Kdo je víc – sdružení biskupů, politici, anebo LIDI = plátci TV poplatků
Pavel Foltán

 

Něco málo z mediálního práva & okolí: Někdo se asi snaží zpolitizovat aktuální dění v Radě ČT a přenést pokus o další „televizní krizi“ na politickou scénu. Těch pokusů od roku 2000 už tu byla celá řada. Ale na tenhle momentální pokus je nutno pohlížet předně z právního hlediska. Je to pár dnů, co na mediální světlo vyšla výzva poslanců Kalouska a Schwarzenberka směrem k České biskupské konferenci, aby tato odvolala z Rady ČT ekonomku Helenu Lipovskou (na návrh ČBK do této Rady nedávno zvolenou potřebným počtem hlasů sněmovních poslanců). Po zveřejnění té S&K výzvy jsem k její problematice kdesi veřejně přidal ve stručnosti několik právních poznámek zhruba o tomto:

Takže za 1. V intencích platného právního rámce (čili také v souladu s dobrými mravy jak de facto, tak i de iure) žádný politik nemá oprávnění provádět nátlak na členy mediálních rad (ať už přímo, anebo nepřímo, zprostředkovaně, či jinak). To je z principu zcela nepřípustné – bez jakékoliv diskuse.

Za 2. Podobně a v podstatě zrcadlově v rámci téhož rámce (včetně povinností daných zákonem) ti členové všech těch mediálních rad (jak těch tzv. „malých“, tak i té tzv. „velké“) se nesmějí při výkonu své veřejné funkce řídit žádnými instrukcemi, nátlakem, pokyny, stimulacemi, a jinými formami vlivu třetích osob (ať už fyzických, či právnických), včetně politiků, stran, atd.

Za 3. Členové mediálních rad jsou ve výkonu své funkce z principu nezávislí a navzájem sobě rovní – čili bez vztahu nadřízenosti a podřízenosti = např. včetně toho, že třeba předseda, anebo místopředsedové (jsou-li v té které radě ze zákona zřízeni a posléze řádně zvoleni) v žádném případě nejsou nadřízenými ostatním členům té které rady. A pokud se tak někteří chovají, pak je to v rozporu s platným právem.

Za 4. Členové mediálních rad jsou ze zákona ve výkonu veřejné funkce, Takže mimo jiné např. jakýkoliv nátlak apod. zvenku i zevnitř (člen rady nemůže činit žádnou formu nátlaku, šikany, apod. negativní formy působení na jiného člena rady) ne apriorně nepřípustný a eventuálně by mohl být posuzován právně i jakožto zcela nežádoucí kolize s právními nástroji na ochranu výkonu veřejné funkce, apod. podle příslušných ustanovení platné právní úpravy. Což si možná ne všichni a ne vždycky plně uvědomují. A což se následně dá odpovídajícím způsobem právně kvalifikovat, a odpovídajícím způsobem i procesně vyhodnotit.

Za 5. Poslanec (obdobně jako i senátor) z titulu svého mandátu, či funkce, nemá tzv. „imunitu“, ale má tzv. „indemitu“ (tj. forma tzv. materiální imunity), která se vztahuje pouze na jeho úkony a projevy ve Sněmovně (např. z řečniště při jednáních) a v jejích orgánech. Indemity se nelze vzdát (předem, ani aktuálně, resp. akutně), ale může být ad hoc odejmuta, omezena, či jinak (v souladu s platným právem) dotčena, je-li k tomu kvalifikovaný právní důvod a na základě toho pak pokud v tom směru (v intencích zákona) proběhly relevantní úkony příslušných orgánů.     

Za 6. Původně tzv. občanská sdružení, nyní spolky, apod. organizace (jakožto právnické osoby svého druhu), kam spadá i v daném případě dotčená ČBK – co mohou podávat Sněmovně své návrhy na nominace kandidátů pro volbu do „malých“ mediálních rad, rovněž nejsou nadřízeny těm „svým“ nominantům, které samy Sněmovně navrhly, a kteří byli pak Sněmovnou zvoleni do výkonu funkce v té které „malé“ mediální radě. Ty spolky, apod. subjekty rovněž nemohou těm „svým“ členům rad dávat jakékoliv instrukce, pokyny, apod. – jak už bylo uvedeno shora.  

Za 7. Trocha historické paměti přímého účastníka jistě nezabije J takže:

a) Někdy začátkem roku 2001 (řekněme tak někdy v únoru – poněkud symbolicky) došlo k legislativní úpravě nominací k volbě členů těch tzv. „malých“ rad jakousi quasi akceptací, čí polovičatou (naštěstí tehdy jen polovičatou) aplikací tzv. „bavorského systému“ – a tahle „věc“ jisté kulturní struktury provází od počátku 90. let s účinky dodnes, i pro futuro, jako např. tehdy přejatý systém „gema“ (opět z Německa – jak jinak, že) v oblasti autorskoprávních tantiém – tj. OSA & spol. (ale o tom to teď přímo není – a znalci vědí i toto, atd.),

b) na přelomu toho milénia (tj. let 2000 / 2001 a kolem dokola) byla ta bavorizace anšlusu těch souručenců do těch tří malých mediálních rad – o což se pak tytéž už konsolidovanější struktury konsolidovaněji pokusily znovu zhruba kolem roku 2010 („… jak se to rýmuje …“), a naštěstí znovu neúspěšně, avšak v praxi tento trend působí už 20 let problémy, co se logicky stupňují,    

c) nicméně ta velice diplomaticky a velice mírně řečeno „anomálie“ už shora zmíněná v bodu a) znamenala podstatný a dlouhodobý problém až dodnes a násl. doby, dokud to odpovědní tzv. „normotvůrci“ nenapraví, což zatím neučinili, a zdá se, že (kdoví proč?) ani nehodlají učinit. A cui bono?

Za 8. Problém oné tehdejší anomálie cizího roubu na zdejší kmen byl mimo (i možná mnohé) jiné v naprosté nesystémovosti té akce, provedené „bez ladu a skladu“ tehdejšími strukturami „u moci“ resp. blízko ní. Důsledky toho (jak ty amarouny) tu bublají dodnes a ejhle nepřinášejí nic pozitivně nadějného – spíš naopak – o čemž je právě ta dotčená polemika předchozích dní.

9. Už v těch letech přelomu tzv. milénia (2000 /2001) jsem varoval i před problémy toho druhu, co se tu dneska řeší. Funkcionáři, co tehdy na nejrůznějších stupních byli u moci tomu buďto ani za mák nebyli schopni rozumět, anebo tomu rozumět nechtěli (z různých důvodů). Obojí bylo špatně už tehdy. A je doposud.

10. Ostatně, i ta „polemika“ poslanců S&K s poněkud ideologicko – politicky spřízněnou (?) ČBK by se možná leckomu leckde mohla zdát jakoby tak trochu kanibalózní (nemá-li to být onen účel světící prostředky – což prý ani zde asi nelze vyloučit).      

 

Ke shora nastíněným bodům bych tu mohl psát ještě hodně dlouho (den, týden, měsíc, rok) no a stále bych měl o čem. Otázka je, co z toho by pak už bylo jen pro odborníky (a navíc insidery) a co pro veřejnost. Nicméně, i veřejnost se včas dozví to, co má – „až doba otěhotní časem“ … J

Avšak pojďme nazpět k jádru pudla – čili k té problematice ČBK s tou poslaneckou výzvou:    

Po pár dnech k té výzvě S&K vydala oslovená ČBK své „Stanovisko k radním České televize“ – což je (už jen z toho názvu jakoby) poněkud v rozptylu právní i věcné exaktnosti, vč. i rozptylu toho, čemu se v právu říká kausální nexus (čili příčinná souvislost, anóbrž přímý vztah příčiny a následku). Ani mne příliš nepřekvapilo, že v obsahu toho svého vyjádření z 22.11.2020 se ČBK v podstatě shodovala s mým právním názorem, co jsem k té problematice řekl pár dní předem. (Kdo chce, ten si to vyhledá.)

 

Ale nyní blíže k některým pasážím z toho zmíněného textu vyjádření ČBK k té S&K výzvě:

Tak opět za 1. ČBK ten svůj úkon prezentovala jak „Stanovisko k radním České televize“ – a už to samo o sobě není optimální (blíže viz v následujícím textu – a kdo četl pozorně už shora, ten asi tuší, o čem bude to další upřesnění).

Za 2. V té své dotčené reakci ČBK úvodem anoncuje, že „byla z více stan vyzvána“ – avšak už je obecně (a bylo už i před tím vyjádřením ČBK zhruba 3 dny veřejně) známo, že „otvírákem“ k oné mediální, resp. mediálně politické akci byla výzva poslanců Kalouska a Schwarzenberga, což evidentně a zcela nepochybně ani zde bona fide jistě nelze popřít. (Má-li to být objektivní.) Takže k té reakci byla dotčená ČBK de facto vyzvána dvěma poslanci, tj. konkrétně Kalouskem a Schwarzenbergem – což (v souladu se skutečností) rovněž i zde je nezpochybnitelný fakt. No a opět pro pamětníky (a nejen pro ně) lze konstatovat, že podle některých zdrojů právě poslanec Kalousek pře lety osobně byl velmi blízko u toho, když za ministra a poslance Svobody došlo k rozdělení jejich „domovské“ KDU-ČSL a posléze i vzniku TOP 09 – přičemž pak to obojí ve svých důsledcích neprospělo ani těm, ani těm. Inu – jak se říká – karma je zdarma.

Za 3. Každopádně se tu prakticky ukazuje, že po léta systemizovaný nesystém tu prostě nemůže bez problémů dál fungovat. Ať za to může kdo chce, tak plátce TV poplatků to jistě není. Ale až ten se na to pak zeptá – a bude to chtít zásadně teď a tady řešit – pak to asi už bude stát za to.

 

___________________________________________________________________________________