Margaret Thatcherová jako povinná politická četba
Ivo Strejček

Na jedné z tehdejších porad vedení britské konzervativní strany se snažil jeden z jeho členů přesvědčit Margaret Thatcherovou o nezbytnosti vypracovat jakýsi akční politický program s cílem zvýšit oblibu strany u britské veřejnosti. Zcela zkoprnělého funkcionáře usadila Thatcherová zničujícím argumentem: „Žádný akční program nepotřebujeme, tohle je náš program,“ a položila ruku na knihu Adama Smithe Bohatství národů, kterou měla vždy na svém stole.

 
Obdiv nad výmluvností ideové zkratky tohoto politického bonmotu mi dává příležitost zamyslet se nad platností nejobecnějších rysů „thatcherismu“ v dnešní době. Záměrně používám slovo „thatcherismus“ jako shrnující pojem určitého myšlenkového proudu, který není totožný s pojmem „program“ (britské) konzervativní strany minimálně stejně tak, jako už se pojem „klausismus“ nekryje s politickým stylem i názorovým obsahem současné ODS v Čechách.
 
Svět svobodných lidí
 
Za nejvážnější princip politiky Margaret Thatcherové považuji její úpornou a neslábnoucí obhajobu svobody člověka. Víru v jeho vlastní síly, právo i povinnost svobodného člověka hledat vlastní štěstí. Ve své praktické politice toto přesvědčení promítla britská premiérka do rozsáhlé vlny privatizace, významného snížení daní a omezení výdajů státu na svůj provoz i v mezinárodní politice zatlačování komunismu. Důvěra v blahodárnost svobodného konání přinesla Británii hospodářské zotavení, zbohatnutí střední třídy a poprvé od konce II. světové války také renesanci mezinárodní politické prestiže a vlivu. 
 
Je naše dnešní víra stejně pevná? Nebo už více důvěřujeme spletitým vládním podpůrným a dotačním programům administrovaným stále početnější sítí vládních a evropských byrokratů?
 
Obhajoba idejí
 
Politický styl Thatcherové byl hluboce ideový. Jaký to rozdíl od nesrozumitelného lavírování současné politiky! Jistě, takový postoj dělí společnost na odpůrce a příznivce. Ale je srozumitelný. Dá se k němu přimknout či se s ním dá polemizovat. Připouští málo politických kompromisů, o kterých britská premiérka tvrdila, že „pokud chcete být oblíbeni, pak buďte v politice kdykoliv připraveni na jakýkoliv kompromis – a nedosáhnete ničeho“.
 
Vize vs. veřejné mínění
 
Názorová pevnost a zásadovost postavila Thatcherovou často do protikladu s veřejným míněním. Byla neústupná, čemu věřila, za tím šla. Bez ohledu na průzkumy veřejného mínění. Jak jiný výkon politiky v porovnání s dneškem! Výkon současné politiky tažen průzkumy veřejného mínění, touha politiků udělat, prohlásit nebo odvolat téměř cokoliv pouze ve prospěch lepšího „ratingu“ v žebříčku popularity. Ideová důslednost Thatcherové je inspirativní. Odvaha svoji politiku obhajovat bez ohledu na aktuální veřejné mínění je hodna obdivu i následování.
 
Ne, ne, ne
 
Jednoduše a srozumitelně formulovala britská premiérka svůj postoj vůči Delorsovým představám o politické unifikaci Evropských společenství ve svém legendárním vystoupení „Ne, ne, ne“ v Dolní sněmovně 30.října 1990. Odmítla jakékoliv pokusy předat parlamentní, měnové a hospodářské pravomoci mimo území Velké Británie. Trvala na existenci britské libry, odmítla přetvoření Evropské komise na formu evropské vlády, zavrhla představu nadřadit Evropský parlament parlamentu národnímu a nepřipustila metamorfózu Rady v „evropský senát“. 
 
Thatcherové obezřetnou a podezíravou politiku vůči politické unifikaci části kontinentu považuji pro současný výkon politiky za zásadní. Pokud by česká občanská konzervativní pravice měla „evropskou“ politiku Thatcherové (a v pokračování politiku Václava Klause) opustit, pak s jistotou rezignuje na jednu z posledních politik, kterou jí veřejnost (na základě vlastních zkušeností) ještě věří. 
 
Chvála kapitalismu
 
Poslední kapitola její skvělé knihy „Umění vládnout“ je věnována obhajobě kapitalismu. Považuji to za velké téma současnosti. 
 
Evropský sociálně-ekologický model již úspěšně destruoval ideály volného trhu a otevřel prostor politikám „třetích cest“, ve kterých Thatcherová viděla nejvážnější hrozbu pro výkon klasické liberální parlamentní demokracie. Pocházela ze skromných poměrů a v liberálním kapitalismu viděla rovnou příležitost pro každého. S tímto jejím hlubokým životním přesvědčením souvisí (v Británii často citovaný a levičáky karikovaný) výrok „get on your bike“ (nasedni na kolo).  Byla to rada premiérky Thatcherové jednomu dělníkovi, který si stěžoval, že nemá práci. Thatcherová mu poradila (a v tom je význam jejího poselství), aby se spolehnul sám na své vlastní síly (tedy ne ve smyslu, jakým její výrok vulgarizovali a zesměšňovali tamní labouristé).
 
Margaret Thatcherová je více než kdy jindy „povinnou četbou“ pro dnešní dobu. Její myšlenky se zdají tak samozřejmé a tak jasné, že na ně současná politika ráda zapomíná. Současný rozdíl mezi evropskou levicí a pravicí, zdá se, je již dán pouze různou rychlostí, s jakou obě trhají lidskou svobodu a právo vlastnit na kusy.
 
Myšlenky náročné, přesné, důsledné a výjimečně pracovité Margaret Thatcherové jsou nezbytnou výbavou pro řešení problémů světa na začátku 21. století. I přesto, že se s člověkem Margaret Thatcherovou dnes s úctou a pokorou loučíme.

 

Kromě názorů na EÚ je

Kromě názorů na EÚ je speciálně pro Česko poučný i její názor na rušení a zakazování komunistických stran. I v řadách ODS je hodně "komunistobijců".

V odstavečku Svět svobodných

V odstavečku Svět svobodných lidí jsou koncentrovány důvody, proč Klaus principiálně nemůže být skutečným pokračovatelem tradic baronky Thatcher.
Žádný evropský politik neprojevil v uplynulém desetiletí větší shodu s názory Ruska než Klaus.
Jak by mohl být pokračovatelem antikomunistické, svobodymyslné politiky Lady Thatcher někdo, kdo podlézá pokračovateli tradic CCCP v osobě bývalého agenta KGB?
Je zajímavé, že to panu Strejčkovi (ani panu Fajmonovi) nedochází, jsou to zřejmě takoví snaživí papoušci, ale důsledně to moc nechápou.

Pane vy jste magor

Pane vy jste magor

Snad být radši magorem než

Snad být radši magorem než kremlofilní bábou, jak to o Klausovi jeden člověk zcela přesně vyjádřil.

Běžte už s tím rusismem

Běžte už s tím rusismem V.Klause do háje, kdo má pořád několikrát za den číst tu Vaši omílanou hloupou mántru, která nemá ani zbla reálné podstaty.
Kdybyste více četl či naslouchal názorům V.K. lehce a záhy byste zjistil, že je přesvědčený amerikanofil.
To, že vidí největší nebezpečí v narušení rovnováhy v současné mírové Evropě v Rusku, kde není ještě ukotvena demokracie a vůle občanů po svobodách, ho přivádí k potřebě podpořit současné vládce, kteří se dali cestou k demokracii, která není jednoduchá a krátkodobá. A je zcela logické, že náš stát s geopolickou polohou ve střední Evropě musí mít enormní zájem o svobodnou zemi za východní hranicí.
Destabilizace mírové Evropy a Česka zvlášť může přijít jen a pouze od destabilizovaného Ruska(Kremlu). Izolace Ruska je spolehlivou cestou do pekel.Víme ?

To, že Klaus je největší

To, že Klaus je největší evropský vlezdorusoprdelista, to neříkám já, to říkají odborníci na Rusko. 100% shoda názorů s Putinem za posledních 10 let, to dává v Evropě jen Klaus.
Rusko nám vyhrožovalo namířením raket v případě postavení radaru a česko se celé posralo strachy. Držkujeme vůči EU a přitom nejhloupěji přetváříme směrnice EU do českých zmršených zákonů a la fotovoltaika, energ.štítky a cokoli na čem se dá snadno krást a svádět vše na EU. Naprosto nevěřím, že tento národ má páteř, při tlaku vylezou z kanálů krysy jako kajan a celý národ se zase posere a zlomí. Jsme národ přihlouple vyčůraných zbabělců a proto je nutno si dávat dobrý pozor komu vyjadřuješ příchylnost, Rus by to mohl špatně pochopit a posrali bychom se znova, jako v 1948. A jako v 1938. A jako v 1968. Zmetků a blbů máme neúrekom - viz zdejší kremlofily. Vypadneme-li z EU, což je Klausův cíl, skončíme v ruské prdeli.

Nevím, nevím. Spíš si myslím

Nevím, nevím. Spíš si myslím že VK jako pragmatik se snažil o navázání hospodářských styků s Ruskem i za cenu toho, že mu doma jeho odpůrci přišijou nálepku rusofila. Byl bych velmi zklamaný, kdyby se ukázalo, že se Václav Klaus domnívá, že se Rusko se někdy zbaví svých imperialistických choutek a Rus, přicházející do Evropy se nebude chovat jako ýbrmenš.

JInak soudím, že to, jak vypadá opravdová rusofilie v praxi, uvidíme po teprve po příštích volbách.

Určitě i vliv hospodářský

Určitě i vliv hospodářský hraje roli při jeho vztahu k Rusku.

Opět lžete. U vás to již není

Opět lžete. U vás to již není o blbosti, ale o cílené činnosti.

___________________________________________________________________________________