Velký festival radosti, krásy, mládí a barev, to je budějovický majáles. Letos vyrazilo v karnevalovém průvodu plném originálních masek více než tři a půl tisíce studentů. Mladí lidé se krásně svobodně bavili. Něco takového však za bolševické diktatury rudým mocipánům vadilo, a tak majálesy zakazovali a jejich organizátory terorizovali. Další důkaz zrůdnosti komunistické diktatury.

Majáles, to je starobylá studentská slavnost, která se v dobách dřívějších konala o filipojakubské noci, tedy na přelomu dubna a května. Jedná se o oslavu května – měsíce lásky a nesměla při něm chybět pořádná dávka studentské recese a to i pořádně provokativní. Symbolem této oslavy mládí je také vzpoura proti řádům, které nepřejí mládí a svobodě. Nelze se tedy divit, že diktátorům různých barev tato opovážlivost vadila. Krásně o tom píše Alois Jirásek v románu Filosofská historie. Studenti litomyšlského lycea v něm bojují několik let o povolení majálesu a nakonec jej v roce 1847 v éře metternichovského absolutismu oslaví i bez požehnání úřadů.

Majálesy vadili i komunistům, kteří je sice po únorovém puči zpočátku tolerovali a pokusili se je dostat po kontrolu. To se jim však nepovedlo a proto je v půlce padesátých let je zakázali úplně. Změna nastala s jistým uvolněním komunistického režimu v šedesátých letech a tak Prahou kráčel v roce 1965 opět majálesový průvod, který sledovalo na 150 tisíc diváků. Hesla nesena v průvodu byla ironická a některá na tehdejší dobu velmi odvážná, třeba „Za další růst zaměstnanců rektorátu!“, „Ať vzkvétá aparát Československého svazu mládeže - opora naší práce“ a dokonce též „Zdravíme všechny veřejné i tajné.“

Ovšem stalo s něco s čím soudruzi nepočítali, když studenti zvolili neplánovaně králem majálesu amerického beatnika Allena Ginsberga. Komunistický režim zareagoval, jak bylo v jeho zločinné povaze zvykem. Ginsberga pod hloupými záminkami zatkl a vyhostil z Československa, organizátoři majálesu byli podle rudých zvyků šikanováni a padly i tvrdé tresty včetně vyloučení ze studia.

V sedmdesátých a osmdesátých letech pak komunistický režim zakázal majálesy úplně. Aby se mladí lidé bavili podle svého bez dozoru strany, něco takového bylo nepřípustné.

V tom právě byla jedna z největších zrůdností komunistické sebranky, zasahovat lidem až do nejmenších detailů života, diktovat jim, jak se smí a nesmí bavit, co mohou číst, jakou hudbu mohou poslouchat atd. běda tomu, kdo vybočil z řady a chtěl se bavit po svém. Pak rudí sáhli k teroru, mlácení účastníků nepohodlných akcí, vyhazování z práce, ze škol a také věznění.

Naštěstí to už je minulostí. Mám radost, když vidím , jakou mají mladí lidé při majálesu radost, baví se, tak jak chtějí, a žádná rudá epidemie jim v tom nebrání. A to je moc dobře!