Manželství pro homosexuální páry je dobrý nápad!
Vendula a David Zahumenští

Mezi všemi těmi výročími, víceméně smutnými, letos zapadlo jedno mladé, sotva narozené. V červnu 2020 tomu byly dva roky, kdy naši užiteční poslanci dostali možnost projednat novelu občanského zákoníku a umožnit homosexuálním párům, aby se prostě vzaly. To vyvolalo nevoli a předsudky a současně neurvalou a nepodloženou kritiku těch, kdo se oprávněně bojí o zničení západní společnosti.

Přemýšleli jsme dlouho, co to může být, takové krásné tradiční manželství. Je to průměrné manželství, které trvá okolo 13 let? Je to těch asi 45 % svazků, které skončí rozvodem? Jsou to rodiny, kde se otec o své děti nestará, kde pije, bije je a stará se jen o sebe a svoje zájmy? Jsou to rodiny, kde se manželé navzájem uráží a hádky a boje nebo naopak úplný nezájem jsou na denním pořádku? Jsou to rodiny, které tráví čas sice společně, ale každý na svém mobilu? Jsou to rodiny, které nedokáží ani snídat a večeřet u jednoho stolu? Spíše se zdá, že existuje nějaká představa ideální rodiny a my se jí zuby nehty držíme a bráníme ji před tím, co by nám tu krásu, cíl, modlu mohlo zničit. Máme představu o tom, jak krásně se žilo v 19. století, kdy ženy byly spořádaně doma anebo za první republiky, kdy muži a ženy měli své místo a nikdo si zbytečně nevymýšlel, najmě pak opět ženské.

Není pravdou, že manželství muže a ženy je něco krásného a dokonalého. Manželství je jen právní konstrukt, který má hlavně ekonomický základ. Vedle toho je tu partnerství jako vzájemný hluboký vztah dvou bytostí, u kterých je fakt jedno, co konkrétně mají schovaného v kalhotách. Není pravdou, že by děti mohly být spokojené jen v rodině s mámou a tátou. Děti jsou spokojené tam, kde je mají rádi a kde se partneři mají rádi a chovají k sobě úctu. Rozhodně je jim jedno, že jejich táta je chlap a máma ženská, když je tito dospělí nutí každý týden pendlovat 700 km tam a zase zpátky, protože přece chtějí střídavku jako nástroj zohledňující ty nejlepší zájmy dítěte. Je pravděpodobné, že homosexuální rodiče budou stejně špatní a stejně dobří rodiče jako ti heterosexuální.

Homosexuálové nám prostě nemají jak ublížit, jestliže budou mít svatbu a budou vychovávat děti. Když budeme mít silnou společnost postavenou na respektu k výdobytkům naší civilizace – právu, svobodě, respektu jedince a demokracie, nemůže nás přece položit nic. Díky hodnotám budeme vždy vědět, co je správné a jak to bránit. Ano, chápeme, že můžete namítat, že uznáním homosexuálních „manželství“ to nekončí. Samozřejmě, my taky cítíme vážné obavy z toho, co společnost právě teď prožívá. Trápí nás urputná snaha znejistět západní civilizaci a snaha ji zničit. Samozřejmě si uvědomujeme, že právě zneužitím liberálních demokratických hodnot se k moci šplhá něco, co je nebezpečné a děsivé. Současně si ale myslíme, že jen jejich obranou můžeme vyhrát. Musíme být schopni nastavit limity a sami rozpoznat, co nás ohrožuje a co nikoli. Neohrožují nás homosexuální páry, ale ohrožují nás požadavky na nemožnost kritizovat homosexuální svatby. Neohrožují nás přece černoši (smí se to ještě psát?), ale ohrožují nás snahy umlčet ty, kdo poukazují na příčiny sociálních problémů a na to, že třeba nejsou věci černobílé (a tento termín je dovolen?) a že můžou být i jiné příčiny toho, že je tolik Afroameričanů ve vězení a tak málo jich dosáhne vysokoškolského vzdělání než jen nějaká tajuplná nenávist bílých mužů, která pramení ještě v dobách Konfederace a kolonialismu. Ohrožuje nás vytrvalá snaha dobře organizovaných lidí jako je hnutí Black lives matter, která systematicky vyřazuje ze hry všechny kritiky a prosazuje věci, které jsou v příkrém rozporu s demokracií a svobodou. Ohrožují nás média, která dávají prostor právě a jen těmto tendencím a snaží se nás přesvědčit, že existuje jen jedna jediná pravda. To, jak obrovskou moc média mají, se ukázalo právě teď, když dokázala zničit svět a nalomit společnosti tak, že stačí jen fouknout a ony padnout do tenat nesvobody.

Myslíme si, že požadavky homosexuálů pro společnost nejsou problém, protože nemají dopad na ostatní. Nepožadují, abychom se přizpůsobili a žili tak, jako oni – nechtějí, abychom se vzdali heterosexuality a nepožadují, abychom od nynějška sledovali jen gay porno (a dokonce ani nechtějí po mužích, aby přestali stahovat to lesbické, na které beztak koukají prakticky pořád). Stačí, když si řekneme, že tu přece žijí s námi a že je to vlastně jedno. Naprosto jiný je ale islám. Islámu totiž nestačí, že by tu žil s námi a že by tu stály mešity, ve kterých by se praktikovalo náboženství. Ne, ne. Islám potřebuje, aby se mu vše podřídilo a aby ostatní respektovali jeho náboženská pravidla, která při větším zastoupení muslimů v populaci neváhá vynutit ozbrojenou silou. Proto považujeme za největší problém naší civilizace právě islám, protože nerespektuje to, co jsme vytyčili výše – nechce, abychom žili spokojeně podle pravidel svobody, morálky a našeho právního řádu. Požaduje, abychom ho nekritizovali, nekomentovali a nejlépe se podvolili hned (čímž bychom přestali být káfiry a ušetřili si ušetřili mnoho trápení a umanutého boje).

Právě kvůli islámu musíme naše homosexuály nechat žít. Musíme jim dát svobodu a nechat je na pokoji, ledaže by měli požadavky na náš způsob života. Představte si, že na světě je stále nejméně 71 států (!!!), kde je homosexualita nelegální. V deseti zemích světa se trestá smrtí. A ano, není překvapením, že jsou to právě země, kde vládne netolerantní politický systém, který známe už 14 století jako islám. Jste si ještě pořád jistí, že chcete být bijci gayů? Jste si ještě pořád jistí, že chcete živit tendence islámu, které máme každý z nás v sobě? My je tedy rozhodně v nás samých chceme úplně zničit a nahradit je radostí.

 

http://blog.aktualne.cz/blogy/david-zahumensky.php

___________________________________________________________________________________