Je jasné, že šlendriány provází lidstvo celou historii a vzhledem k člověčí mentalitě se jich nezbavíme nikdy. Viz problémy s dálnicí D1 u Ostravy. Jenomže v dnešní době se o problémech veřejně mluví, kdežto za komunistů bylo ticho po pěšině. Nabízím takový pěkný příběh kolaudace křižovatky u stanice metra Skalka v roce 1988

Kamarád, říkejme mu třeba Petr, pracoval tehdy v Ústavu dopravního inženýrství a byl vedoucím pověřen, aby zajel na Skalku a podepsal kolaudační protokol. Tak tam zajel a byl v šoku. Na křižovatce nic co mělo, nefungovalo. Na semaforech blikala pouze žlutá světla, červená a zelená nesvítila.

Dále měly být ve vozovce zabudován detektory, které měly počítat auta a přepínat světla na semaforech. Detektory ovšem v křižovatce nebyly. Petr měl jasno, za takových podmínek kolaudaci nepodepíše. A všem to tam řekl. Teď nastala vřava a nějací kompetentní soudruzi nakonec našli v okolí po delším hledání funkční telefonní budku (mobily jaksi tenkrát nebyly a hodně telefonních budek, jak bylo za rudé totality normální, nefungovalo).

Nakonec se tedy dovolali Petrovu šéfovi a požalovali mu, že mladej, to nechce podepsat. Tak se šéf ptal Petra, jestli to už podepsali policajti (tehdy ještě SNB), Technická správa komunikací a Dopravní podnik. Když Petr řekl, že ano, tak byl přesvědčován ať to podepíše taky. Nebudu Vás napínat, Petr to po delším přesvědčování nakonec podepsal. Ovšem tento příběh je důkazem toho, že za komunistů šlendrián kvůli absence veřejné kontroly bujel převelice. Takové „kolaudace“, kdy se kolaudovalo, to co vlastně vůbec nefungovalo, byly za totality naprosto běžné.