Chtělo se mně zvracet, když jsem letos nahlédl do komunistického plátku Haló noviny, jak tam rudá vrchnost v čele s nejvyšším soudruhem Vojtěchem Filipem vzpomínala na ubohé zavražděné lidické občany.

Tato středočeská obec se stala terčem mimořádně otřesného nacistického barbarství. To byl jediný případ za II. světové války, kdy zločinci v uniformách německých ozbrojených složek zničili vesnici v hlubokém týlu kvůli zabití jednoho člověka. Většina lidických obyvatel včetně žen a dětí toto nacistické běsnění nepřežila.

Na něm se podílel i SS-Obersturmführer (nadporučík) Max Heinrich Rostock, který v té době velel kladenské služebně Sicherheitsdienstu (SD), tedy zpravodajské službě SS a NSDAP, jež byla Norimberským tribunálem odsouzena jako zločinecká organizace.

Max Rostock přitom nepatřil v této smutné kauze k nějakým podřadným „podržtaškám“, ale k hlavním aktérům. Vždyť byl členem „organizačního štábu“ lidické akce a tudíž nese za zdejší krvavé zločiny přímou odpovědnost. Jeho agenti SD pak dostali rozkaz sledovat reakce obyvatel okolních měst a vesnic na vyhlazení.

On sám se dvěma podřízenými přes nařízení, které zakazovalo rabování v Lidicích, vyloupil kostel. Svědci, kteří vypovídali při poválečném vyšetřování této tragedie, navíc uvedli, že Rostock surově zbil lidického faráře Josefa Štemberku a podílel se na násilném odebírání dětí matkám posléze poslaných nacisty do koncentračních táborů.

Taková zrůda si nezaslouží nic jiného než trest smrti. A jistě i Francouzi, kteří v roce 1950 Rostocka vydali do Československa, věřili, že jej v Praze čeká šibenice. Chyba lávky! Lidická bestie byla sice odsouzena k trestu smrti, ale komunistický prezident Antonín Zápotocký ji v roce 1953 s několika dalšími válečnými zločinci omilostnil a provaz změnil v doživotní vězení.

Rudý cynismus dosáhl vrcholu v roce 1959, kdy jej naverbovala do svých služeb StB a o rok později deportovala do Spolkové republiky Německo, protože počítala s tím, že do západního Německa dostala svého agenta. Rostock se ale hned po příjezdu policii přiznal, proč ho sem Čechoslováci poslali a tím pádem byl jako špion nepoužitelným. StB tak dokonale převezl, nejdřív sliboval možné i nemožné, ale nakonec ji pouze chytře využil k cestě domů a z estébáků udělal dokonalé hlupáky.

Rostockův případ definitivně rozbil na padrť mýtus o tom, že komunisté byli jedinými důslednými protivníky nacistů. Pravdou je, že oni se s nimi neváhali bratříčkovat kdykoliv, kdy se jim to hodilo. Jasným důkazem je Stalin, který se s Hitlerem spojil pouze proto, aby mohl okupovat a anektovat východní Polsko s Pobaltím.

Tato kauza potvrzuje rovněž fakt, že komunisté stejně jako nacisté relativizují obecně platnou morálku. Tedy pravidla jako nezbiješ, nepokradeš atd. platí jenom omezeně. Židy nebo třídní nepřátele je dovoleno okrádat i zabíjet v rámci cílů těchto zrůdných ideologií. Proto se nelze divit tomu, že mnoho německých komunistů po Hitlerově uchopení moci bez problémů vstoupilo do NSDAP a po II. světové válce zase komunisté brali v ochranu bývalé nacisty.