerii, projektu Europa Jagellonica v Kutné Hoře. Na toto datum jsem čekala se zájmem. Byla jsem totiž zvědavá, zda se alespoň do roka od ukončení výstavy jejímu kurátorovi Jiřímu Fajtovi podaří vydat katalog. Jenom na okraj podotýkám, že v tomto ohledu dokázal doc. Jiří Fajt dalece překonat veškerá očekávání. Když totiž  katalog nebyl k dispozici těsně po vernisáží, zeptala jsem se těch, kteří už rok  před zahájením výstavy předvídali, že Europa Jagellonica vysoce přesáhne rozpočet a nebude mít katalog včas, o jaké zpoždění se asi bude jednat. Názory desítky oslovených se dělily zhruba půl na půl: katalog vyjde těsně před koncem výstavy, nebo do půl roku po jejím ukončení. Pouze jeden škarohlíd trval na tom, že to bude bude trvat téměř rok. Dokonce i on se však mýlil. Výstava skončila 30. září 2012, máme říjen 2013 a katalog stále nikde.

     Počátkem května 2011 avizoval pořadatel výstavy GASK doprovodné publikace v tiskové zprávě takto: „Vydán bude výstavní katalog v české a anglické verzi, průvodce výstavou, průvodce po zpřístupněných historických objektech v Kutné Hoře a programová nabídka jagellonských památek a českých sbírkových institucí s pozdně gotickými fondy.“ (ZDE) Ještě štěstí, že pořadatelé neprozradili, KDY katalog vyjde. Maličkost? Nikoliv. Podobné zpoždění představuje okázalé pohrdání nepsanými, ale základními profesními standardy.

     Zjevně už s napsáním stručného průvodce po výstavě měl Jiří Fajt potíže.  Poté, co v tisku napadl ředitelku GASKu Janu Šorfovou za neprofesionální přístup k přípravě výstavy, odpověděl mu GASK 1. listopadu 2012 (ZDE) tiskovou zprávou, z níž cituji:  „V této souvislosti stojí za zmínku také některé potíže ze strany pana Fajta, jako pozdě dodané knižní průvodce výstavou. Průvodce v češtině byl dodán 15.7.2012 (téměř dva měsíce po zahájení výstavy) a průvodce v angličtině 14 dní před skončením výstavy. Kompletní katalog k výstavě zatím nebyl vydán vůbec.“ Neumím si představit žádnou velkou evropskou veřejnou galerii či muzeum umění, které k zahájení výstavy srovnatelného typu nevydá kompletní katalog nebo velkou vědeckou monografii. Realizovat podobný projekt bez takové publikace totiž znamená zásadním způsobem ohrozit jeho odborný ohlas a značně poškodit dobrou pověst a značku pořádající instituce.

     Designovaný ředitel Národní galerie v Praze doc. Jiří Fajt se často veřejně kriticky vyjadřuje o řízení této státní příspěvkové organizace v předchozích letech. S lehkostí sobě vlastní přitom přehlíží její návštěvnicky i badatelsky úspěšné projekty s významným mezinárodním ohlasem. V loňském roce přitom, pokud vím, zvládla Národní galerie v Praze, vedená v té době Vladimírem Röselem, vydat katalog nebo vědeckou monografii ke dni vernisáže prakticky u všech výstav. Není však třeba zůstávat v Praze: Moravská galerie to dokázala u všech rozhodujících výstavních projektů rovněž. Obě instituce v posledních letech vstupovaly i do projektů, jejichž spoluautory byli významní zahraniční odborníci. Jak jsem byla upozorněna, například na přípravě výstavy František Kupka: Cesta k Amorfě se podílela mimo jiné i ředitelka sbírek pařížského Centre Georges Pompidou, jednoho z nejvýznamnějších světových muzeí moderního umění vůbec, paní Brigitte Léal. V případě účasti odborníků této kategorie by teoreticky mohl být omluvitelný třeba několikatýdenní skluz při přípravě vědeckého katalogu. Zajímavé však je, že k němu nedošlo. Velké české výstavní instituce typu Moravské galerie nebo Národní galerie v Praze  totiž alespoň zatím dodržují profesní standardy ve světě běžné. Doc. Jiří Fajt toho, zdá se, není schopen.
   
     Jsou výstavy, u nichž realizaci katalogu brání finanční podmínky. V případě projektu Europa Jagellonica  si však její kurátor opravdu nemůže stěžovat na nedostatek peněz. My, daňoví poplatníci ve Středočeském kraji, jsme za Europu Jagellonicu postupně zaplatili 18 milionů Kč. Plátci daní v celé České republice ovšem museli přispět dalšími 10,3 miliony Kč, aby bylo možné pokrýt nekryté závazky, které po projektu zůstaly, jinými slovy: zaplatit jeho dluhy. Podrobnosti např. ZDE. To je známá věc, která zřejmě ještě bude mít další dohru, a proto nemá smysl psát o ní v této chvíli. Zpoždění katalogu finančními příčinami ovšem v tomto případě lze bezpečně vloučit. Zbývá jediné vysvětlení: profesní selhání kurátora a editora v jedné osobě. Navíc to není, pokud je mi známo, jediný případ některého velkého edičního projektu, na němž se doc. Jiří Fajt podílí a který se v důsledku nedodržení termínů ocitl ve velkém časovém skluzu.

     Nemám zvláštní obavy, že by doc. Jiří Fajt do čela Národní galerie v Praze skutečně nastoupil. Příčina je velice jednoduchá: ať už dopadnou volby za čtyři týdny jakkoliv, jen těžko si umím představit, že by kterýkoliv nastupující ministr či ministryně kultury bez ohledu na politickou příslušnost akceptoval či akceptovala podobné riziko finančního kolapsu některé z dosud bezproblémových národních kulturních institucí. Nebyla bych ostatně ani překvapena, kdyby tuto záležitost vyřešil ještě Jiří Balvín. Perfektní analýzu situace kolem Národní galerie v Praze a možných důsledků nástupu Jiřího Fajta do jejího čela podal na stránkách České pozice ZDE doc. Ladislav Kesner, na rozdíl ode mne zasvěcený odborník. S podobnými názory zdaleka není osamocen a každý ministr chtě či nechtě nakonec musí alespoň do jisté míry naslouchat hlasům odborné veřejnosti, takže v tomto směru strach nemám. Mnohem víc se obávám jiného jevu, který může představovat nebezpečí do budoucna a jemuž soukromě říkám efekt Pišty Hufnágla.

     Pro mladší generaci: v legendárním maďarském animovaném seriálu  Rodina Smolíkova  ze 70. let minulého století, který tehdy v Československu získal velkou oblibu, figuruje paní Gábi, manželka hlavního hrdiny, která vždy, když se něco nedaří podle jejího očekávání, pateticky zvolá: „Proč jsem si já nešťastná nevzala Pištu Hufnágla!“ Ministryně kultury Alena Hanáková jmenovala doc. Jiřího Fajta generálním ředitelem Národní galerie v Praze proti vůli velké části odborné veřejnosti a v rozporu s míněním své vlastní výběrové komise dne 4. července 2013, ve chvíli, kdy byla již čtyři dny v dvojnásobné demisi. Až bude naprosto nestandardní jmenování doc. Jiřího Fajta zrušeno, může mezi českými novináři vzniknout tendence prohlašovat tento krok za příčinu jakýchkoliv budoucích nesnází této instituce. Jiří Fajt má proto docela slušnou šanci stát se nikoliv generálním ředitelem, ale Pištou Hufnáglem Národní galerie v Praze.  K tématu se ještě vrátím.

___________________________________________________________________________________