K naplnění kvapící předčasné volby získávají jednu méně nápadnou, ale originální přidanou hodnotu. Demaskují pochybnou kvalitu českého partajního života. O valem upadající ODS nebo kolouskovsko-schwarzenbergovské TOPce hovořit nebudu, česká pravice léta důsledně dokládala, co dovede a kdo ji tvoří.

Nejnadějnější říjnové vyhlídky si drží levice, která však dělá vše, aby na ní paní Štěstěna (zase) zanevřela. Pouze pár příkladů.

Sociální demokracie rozpuštěním sněmovny zastihla sama sebe v negližé. Opoziční spánek trval mnohý pátek a stal se nadmíru pohodlným. Ze sladkého snění opoziční rutiny vznikl stav, v němž absentuje výrazný program, ale platí i normalizační slogan, že nejsou lidi. A jsou-li náhodou, předvádějí leccos s výjimkou jednoty. Za intrikánského dozoru prezidenta válčí o vůdčí místa a povolební směřování strany. Nebo minimálně kvůli frustraci ze skladby kandidátek oslovují soudy, aby vydaly předběžná opatření. Prostě pomáhají konkurenci vpravo i vlevo. Sobě sotva. 

SPOZ musí být potěšena, když jí konkurence umetá cestičky. Pomáhá veřejnosti zapomínat, že zemanovcům by v názvu stačilo namísto čtyř slov to jediné, pod nímž se skrývá bezostyšné přidělování politických obročí vybraným podporovatelům jediného muže.

Jiná „prvnímu občanu“ blízká formace, komunisté, si na tomhle podkladu upevňuje rám vlastního protestního obrazu. Stvrzují povrchní dojem po kořisti neprahnoucí, nezkorumpované partaje, jež jediná zvedá antikapitalistická a antiimperialistická témata. Včetně zájmu o opuštění NATO při napadení Sýrie Západem. A že to třeba žádají jejich konzervativci, kteří se z vnitrostranických (nikoli ideologických) příčin vracejí na čelo kandidátek, při pohledu zvenku na váhu nepadá.

 Občanská levice by měla vzít rychle rozum do hrsti. Pouze na pravici právem naštvané voliče už marně spoléhala vícekrát.

Publikováno v E15