Kooperace pravice v senátních volbách? Logický krok
Vojtěch Navrátil

Tak už i „generálové“ české pravice, respektive toho, co z ní ještě zbývá, dospěli k tomu, co se zdá být za současné situace pro jejich případný úspěch v letošních senátních volbách zjevně nevyhnutelným. Ke kooperaci. Po společném postupu, ke kterému senátní volby vzhledem k většinovému systému přímo vybízejí, v nedávné minulosti už za ODS volali lidé jako Miroslava Němcová či Petr Fiala. A v minulých týdnech se pro možné vzájemné si nedublování kandidátů ve vybraných obvodech vyslovil i Miroslav Kalousek za TOP 09.

Pravice dostala předloni na podzim vedle krajských pořádně na frak i ve volbách senátních. Kandidáti ODS a TOP 09/STAN postoupili do druhého kola dohromady pouze v deseti obvodech, tedy ve stejném počtu obvodů jako komunisté. Vše mohlo být jinak, kdyby TOP 09 sebevědomě neodmítla nabídku ODS z jara téhož roku na nominaci společných kandidátů v některých obvodech.

Pro budoucnost byl výprask asi nutný, protože pokud sečteme výsledky kandidátů ODS a TOP 09/STAN v jednotlivých obvodech, mohl tehdy jejich společný kandidát teoreticky postoupit do druhého kola v dalších osmi obvodech (Sokolov, Rokycany, Praha 2, Litoměřice, Náchod, Svitavy, Třebíč, Prostějov), přičemž překvapivě vysoký počet kandidátů KSČM ve druhém kole by se snížil z deseti na polovinu a levice tak nemusela získat v horní komoře ústavní většinu.

To by samo o sobě v té době ještě nic moc neznamenalo, ale mohlo znamenat v situaci, kdyby onu většinu získaly ČSSD s KSČM a třeba ještě v kombinaci s Úsvitem i po předčasných volbách v dolní komoře. Takovému scénáři paradoxně zabránil pravicí tolik proklínaný Andrej Babiš a jeho ANO, který levici odčerpal hlasy. V opačném případě levice mohla mít na nerušené změny konstituce od loňských předčasných do letošních senátních voleb přibližně rok. A že se na to připravovala.

Příznivci jak TOP 09/STAN, tak ODS, mohou vznést na adresu těch druhých spoustu oprávněných výtek, leč přehnaný ideový purismus, neřkuli fanatismus, povětšinou k úspěchu nevede. Jako ideoví puristé nikdy nic neovlivníte. Dobrým příkladem jsou např. Svobodní, kteří si libují jak jsou programově čistí a pro zachování „neposkvrněnosti“ odmítají s kýmkoliv kooperovat, aby se však po celou dobu své dosavadní existence nacházeli na pokraji voličského zájmu a jejich snaha jakkoliv ovlivnit veřejné dění při opakovaném nulovém zisku mandátů se prozatím ukázala naprosto nicotná.

Při dnešní roztříštěnosti politického spektra a nástupu nových hnutí, zejména pak ANO, se dohoda mezi TOP 09/STAN a ODS pro senátní volby jeví pro oba subjekty jako nutný krok, pokud alespoň v horní komoře nechtějí hrát i nadále roli pouhých statistů. Při společném postupu jde sice „pouze“ o postup do druhého kola, který nezajišťuje úspěch v následném rozstřelu, leč v tom, stejně jako ve fotbale, nemůžete uspět, pokud do něj vůbec nepostoupíte. A musíme také pamatovat, že letos obhajují mandáty senátoři zvolení v roce 2008, tedy v rok, kdy ČSSD a KSČM zvítězily krom tří pražských ve všech zbývajících 24 obvodech. To otevírá i hypotetickou možnost zvrácení poměru sil v horní komoře, kde i přes odchod několika senátorů z ČSSD oba levicové senátorské kluby disponují pohodlnou většinou. Čili alespoň nějaká minimální forma kooperace je krok naprosto logický.

Revue Politika 4/2014

___________________________________________________________________________________