Kdo skutečně řídí české zdravotnictví?
Dušan Šrámek

Od nastoupení vlády slyšíme neustále tirády o odbornosti a likvidaci lobbystických struktur. Ve skutečnosti je celá vládní politika jak vystřižená z Orwelova románu 1984, kde pravda je lež, a lež pravda. Snad nejmarkantnějším příkladem toho je dnešní dění v resortu zdravotnictví.

Při středečním projednávání státního rozpočtu si stěžoval Petr Bendl, že ve sněmovně chybí představitel ministerstva zemědělství. Nadto odtušil Miroslav Kalousek, že tam sice není junior ministr Marian Jurečka, ale jsou tam senior ministři, předseda zemědělského výboru Jan Faltýnek, a ministr financí Andrej Babiš. To, co má šéf Anofertu obšlápnuté právě přes Faltýnka v zemědělství, mu ale citelně schází ve zdravotnictví, kde se snaží rovněž podnikat. Právě optikou Babišova nového byznysu je třeba vidět jeho dlouhodobé tažení proti ministru zdravotnictví Svatoplukovi Němečkovi z ČSSD. Tyto útoky prozatím vyvrcholily tlakem Andreje Babiše na zdravotnictví prostřednictvím pochybného a zmanipulovaného auditu nemocnic, kterým hrozí, že přijdou o celkem až několik stovek milionů korun. Šéf hnutí ANO může žádat hlavu koaličního ministra výměnou za eliminaci této hrozby. Babiš by na postu ministra potřeboval buď svého člověka napřímo, či alespoň loutku, která by nebránila jeho snahám o ovládnutí českého zdravotnictví, a která by dosadila do nejsilnější zdravotní pojišťovny – VZP – své lidi, které tam zatím nemá. Tím by mohl konečně nepřímo, a to však účinněji, ovládat penězovody českého zdravotnictví.

Babiš ve svém tažení není osamocen. Má totiž vydatného spojence v rámci páté kolony – poslance KDU-ČSL Ludvíka Hovorku. Brouk pytlík českého zdravotnictví, jak se mu v zasvěcených kruzích říká, je vystudovaný statik a inženýr, který svou politickou kariéru začal jako starosta v Šumicích na Uherskobrodsku. Následovala pozice zastupitele ve Zlínském kraji, a v roce 2002 nástup do vrcholné politiky, kdy se stal poslancem. V prvním volebním období pracoval v hospodářském výboru a podvýboru pro dopravu, současně byl rovněž členem dozorčí rady ve společnosti České dráhy. Téma zdravotnictví pro něj tedy bylo něčím zcela novým. K tomu se dostal až v roce 2006. I přes svou snahu neobsadil post v hospodářském výboru a začal tedy pracovat ve výboru pro zdravotnictví. Funkci obsadil bez jakékoli znalosti, což sám několikrát otevřeně přiznal. Přesto se v tak personálně silně obsazeném resortu velice rychle mediálně etabloval – bohužel zásadně ke škodě českého zdravotnictví i občanů. Patřil k největším odpůrcům tehdejších pokusů o reformu zdravotnictví, a už tehdy se u něj projevila naprostá neloajalita jak k vlastní straně, tak ke koalici. Tehdejší ministr zdravotnictví Tomáš Julínek se nakonec nějak dokázal dohodnout i se svým legendárním názorovým oponentem, kterým byl David Rath, s Hovorkou se však dohodnout nedalo. Sám vystupující jako největší protikorupční bojovník se ať již vědomě, či mimoděk, stával hlásnou troubou těch skupin, kterým šlo o pravý opak. Jestliže jediným skutečně účinným protikorupčním prostředkem je trh a co největší konkurenceschopnost, pro Hovorku je tržní princip ztělesněním ďábla.   Mezi lety 2006 - 2009 se tak z něj stává hlásná trouba různých nečitelných nátlakových skupin a je používán zejména opozicí k ostřelování vlády Miroslava Topolánka a k torpédování zdravotnické reformy, kterou náš systém zdravotnické péče potřebuje jako sůl. Svou neúčast v parlamentu způsobenou předčasnými volbami vyplnil coby asistent senátorky Dernerové a od jeho návratu do tzv. vysoké politiky jej opět vidíme ve staronové roli, jak ve svatém nadšení, a o to menší znalostí, napadá všechny kolem sebe, zejména pak své koaliční partnery.
A opět se stává součástí vysoké politické hry, kde působí v roli, kterou pro něj píše někdo jiný. Tentokrát je to Andrej Babiš. Hovorkův asistent Dostál se stal dokonce členem tzv. "expertní skupiny", vytvořené ministrem financí, která má analyzovat například i náklady státem vlastněných nemocnic a je zejména politickým nástrojem proti současnému ministru zdravotnictví.

Pokud se bavíte s řediteli fakultních nemocnic nebo lidmi ze zdravotnické branže, tak zjistíte, že o panu poslanci Hovorkovi mluví jako o osobě, která považuje slovo "privátní" za sprosté popřípadě, minimálně v oblasti zdravotnictví, podezřelé. Možná je přesvědčený o tom, že představitelé ministerstva zdravotnictví, kteří jsou aktuálně u moci, mají jedinou touhu, a tou je osobní zisk a prospěch na úkor českého zdravotnictví. Nikdo sice neslyšel, jaký má recept na přebujelý a přefinancovaný systém poskytování zdravotnické péče v ČR. Nicméně, všichni novináři vědí, že pokud potřebuji okomentovat jakékoli téma i z jiného úhlu a potřebují opoziční názor, tak volají pana Hovorku. Pokud mluvíte s jakýmkoli aktérem, který se snažil o jakoukoli změnu českého systému zdravotnictví, tak se dozajista dozvíte, že jednou z mála „pozitivních“ vlastností pana Hovorky je, že je houževnatý. Proč? Protože Ludvík Hovorka nemění názory ani pod tíhou argumentů. Vyslechne si Vás, ale dál zůstává na svém. Kritizuje jakoukoli snahu o změnu v oblasti zdravotnictví a je jedno, zda se týká o nový systém léčby, nebo opatření proti zneužívání zdravotnických služeb.  Vždy je jisté jedno - ač se tak Hovorka tváří, ve skutečnosti je vždy na opačné straně zájmů českých občanů.
Jak vypadají recepty psané rukou páně poslancovou v reálu, když tak skvěle dokáže teoretizovat o finanční situaci českého zdravotnictví nebo či nemocnic? Hovorka je koaličním členem zastupitelstva Zlínského kraje. Kraje, v jehož gesci je mimochodem Nemocnice T. Bati, a. s. ve Zlíně, která je delší dobu nejhůře hospodařícím zdravotnickým zařízením v České republice, jejíž závazky dosahují částky jedné miliardy korun. Není tajemstvím, že toto zařízení přežívá díky pravidelným finančním injekcím kraje v řádech sta milionů korun ročně. Poslanec Hovorka tedy dosud nenalezl recept na uzdravení nemocnice, za jejíž finanční zdraví zodpovídá zejména svým voličům, ale sám přitom chrlí jedno obvinění z nekalosti a podvodů za druhým, a chtěl by koučovat zdravotnictví v celém státě.
Poskytování zdravotní péče pro občany ČR a hodnocení práce zdravotníků by nemělo být hřištěm pro člověka a jeho demiurgy, kteří bez adekvátního vzdělání a příslušené praxe chtějí řídit české zdravotnictví. Jak vypadají jeho celostátní recepty, o tom svědčí senátní odmítnutí jeho pozměňovacího návrhu, který by znamenal v praxi kolaps zdravotní péče. Pan Hovorka a lidé kolem něj může být totiž jen nástrojem ke kritice současného ministra zdravotnictví a politické hry o to, kdo bude nucen vyměnit svého ministra v této vládě dřív. Zda je tímto nástrojem jenom mimoděk, kvůli svým nezřízeným a nezodpovědným ambicím, či zda je přesně a záměrně mistrován, není v tuto chvíli rozhodující. Leccos by však mohlo napovědět, že jeho bývalá šéfová dala svůj post k dispozici Babišovi, aby jeho senátoři mohli vytvořit samostatný klub. A o Hovorkovi se v kuloárech hovoří jako o architektovi této mesaliance. Kruh se uzavírá?

___________________________________________________________________________________