Známému  publicistovi Tomáši  Haasovi  románová postava umanutého inspektora Javerta z Bídníků, nápadně připomíná  vrchního olomouckého státního zástupce Ivo Ištvana…

Javert  nikdy nepolevil, udělal ze stíhání Jeana Valjeana svou životní kauzu, přes všechny neúspěchy neustával  v úsilí dostat Valjeana  za mříže…

Komisař Javert skončil skokem do  Seiny, když na sklonku života prohlédl mravní neúnosnost svého počínání…

Kdybych cítil k vrchnímu olomouckému zástupci nějaké sympatie, asi bych zmínil také  Dona  Quijota, neboť veškeré  pokusy vnášet do politiky nějakou excelentní morálku, Quijotovo počínání dost připomínají.

Jenže v případě pana Ištvana mi jaksi chybí étos. Když jsem ho viděl “vtipně” se  předvádět na první monstrózní  tiskové konferenci věnované kauze Nagyová, spíše mi napadlo, že plní jakousi společenskou objednávku,  trapně hraje na struny populismu, když do jednoho případu tak šikovně zabalil boháče, kmotry, exposlance a milenku premiéra...

Ale i kdyby se Ištvan  prezentoval inteligentněji -  nemohu přece tleskat člověku, který tak lehkovážně,  posílá do  vězeňských cel spoluobčany, bez přesvědčivých, jednoznačných  důvodů, jen v naději, že snad tady změknou…

Člověk s takovou náturou a mocí, má jen málo společného s Donem Quijotem! Je moc dobře, že dostal přes prsty!

Nezbývá mi tedy,  než dát  opět zapravdu  T. Haasovi, který se tak gruntovně  věnuje té zjevné, nebezpečné  umanutosti šéfa  olomouckého státního  zastupitelství…