Hospodářské noviny, 05.03.2013

Před sedmi lety zastánci vysokých bankovních poplatků argumentovali tím, že díky nim banky nemusí jít do vysoce rizikových obchodů. V roce 2013, po bankovní krizi, už nic z toho neplatí. Teorie rizikovosti bankovního byznysu se fatálním způsobem potvrdila a s jejími důsledky se ekonomika pere dodnes.

Jejím důsledkem je, že bankovní byznys výrazně ovlivňuje snaha o konsolidaci veřejných rozpočtů. Za této situace má ČNB omezený prostor pro uplatňování tradičních nástrojů měnové politiky. Úrokové, potažmo výnosové míry se v současnosti pohybují v historických minimech. Tento stav limituje i možnosti bank při stanovování úrokových sazeb a marží. K tomu mají české banky v současnosti nadbytek volných finančních zdrojů, o které ale potenciální klienti nemají zájem i přesto, že úrokové sazby jsou velmi nízké. Kombinace toho všeho významně ovlivňuje efektivnost bankovního sektoru.

Nutno zdůraznit, že bankovní poplatky představují jinou kategorii, než jakou je úrok. Úrok je fakticky odměna za vzdání se likvidity. Oproti tomu má poplatek představovat nákladovost a pracnost konkrétní bankovní činnosti. Poplatek je úzce spojen s komfortem bankou poskytované služby a stupně klientské bezpečnosti. Promítání nákladovosti a pracnosti úvěrového byznysu banky přímo do úroku snižuje cenovou transparenci a představuje mísení dvou věcně odlišných kategorií.

Poslední krize znovuotevřela otázku účinnosti státních zásahů, především státní regulace. V případě regulačních opatření vůči finančním trhům jsme svědky paradoxu: některá z nich sice významně zvyšují klientskou bezpečnost, nicméně za cenu snižování efektivnosti. Jinými slovy vyšší ochranu proti důsledkům morálního hazardu musí nakonec zaplatit klient. Únosnost výše bankovních poplatků pro klienta by měla být předmětem konkurenční soutěže.

V současnosti nežijeme v liberálním prostředí. Jenže nahrazovat trh soudními rozhodnutími je také extrém. Současné masové tažení proti bankovním poplatkům, konkrétně za správu úvěrového účtu, je výrazem aktuálního politického sentimentu společnosti, která dala opakovanými volebními výsledky najevo levicové směřování. Navíc rozhodnutí německého soudu dalo naději advokátním firmám, že kauza vymáhání poplatků nazpět by pro ně mohla být dosti lukrativní.

V současné době, kdy svět a i EU stále ještě zápasí s dluhovou krizí, ve které jsou banky významnými protagonisty, představují poplatky legitimní nástroj, který významně stabilizuje bankovní byznys v současné celkově ekonomicky nestabilní době. Ale jen za podmínky, že správným způsobem odrážejí nákladovost a pracnost bankovní činnosti. Samotné banky by ale v současném rozjitřeném čase neměly vymýšlet nové sofistikované poplatky. Neměly by rovněž dělat změny v podmínkách a ve výši poplatků v době platnosti úvěrové smlouvy, stejně jako by se měly vzdát těch poplatků, které budí dojem sankce. Pokud se banky budou chovat náležitě eticky a transparentně, měly by dle mého názoru problém poplatků ustát.