Hodně komentářů čtenářů Pospíšila chválí a pokračuje v pomluvách o tom, jak „mafiáni v ODS“ Pospíšila zlikvidovali.  Jiří Pospíšil si dokázal vybudovat image „ slušného člověka v neslušné straně“.  Je těžké uvěřit tomu, že v něm zrála myšlenka na odchod z ODS dlouho. To bychom museli považovat jeho kandidaturu na prvního místopředsedu na Olomouckém kongresu za projev zásadního rozštěpení osobnosti. Naopak, jeho kandidatura na kongresu svědčí o tom, že z ODS vystoupit nechtěl. Dělal si stále jisté naděje, že je jeho pozice v ODS taková, že se prvním místopředsedou stane. I nestalo se tak.

Pospíšil při odůvodňování svého odchodu z ODS argumentuje tím, že byl „vyhozen“ z vlády Petra Nečase, ačkoliv se „reforma justice dařila“. Fakta však mluví jinak. Pokud Pospíšil považuje za reformu justice nový občanský zákoník, pak by mohl mít pravdu. Nový občanský zákoník však, narovinu řečeno, žádnou reformou justice není. Mění a napravuje některé věci, které se  do občanského zákoníku vloudily v časech komunismu, připravoval se dlouho před nástupem Pospíšila do funkce ministra a byl nakonec schválen těsně před pádem Nečasovy vlády, kdy už byl ministrem Pavel Blažek.

Ovšem Pospíšil správně jmenuje i pravou příčinu toho, proč se dostal do konfliktu s Nečasem, když jmenuje některé osoby včele státních zastupitelství. V osobách to však jenom není. Jde o něco mnohem závažnějšího, a sice o kriminalizaci politických rozhodnutí. Tím nemám vůbec na mysli podvody, které se děly v Rathově kraji pod jeho přímým vedením.  Podvod je podvod a úplatky jsou úplatky. Policie a státní zastupitelství však v některých případech kriminalizují rozhodnutí zastupitelstev obcí či krajů, i když k žádným podvodům a korupci nedocházelo. Stačí „jenom“ podezření, že si obec, kraj či stát mohl něco pořídit levněji (a nechat i vyrobit takové posudky) a potom obvinit zastupitele z trestného činu.

To se například děje v Praze, kde policie obvinila primátora a radu hlavního města Prahy kvůli kartě Opencard, i když podle všeho jen rada spolu s primátorem řešila složitou kauzu kolem této zakázky tak, aby to Prahu vyšlo co nejlevněji. Podobně se kriminalizoval případ nákupu letadel CASA a podobné případy nyní probíhají i v městech a obcích po celé České republice. A navíc, obce, kraje i stát hrubě doplácí na „protikorupční novelu“, která výběrová řízení svazuje nabídnutou částkou, i když se může jednat o snahu získat zakázku za každou cenu nabídnutím ceny, která je mimo realitu. Výsledkem je buď zmařená investice, nebo takové snížení kvality díla, které ohrožuje jeho užívání. V atmosféře všeobecného nadužívání strašáku korupce, tj. hrozbami a pomluvami, lze pak dosáhnout toho, že policie prošetřuje kde co, a státní zastupitelství jí dává volnou ruku. Vždyť se přece proti „korupci“ musí bojovat.

Takovou justiční reformu snad nelze brát vážně, pane Pospíšile. A perlička nakonec- Pospíšil chce „zadarmo“ radit náměstkyni ministryně spravedlnosti Haně Marvanové, ale současně chce být opoziční zastupitel. Tak tomu říkám politický rozklad osobnosti.