Kazisvět
Pavel Landa

Jednoho dne se Ústřední rada odborů (ÚRO) rozhodla poslat na rekreaci do Sovětského svazu zasloužilé pracovníky okresních odborových rad. Jakousi třetí kategorii odborářských funkcionářů. K zájezdu měl být přibalen redaktor odborářského tisku, aby pak o úspěšném zájezdu napsal. Byl jsem jednak svobodný, jednak se žádnému kolegovi nechtělo, a do SSSR už vůbec ne, a navíc jsem jako nestraník na zajímavější zahraniční destinace neměl nárok. Tak jsem jel.


    Známé letovisko Soči vypadalo tenkrát úplně jinak než dnes, řekl bych: daleko, daleko skromněji. Na svou hvězdnou, ba přímo olympijskou budoucnost si ještě muselo počkat, i na závody Formule 1. Takže ubytování bylo vlastně jednoduché, i když s poněkud nadměrnou vlhkostí, prostá i kuchyně, jen to Černé moře bylo pro nás i tenkrát báječné. Třetí garnitura odborových uvolněných funkcionářů byla nenáročná; v naprosté většině původně dělníci něčemu vyučení, vděční straně, že je k placeným funkcím vybrala. Chybějící vzdělání jim suplovaly návštěvy Večerní univerzity marxismu-leninismu, takzvaný VUML. A v Soči se jim líbilo, jenom se chtěli vrátit domů bohatší o zkušenosti ze země, kde včera znamená už zítra, nebo jak ten slogan vlastně zněl. Aby mohli na schůzích zasvěceně vyprávět, co oni, když byli v Sojůzu … Takže uprostřed pobytu najednou začali otravovat.


    Trvali na tom, abych byl tlumočníkem jejich delegaci k vedení tamních odborových zotavoven. Chtěli jim poděkovat za krásný pobyt a požádat o exkurzi do některého blízkého sovchozu, kde by nasbírali zkušenosti s pokrokovým sovětským zemědělstvím. Na takovém naučném výletu prostě trvali. Sovětské partnery tím ovšem uvedli do nesnází. Trpělivě jim začali vysvětlovat, a já trpělivě překládat, že tady pod horami žádný sovchoz ani kolchoz v blízkosti není, že jediné, co by mohli zařídit, by byla exkurze do místního zahradnictví, což by se jim určitě líbilo, vždyť přece sami vidí, jak je tu o zeleň postaráno, nemluvě o nádherných květinách, cizokrajném stromoví atakdále. Čeští odboroví funkcionáři nabídku přijali a za dva dny se exkurze konala.


    Nebudu popisovat návštěvu zahradnictví města Soči plného subtropických rostlin v nejlepší kondici, byla to prostě nádhera. Zdaleka nejzajímavější však byli komentáře mých funkcionářů hned v objednaném autobusu cestou zpět do zotavovny. „Viděli jste to? Asfaltovaný cestičky až do pole! A všude zameteno. Nablejskanej traktor. Nádherně zarovnaný kraje pole. Tomu u nás nebude nikdo věřit.“ Atakdále. Překypovali obdivem, až už jsem to nevydržel: „Pánové, prosím vás, byli jsme v zahradnictví, uvědomte si to.“  Nastalé hrobové ticho by se dalo krájet. Došlo mi, co jsem provedl. Kazil jsem hru. Jejich hru na to, jaké ohromující zemědělské zázraky viděli na vlastní oči v zemi snů všech komunistů. Protože je prostě CHTĚLI vidět.


    Když o tom dnes uvažuji, nebyli svým chtěným úžasem první. Ani poslední.

 

 

__________________________________________________________________________________

Přejete-li si zakoupit knihu Pavla Landy

Hlavně nic politického totiž Život jako fejeton

za 220,- Kč včetně balného a poštovného, napište na adresu knihapl@seznam.cz

___________________________________________________________________________________