K Otázkám Vymývače mozků (OVM, ČT 24)
Zdeněk Jemelík

 

Vše souvisí se vším. První část Otázek Vymývače mozků (dále jen OVM) ze dne 19.října 2014, věnovanou dění v justici, jsem sledoval pod vlivem dojmu z  roztrpčenosti Andreje Babiše nad neuspokojivým efektem investice Agrofertu do zakoupení vydavatelství MAFRA: je pro mne totiž nepochopitelné, že jím vlastněné noviny se téměř denně neomaleně a většinou nekompetentně otírají o ministryni spravedlnosti Helenu Válkovou, vyslanou do vlády jejich majitelem. Z jeho vystoupení vyplývá, že jejich psaní není projevem jeho politického zahrávání s paní ministryní, ale pouze neodpovědnosti bulváru. Nezbývá než doufat, že pan Babiš pokročí ve svých úvahách dále až k vědomí, že vlastnictví majitele zavazuje k péči, aby jeho majetek nesloužil k nepravostem.

 

Až dosud byla mediální fronta jednotná v projevech nepřátelství vůči Heleně Válková. Mezi soukromým a veřejnoprávním bulvárem nebyl rozdíl. Speciálně ve vztahu k tragédii ve Ždáru n.S. nebyl rozdíl mezi postoji např. Lidových novin a zpravodajství České televize. Překvapivě v OVM ze dne 19. října 2014 se ale Heleně Válkové dostalo spravedlnosti při nejmenším v tom, že jí moderátor ponechal poměrně velký prostor na souvislé objasnění jejich názorů, jež v jiných pořadech mohla na úkor srozumitelnosti uvést jen ve zkratce. Václav Moravec se sice snažil použít osvědčené metody oslabování „nevhodné“ argumentace přerušováním výkladu paní ministryně, aby nemohla dospět k cíli, ale tentokrát se mu nepodařilo zastřít koncepční ucelenost jejího myšlení.

 

Naproti tomu „ sparring partnerce“ paní ministryně, čerstvě zvolené prezidentce Soudcovské unie, předsedkyni senátu Nejvyššího správního soudu Daniele Zemanové, poskytl Václav Moravec velmi malý prostor. Netuším, zda tím chtěl vyjádřit srovnání mezi postavením ministryně jako ústavní činitelky a prezidentky Soudcovské unie, zastupující jen menší část soudcovské komunity, či zda přizpůsobil rozvrh času objemu tématické náplně vystoupení obou dam, nebo zda pouze nezvládl proud výmluvnosti paní ministryně. Nemyslím ale, že Soudcovské unii ublížil, protože paní prezidentka hlavně stále dokola opakovala ustálená klišé o soudcovské nezávislosti, aniž by přinesla něco opravdu objevného. Myšlenka paní ministryně, že komentováním pravomocného, tedy ukončeného usnesení opavského soudce Jaroslava Khula nezasáhla do jeho rozhodovacího procesu, takže neohrozila jeho nezávislost, jí byla zcela cizí: soudci jsou přece neomylnější než papež a obyčejným smrtelníkům není dovoleno hodnotit jejich rozhodnutí.

 

Celkový dojem z vystoupení Heleny Válkové mě upevňuje v přesvědčení o její intelektuální převaze nad značnou částí jejích polistopadových předchůdců. Její myšlení – pokud se drží práva a spravedlnosti - se vyznačuje hloubkou, komplexností a koncepčností. Bude-li jí dán čas, aby svůj manažerský profil obohatila o přiměřenou porci sekernické ráznosti dovnitř svého úřadu, její působení zanechá v resortu hlubokou stopu.

 

Dále je z vystoupení Heleny Válková patrné, že daleko více než kdokoli z jejích předchůdců je posedlá přesvědčením, že soudci a státní zástupci musí nést odpovědnost za vadná rozhodnutí, pokud jejich příčinou bylo něco jiného než prostá lidská omylnost. S tímto názorem nepřišla poprvé, je trvalou součástí jejích úvah. Je přímo „revoluční“ a s jeho prosazováním bude narážet na odpor části soudců a státních zástupců. Ostrost předpokládaného sporu ale bude nepřiměřená jeho skutečným praktickým účinkům: provinění, jež by v případě prosazení jejího názoru bylo možné kárně stíhat, se dopouští jen „výjimeční jedinci“, kteří ovšem dokáží napáchat nedozírné škody. Je v zájmu veřejnosti, aby se prosadil posun v chápání kárného provinění, obhajovaný paní ministryní Válkovou. Proto by ji měla v tomto ohledu podporovat a měli by to pochopit i novináři.

 

Na okraj věci podotýkám, že myšlenku naplnění skutkové podstaty kárného provinění excesem při soudcovském rozhodování obhajovala již dříve jako kárná žalobkyně také předsedkyně Nejvyššího soudu ČR Iva Brožová, která se žalobami odchýlila od své obvyklé praxe, ale u kárného senátu Nejvyššího správního soudu stejně neuspěla. Stejně tak paní ministryně přistupuje k možnému provinění opavského soudce poněkud jinak než obvykle. Vystupování Daniely Zemanové dává tušit, že by s případnou žalobou nedopadla lépe než její předchůdkyně. To by ji ale nemělo odradit od vytrvalého prosazování tlaku na odpovědnost soudců a státních zástupců za odvedenou práci.

Pokud se týká odpovědnosti za žďárskou tragédii, je jasné, že paní ministryně postupuje po dvou liniích. Jako nositelka zákonné pravomoci napadnout u Nejvyššího soudu ČR soudní rozhodnutí stížností pro porušení zákona si nechala shromáždit podklady a uvažuje, že usnesení opavského soudu nechá přezkoumat touto cestou. Současně jako nejvyšší a univerzální kárná žalobkyně v resortu zkoumá, zda se soudce neodchýlil od obvyklého postupu projednávání návrhů na změnu režimu psychiatrické léčby, zda tím neohrozil důvěryhodnost justice a nedopustil se tak kárného provinění. Ve vzduchu tak visí možnost kárné žaloby na soudce a (ne)intervenujícího státního zástupce.

 

V pořadu nedošlo na lhůty pro rozhodovací činnost paní ministryně: v případě stížnosti pro porušení zákona není lhůtou omezena vůbec, zatímco kárnou žalobu může podat do šesti měsíců od chvíle, kdy se o deliktním jednání dověděla. Dodávám, že v obou případech jde o rozhodnutí, která nelze šít horkou jehlou.

 

Nedošlo také na úvahy, jak by novináři a politici s paní ministryní naložili, kdyby ve chvílích vrcholící hysterie po žďárské tragédii sdělila urbi et orbi, že zaujme stanovisko až po týdnech zkoumání podkladů a k hodnocení rozhodnutí opavského soudu není vůbec oprávněna.

 

Václav Moravec obvykle s nedůvodným sebevědomím sděluje národu, o čem se po jeho pořadu bude mluvit, jako by byl spiritus rector české politiky. V případě tohoto vydání se na ministerstvu spravedlnosti i bez jeho rozhodnutí bude určitě mluvit o ohrožení existenční jistoty řady úředníků, neboť paní ministryně oznámila zahájení příprav na začátek účinnosti služebního zákona, v jejichž rámci zruší některé funkce. Musíme se připravit na to, že někteří úředníci z úřadu odejdou. Bude obtížné je nahradit, protože platové podmínky na ministerstvu jsou ve srovnání s jinými právnickými profesemi poněkud horší.

 

Rozhovor se dotkl také otázky vhodnosti současné úpravy odpovědnosti za investiční výstavbu v resortu. V praxi minulých let se projevovala snaha zatěžovat jí předsedy soudů. Dopadlo to krutě na bývalého předsedu Krajského soudu v Brně Jaroslava Pořízka, který kvůli domnělému pochybení při řízení výstavby předraženého justičního paláce v Brně čelí obžalobě. Paní ministryně chce zřejmě způsob řízení investiční výstavby změnit a nepovažuje předsedy soudů za vhodné nositele odpovědnosti. I v tomto případě vykazuje více zdravého selského rozumu než její předchůdci. Je ovšem omezena nedostatkem finančních prostředků na vybavení ministerstva potřebným počtem odborníků. Je zajímavé, že projevila jisté pochopení pro nespravedlivost osudu Jaroslava Pořízka, ačkoli již v září odložila jeho podnět ke stížnosti pro porušení zákona. Se znalostí mechanismu vyřizování podnětů ke stížnosti pro porušení zákona ale musím projevit pochybnost, zda se o „svém“ rozhodnutí vůbec dověděla.

 

Obě dámy se přece jen v něčem shodly: v názoru na potřebnost ustavení representativního samosprávného orgánu soudců. Také v tomto ohledu představuje stanovisko paní ministryně vítaný posun v myšlení ministrů spravedlnosti.

 

Vcelku Helena Válková svým vystoupením v OVM prokázala, že ví, o čem mluví a má snahu měnit věci k lepšímu, takže resort spravedlnosti je v dobrých rukou.

Dopady smutné události ve

Dopady smutné události ve Žďáru.

Jako po každém ne zrovna běžném incidentu, i nyní se překotně zavádějí plošná opatření, "aby se něco podobného nemohlo opakovat". Teď jsem se dozvěděl od manželky, že podepisovala dceři jakési potvrzení, že nesmí nikoho pouštět do školy, hlavní vchod školy bude vybaven otevíráním na chip, bez něhož si nikdo neotevře....

Zajímal by mě, co o tom zdejší diskutéři soudí. Můj pohled je takový, že k podobnému neštěstí dochází tak zřídka, že nemá cenu dělat monstrózní a obtěžující opatření. Navíc postavená na hlavu - někdo se snaží živit hysterii a oblbnout veřejnost. Když se potenciální pachatel nedostane do školy, tak si nějaké děcko vybere na cestě ze školy. Zbije ho a sebere mu chip... A je i v té škole...

Možná je to výborná příležitost pro výrobce a prodejce zabezpečovacích zařízení... Co o tom kdo soudíte? Je to paranoidní nápad, že někdo zneužívá smutnou událost k vlastním kšeftům?

No a co soudíte o té akci,

No a co soudíte o té akci, která má vzbudit zdání, že se něco zásadního mění?

To ma dve roviny: 1) "Aby se

To ma dve roviny:

1) "Aby se neco podobneho nemohlo opakovat" je nesmysl, neda se tomu zabranit, aby silenec nekoho nekde zabil. Kdo toto pouziva jako argument, nevi co rika.

2) Otvirani skoly na chip neni samo o sobe nic proti nicemu, jestli tam ma zamykat a hlidat skolnik, muze to vyresit i elektronika, proc ne ?

Ale vždyť to nic neřeší.

Ale vždyť to nic neřeší. Děcko ztratí chip a pachatel ho najde, nebo mu ho pachatel ukradne. A už je ve škole... A i kdyby ho to nenapadlo, klidně může vraždit venku...

Škola klidně může být na chip, ale na tuto situaci to k ničemu není.

To jsou prece dve ruzne

To jsou prece dve ruzne veci.

Ztraceny chip snad nebude mit na sobe napsanou adresu, aby si s nim nalezce hned odemcel :-)
Dite muze ztratit i vas klic, presto asi doma zavirate na klic a date ho i diteti.

Ze muze kdokoliv vrazdit kdekoliv je jasny, ale to nemuze byt argument pro nic.

Když v parku u školy zbiju

Když v parku u školy zbiju děcko a vezmu mu chip, tak celkem automaticky vím, jaké dveře otevírá. Nevím, jestli jsem to napsal nějak nejasně. Připadá mi, že to opatření nařízené zeshora je dost nanic. Buď to nějaký horlivec zkratkovitě vymyslel a nedomyslel, anebo je to záměrná snaha obalamutit veřejnost.

No a kdyz ho zbijou pred

No a kdyz ho zbijou pred vasim domem ? Hlavne nepiste, ze nemate dum, ale byt.

Jasne ze horlivci maji zne, vsak rikam, ze ten argument je ujetej, jen na druhou stranu skoly se zabezpecovaly vzdycky, za mne tam u vchodu sedel zak a zapisoval prichozi :-), a uz v dobach Bota jmenem Melichar se snazili nejak skoly zavirat a chranit :-)

A baba se tam stejne dostala a ukradla kozacky, reknete vy :-)

OK, tak otevreme rovnou dokoran. At to ma baba lehci a jeste zabranime biti zaku pred skolou zlodeji chipu :-)

Já přece neříkám, že se školy

Já přece neříkám, že se školy nemají zabezpečovat. Mluvím jen a pouze o aktivitě těch horlivců a spekuluju nad tím, proč to asi tak dělají.

Jestli je Babiš vlastníkem,

Jestli je Babiš vlastníkem, jak má být, tedy aby mu vlastnictví přinášelo výhody, pak platí jen část věty z úvodu " Až Babiš pokročí ve svých úvahách dále až k vědomí že vlastnictví zavazuje " s doplňkem :"jeho zaměstnance k servilnímu konání ve prospěch firmy,tj. majitele". Dříve či později.

výsledek lze očekávat jediný

výsledek lze očekávat jediný : .....rozhádanou českou justici to relativně semkne...a pro posílení své nezávislosti bude požadovat další zvýšení platů ....!!??
PS. ...a vláda toto volání opět bude muset "vyslyšet" .....n-tssss

Ano, ze strany Válkové je

Ano, ze strany Válkové je cítit snaha najít konkrétního viníka a zavděčit se rozhořčené veřejnosti v aktuálním tématu. Ale článek mluví hlavně o mechanismu kontroly soudních rozhodnutí. Soudci jsou jenom lidi a taky jsou schopni udělat vadná rozhodnutí. Standardní opravné prostředky (odvolání, rozporování, atd) někdy nezafungují, protože není nikdo, kdo by jich použil (Např. když vadný rozsudek všem zúčastněným vyhovuje nebo když v tom soudním rozhodnutím poškozený člověk "neumí chodit"). Minimálně otevírat takové otázky by politici měli.

___________________________________________________________________________________