Prohrávám argumentační bitvu, do které jsem se v souvislosti s privatizací pustil. Dokonce i bitvu o to, zda zabavení peněz je peněžní trest nebo není, když zvítězila například morální autorita ředitele organizace Transparenci International David Ondráčka, který v Lidovkách tvrdil, že „Co si dovedu představit navíc je, že by pan Bárta dostal i finanční trest, protože došlo jen k propadnutí peněz určených k uplácení (660 tisíc – pozn. red.). Soud může uložit i finanční trest, což se nestalo. Ale to je jen drobnost.“ Jedinou útěchou mi zůstává vzpomínka na toho mého snového sponzora, který mne založil v roce 1990 jeho penězi a neustále mi připomínal, že se musím řídit tím, že dokud kasa necinkne, jde jen o kecy. Vždy v nejistotách jsem hledal řešení v jeho ekonomickém racionalismu, kterého prostým důkazem bylo, že on peníze měl a já ne.
 
Teprve později jsem se dověděl, že ekonomický racionalismus, kterému mne můj sponzor tehdy učil, je elitní ekonomická disciplína, které se říká „due diligence“. Tuhle „due diligence“ si dělají všichni, co umí místo kecání dělat peníze a s těmi penězi i s tím podnikáním mizí ze země, nechávaje za sebou tuzemskou diskusi o jejich osobní historii. A dělají to i ti, kteří si vydělávají peníze prostřednictvím kontaktů na politické representanty těch, kteří jsou tady manipulování těmi, co vedou médii zesilovanou diskusi. Důkazem nechť jsou mnohá vyšetřování švýcarských orgánů činných v trestním řízení. Oni se ti ekonomicky racionální žádných národních diskusí neúčastní. A pokud výjimečně ano, pak je to jen vrtoch či nějaká marketingová nutnost.

Nemožnost jakékoliv racionální diskuse ve veřejném prostoru dokazuje téměř absolutní mlčení o většinovém volebním systému, o kterém mlčí i ODS, když je to v tuzemských poměrech myšlenka jejího zakladatele a většinový volební systém má silné protikorupční charakteristiky, které by mohly voličům resonovat. A v tom je i zakopaný pes, když ani na malých vesnicích nikdo nemá svého zastupitele, jen nějakou spolčenou partu. Hnutí P+L je silně prokorupční, protože konzervuje co nejvíce ze socialistických tradic bolševického Československa. Taky to ODS od P+L nejvíc schytala za Klausovu dohodu se Zemanem na změně volebního zákona. Nečas by byl hrdina, kdyby teď vyměnil s ČSSD předčasné volby za Klausův a Zemanův volební zákon. Bez Havla by již dnes asi nebylo možnost tohle zvrátit. I na církevních restitucích by se mohl s ČSSD domluvit. Žádné peníze a vrátit všechny nemovitosti s tím, že u vybraných by měly obce předkupní právo.

Mohlo by se zdát, že ODS by asi mimo Kuberovy Teplice napoprvé prohrála, ale mimo šance nezaniknout v trapnosti by získala šanci uniknout Moravcovi a dostat lokální podnikatelskou podporu k oklamání toho levicového davu. Problém je, že vnitrostranický systém, který vylučuje vnitrostranickou soutěž, protože vylučuje frakce, vede k výběru nedostatečně kvalifikovaných vůdců. Je mimo jakoukoliv pochybnost, že Nečasova politická představivost nepřesahuje dimenzi jednoho víkendu. Teď bude zajímavé, jaká bude vládní krize s právem na obsazení postu ministra školství. Pravicový volič již ze zoufalství vzdává boj o svobodnou tržní demokracii, jinými slovy buržoasní demokracii, vzdává se Klause a prosí jen o trochu ohledu k slabostem předsedy vlády. Přitom už ani nepozná, že sociální a zdravotnictví ministr jsou militantní socialisté včetně těch asociálních důsledků.

Místo Klause teď pravicovou politiku za ODS hlásá národu prodavačka knih Němcová. I jako ekonomický expert. Ta na důkaz svého ideového nezakotvení se nechala Moravcem nachytat na klouzavý poslanecký mandát, který vylučuje většinový systém a současně i jakoukoliv legitimitu současné vlády. Kdyby PEAKe měla ve Sněmovně klouzavého náhradníka, pak by k vývoji posledních týdnů vůbec nemohlo dojít nebo bychom měli předčasné volby. Komu by patřili klouzaví poslanci? PEAKe nebo VV? Celou protiústavnost poměrů nebo fatální rozpor v samotné Ústavě zdůraznil náš zelený vídeňský ministr zahraničí, když zdůraznil osobní odpovědnost poslance a přiznal, že on volí konkrétního poslance bez ohledu na stranu, čímž přiznal účelovost svých vyjádření nebo, že vlastně vůbec nechápe volební systém, který umožňuje pouze volbu stran, jak diskuse o klouzavém mandátu zdůrazňuje.

Nejde jen o diskusi o individuální odpovědnosti politického representanta vůči voliči, její korupční absence, ale o naši ekonomickou existenci. Náš národ jako David obklopený německým, francouzským a ruským Goliášem resignuje na jakoukoliv inteligenci. Podřízením se davu, který si účastí na převládající P+L moderovanou národní diskusi, si voličská většina krátí čas mezi inkasy sociálních dávek. Proto není možno vznést otázku, když oni tisknou nové peníze na úhradu jejich dluhů, proč naše koruna se znehodnocuje stejným tempem jako jejich EURO či USD. Ani otázku co dělají Poláci makroekonomicky chytřeji než my, pokud si toho vůbec někdo dokázal všimnout v záplavě informací o kontaminaci jejich potravin posypovou solí. Kde je nějaká diskuse o tom, jak být chytrým Davidem, který bude myšlenkově minimálně o krok před německým Goliášem? To manipulátoři, kteří jednají paralelně s těmi, co propagují potravinové náhražky, nechtějí připustit, protože by sami přišli o existenční zajištění.

Přitom reakce na znehodnocované EURO a USD je pro naši národní ekonomickou budoucnost dnes nejdůležitější. Teda důležitější je, zda budeme mít národní buržoasii nebo budeme jen státními zaměstnanci nebo zaměstnanci nahrazujícími Jihokorejcům a Číňanům jejich drahou domácí pracovní sílu. Ono je to stále o stejném. Modelovým příkladem je, zda měl národ, jak vlastně u Moravce za to horoval šéfekonom odborů, řešit otázku jak nalézt dobrého ředitele AZNP Mladá Boleslav a neuplatitelné prodejce v Mototechně nebo to nechat na svobodném trhu, jaký auto a za co nám nabídne. A protože se z příkladu uspokojování našich automobilových potřeb nedokážeme poučit, jsme důkazem dokonale manipulované primitivní společnosti. Zůstává otázka, kdo a proč s námi manipuluje, pro koho agenti P+L pracují. Proto také nikdo neupozorní, že absence svobodné politické soutěže, oligopol státem financovaných počtem členů pouhých straniček, vede k deficitu osobností s ideou, která by mohla konkurovat konzumu na dluh. Vždyť i strany jsou dnes jen marketingové Potěmkinovi vesnice.

Ta veřejná diskuse by měla být řízena prestiži jejích čelných účastníků. Ono měřítkem by mělo být třeba to, jestli někdo tomu prestižnímu manipulátorovi svěří své vlastní peníze. Třeba, zda je svěřují ekonomovi Pavlu Kohoutovi. Musím se pochlubit. Mně jako nepříteli státu v exekuci lidé stále své peníze svěřují i když o to vzhledem k okolnostem moc nestojím. Jenže tohle nemůže fungovat ve společnosti, která se orientuje na to, jak zdanit majetek, kterého způsob nabytí nebudou moci zpětně prokázat. Popření Ústavou zaručeného práva pokojného užívání majetku a zákonem zaručeného obchodního tajemství. Taky to nemůže fungovat tam, kde kvalifikovaní mají být za skandování davem hesel o sociální spravedlnosti sankcionování vyššími sociálními odvody bez šance na odpovídající důchody. Tady fungují Moravcovy a vůbec ČT manipulace, kdy se vyjadřují nekvalifikování k záměrně posunutým otázkám. Prostě, i kdyby se deset miliónů pro ČT vyjádřilo a vzájemně potvrdilo, že jsou chytřejší než Klaus, nebudou. Prostě Hayek a Mises platí stejně jako desatero, které jsme dostali prostřednictvím Mojžíše na hoře Sinaj.

Dokonce i tady na Virtually se asi nenajde dost čtenářů, kteří by pochopili, že zásadní zásluha Václava Klause byla, že bojoval o svobodný trh. A jak dnešek prokazuje, velmi osamocen. Svobodný trh znamená svobodnou soutěž. Svobodná soutěž potřebuje stát a jeho moc zákonodárnou a soudní ke své ochraně. Neměli pravdu nikdo z těch, co dokonce i dosud tvrdí, že měl Klaus počkat na právníky, když justice dosud rdousí svobodnou soutěž, protože nechrání vlastnictví, které je cílem i základem tržního podnikání, nechrání kapitál, který je životodárnou krví podnikání. A tohle všechno je těžko jednoduše a čtivě někomu sdělit, protože chybějícím základem je v dětství do hlav vtloukané desatero a bolševiky popřená zkušenost prarodičů. Rodiče chtějí z dětí zpěváka či modelku, ne Baťu a možná ani ne Jágra. Proto souvislostmi donucen zde vedu jednostrannou diskusi s osamocenými, která se mi vrací v řídkých ale přece jen existujících potkáních s těmi, kteří na rozdíl od soudců Šottů, Ceplů a řady nepokrytě zkorumpovaných ctí téměř v ilegalitě zákony, práva a majetek účastníků řízení, logiku a svoji čest (ve skautské definici).    
 
A tak se zase dostávám k příkladu z řádění justiční konkurzní mafie. Aby to nebylo tak jednoduché, chapadla mafie zasahují i do resortu úřadu, kterému byla svěřena správa surovin, které patří všem. Justiční konkurzní mafie musela použít tímto úřadem licencovaného závodního lomu k tomu, aby mohla ukrást a zpeněžit surovinu za cca půl miliardy, ke které měl právo konkurzní věřitel. Tenhle licencovaný závodní, který musel být ze zákona ten závodní zaměstnanec, což nebyl, a za situace, kdy se ten úpadce svého konkurzu vůbec neúčastnil, protože podnik úpadce provozovala prokuratura jako důkaz v nezákonném konkurzním řízení, měl za peníze od správce konkurzní podstaty tedy kontrolovat tu těžbu. Jenže on byl ve skutečnosti zaměstnancem firmy, co si za úplatek odpovídající asi čtvrtině úředně nevykázané těžby, koupila tu surovinu ke svému vlastnímu, švýcarskému obohacení.

Správce tu zlodějinu na pokyn soudce mohl realizovat, přestože to právo k těžbě nebylo v konkurzní podstatě. Tam si zapsali jen pole, pod kterým ta surovina byla. Jenže v soupisu konkurzní podstaty byla poznámka, že se o to pole vede soudní spor se skutečným majitelem. A to zákon zpeněžování v takové situaci zakazuje, že by se mohla taková položka konkurzní podstaty zpeněžovat. Dokonce šéf toho soudu o tom napsal knížku, kde to třikrát opakuje. Jenže si řekli, že jsou na zákonu z ústavy nezávislí a řekli si, že pro ně ten zákon neplatí, na čemž nerušeně trvají dodnes. A tak už v tom nezákonném rozletu do konkurzní podstaty dali jen pár drobných, které si taky následně rozebrali. Tomu nezákonnému závodnímu dali asi půl miliónu. A okradený, protože to bylo dobře dokumentováno, po něm u soudu chtěl, aby mu to vrátil, podle zákonné definice bezdůvodného obohacení. 

Okresní soud soudcem, který seděl v kanceláři se synem soudce konkurzního, okradeného vyhnal. Ale odvolací dal okradenému, v jehož prospěch náhodou již dříve rozhodl o vlastnictví pozemku i práv k těžbě, za pravdu. Nařídil okresnímu provést důkazy, a pokud prokáží, nezákonnost smluv ve prospěch závodního, aby rozhodl ve prospěch okradeného. Tím se vyhnuly konfrontaci s protiústavní praxí konkurzních kolegů. Okres poslechl, důkazy provedl a byl nahrazen soudcem jiným, po mateřské. Tomu žalovaný akorát protokolovaně přiznal, že všechny smlouvy, které měly těžbu legalizovat, jsou irelevantní. A nový soudce žalobu zamítl, s tím, že kdyby se prokázalo to, co prokázal soudce předešlý, že by měl okradený právo na rozsudek v jeho prospěch. K tomu ještě byla doplněna úvaha o tom, že odvolací soud právu nerozumí. A co se nestalo u odvolacího soudu, nechť každý posoudí, zda se jedná o korupční vliv mafie či ne.

Do odvolacího řízení se přihlásil jako vedlejší účastník na straně žalobce úpadce s tvrzením, že žalovaný závodní lomu za něj nikdy nejednal, že se svého konkurzu nikdy neúčastnil, takže ve výkladu právu Evropským soudem pro lidská práva, nemohlo být v tom konkurzu nic legitimního. Navíc byl připraven i s okradeným doložit, že konkurzní podstata je již zcela vykradena, takže i podle našich soudů, je na čase jednat o odpovědnosti za škodu, čehož je bezdůvodné obohacení podmnožinou. Žalovaný závodní před soudem reagoval na to, že úpadce nemá právo jednat, když za něj jedná správce. Totálně mimo právo. Odvolací soud to odmítl protokolovat, když tahle nezákonná záměna rolí je principiálním nástrojem zločinného defraudování majetků justiční konkurzní mafií. Žalobce soud upozornil na výklad práva Plénem Ústavního soudu, který vylučuje, že by mohl právní názor žalovaného závodního akceptovat. To odvolací soud zaskočilo.

Po čtvrthodinové poradě senátu tří profesionálních soudců, odvolací soud jednání přerušil na neurčito. A teď se podivte proč. Mimo jiné, právník, který žalovaného zastupuje je s žalovaným členem výboru věřitelů, kteří mají pomoci při těch zlodějinách vytvářet konkurznímu soudci zdání legality. Takže odvolací soud prý nemůže dále jednat, dokud se správce vykradené prázdné konkurzní podstaty nevyjádří (po konzultaci s výborem věřitelů), zda vedlejší účastenství úpadce na sporu konkurzního věřitele s fiktivním závodním jeho lomu nemá vliv na konkurzní podstatu. Dotaz k zločinnému spolčenci žalovaného a jeho právního zástupce. Absolutně nesmyslná, demonstrativně idiotská a mimo zákon konstrukce u soudců, kteří se dříve presentovali právnickou excelencí.

Museli vědět, co jiný senát ve stejné souvislosti: „Souhlasu správce konkursní podstaty ke vstupu této společnosti jakožto úpadce do řízení třeba není, neboť prohlášením konkursu hmotněprávní ani procesněprávní subjektivitu neztratila a její vstup do řízení v pozici vedlejšího účastníka se nedotýká majetku v konkursní podstatě ve smyslu § 14 odst. l písm. d) zák.č. 328/91 Sb. Vedlejší účastník neuplatňuje v řízení vlastní nárok, účelem jeho účasti na řízení je toliko procesní podpora zvoleného účastníka.“ Dokonce to zkoumání odvolacímu soudu zákon zakazuje a žalovaný, aby soudce usvědčil z toho, že stojí na nezákonné straně, odmítl i na opakovanou žádost vyslovit námitku účasti toho vedlejšího účastníka. Dala jim mafie pod záštitou ministra nespravedlnosti nabídku, kterou nelze odmítnout?

Pokusím se ještě nastínit vodítko k odpovědi. Tu surovinu za půl miliardy získala a dál prodala pobočka globální firmy, která to legalizovala a před soudem obhajuje tím, že to vydražila v tom konkurzu za 40 miliónů. V jiném řízení ale správce konkurzní podstaty byl sebevědomým soudcem, který je autoritativním popíračem mnoha paragrafů a který k obhajobě defraudací si umí v soudní síni vymýšlet neexistující rozsudky Nejvyššího soudu, přinucen přiznat, že těch 40 miliónů do konkurzní podstaty nikdy nepřišlo. Nezákonná dražba byla zmařena stejně jako zdání legitimity. A protože žalovaný závodní i jeho právní zástupce zastupují současně tu pobočku globální firmy, presentují současně hrozbu, že řeknou, který soudce těch 40 miliónů zkasíroval, když se to osobně zprostředkovávali. A když u nás soud poslední instance dokáže zlikvidovat kontrolu, která zjistí rozsáhlou nezávislost soudců, machinace s užíváním soudního daňovými poplatníky financovaného vozového parku, co s prokázanou korupcí má dělat chudák venkovský odvolací senát.