Od zatčení tří poslanců ODS - Marka Šnajdra, Petra Tluchoře a Ivana Fuksy -, se mne přátelé a známí ptají: Co je za tím? Po čem policie jde? Kdy Ivo Ištván vytáhne to eso? Nikdo nechtěl věřit, že by celý ten tyátr vznikl opravdu jen z důvodu, že se státní zástupce rozhodl stíhat tři poslance a posléze premiéra za politickou dohodu, jakých se v této zemi za posledních dvacet let udělaly desítky, a to ne tajně, ale před zraky médií a tedy i veřejnosti a logicky i státních zástupců a policie.

Ivo Ištván v jednom rozhovoru prohlásil, že dříve nemohli státní zástupci konat, protože neměli důkazy. Ale to je jen výmluva, alespoň podle mého právního povědomí policie nebo státní zástupce musí konat v případě, že existuje podezření na trestný čin, a ne až v okamžiku, kdy jsou schopni jej prokázat. Státní zástupci politické dohody tolerovali, a proto nyní nemají právo, minimálně morální, napravovat společnost zatýkáním. V tom je podle mne jádro problému, ne v tom, zda se na poslance vztahovala nebo nevztahovala imunita.

Ale vrátím se k úvodní myšlence. Stejně jako moji známí jsem stále předpokládal, že Ivo Ištván rozkrývá nějaký zásadní zločin, týkající se korupčních afér minulosti spojených se zabavenými milióny a milióny ve zlatých cihlách, ke kterým se nikdo nehlásí, a teatrální zatčení poslanců ODS, jejich dlouhé držení ve vazbě a nakonec i tímto postupem způsobený pád vlády a následná politická krize je jen zakrývací manévr, který následné velké odhalení ospravedlní.

Zatvrzelost, s jakou po rozhodnutí Nejvyššího soudu Ivo Ištván hledá cestu, jak dále poslance ODS stíhat, ve mně však vyvolává dojem, že to tak není. Že opravdu snaha stíhat poslance ODS za politickou dohodu je hlavní cíl tohoto vrchního státního zástupce a naopak ostatní paralelní kauzy slouží jako zakrývací manévry pro extrémně sporné obvinění, které způsobilo destabilizaci politické scény v České republice.

Pokud to tak je, pokud Ivo Ištván nemá eso v rukávu, tak se ptám, proč Ivo Ištván udělal, co udělal? Je to amatérizmus? Jsou to osobní ambice být hybatelem společnosti, činí tak na něčí objednávku? Odpovědět neumím, ale umím odpovědět na otázku, která se nabízí: Je možné, aby vrchní státní zástupce postupoval takto amatérsky nebo měl ke svému konání jiné důvody, než jaké jsou přípustné? Možné to, bohužel, je. Demokracie v České republice je mladá a neexistují žádné účinné mechanismy, ať již právní, zvykové nebo společenské, které by bránily tomu, aby se do vrcholných funkcí v politice, justici nebo policii dostávali pokřivení lidé, kteří tak chtějí uspokojovat své osobní ambice na úkor společnosti, nebo chtějí na úkor ostatních zbohatnout. Aby bylo zřejmé, že nekritizuji účelově stání zástupce, opakuji, že tento závěr dělám na základě zkušenosti, kolik takových lidí se pohybuje i ve vrcholové politice. Některé z nich bych neváhal označit za společensky nebezpečné psychopaty.

Pokud Ivo Ištván přece jen vytáhne eso z rukávu a jeho tažení povede k rozkrytí vážných zločinů, pak se mu rád za svoje pochybnosti o jeho profesionalitě či pohnutkách omluvím, ale jsou-li tito lidé ve vrcholné politice, proč by nemohli být i mezi státními zástupci?