Jako pravicový volič jsem byl při volbě prezidenta přitlačen do kouta. Ani jednoho z finalistů jsem na Hradě nechtěl. Schwarzenberg byl nepřijatelný pro svůj postoj k Benešovým dekretům, nesrozumitelné mluvě i manželce, která neumí slovo česky. Zeman pak svým vystupováním a jeho přesvědčením, že on rozumí všemu a všichni mu musí kývat. Přesto jsem jej volil.  Václava Klause si stáe vážím i  přes jeho mnohé výpady proti Nečasově vládě v jeho posledním roce v prezidentské funkci. Jeho podpora Zemanovi ve mně proto vzbudila pocit, že Zeman bude dobrým prezidentem.

Hluboce jsem se mýlil. Jak mohl Klaus podpořit člověka, který nectí demokratické principy, zvyky, ústavu. Ano, ústavy. Ukažte mně, kde v naší ústavě je zakotven institut úřednické vlády?  Nikde.  V závěru min.týdne to ostatně potvrdil v televizi jeden z našich největších odborníků na ústavní právo  docent právnické fakulty UK Jan Kysela. Možnost jmenovat úřednickou vládu byla sice zakotvena v ústavě první republiky za Masaryka, ale v naši ústavě po sametové revoluci již ne. To, že této možnosti začal využívat Václav Havel a poté i Klaus, bylo vlastně protiústavní. Bohužel, nezralý ústavní soud na to vůbec nereagoval. Nyní tuto možnost využil prezident Zeman.  Můžeme čekat, že ústavní soud toto prohlásí za neplatné? Těžko. Zeman dobře ví, proč tak usilovně trval na tom, aby Rychetský dále šéfoval US.

Mnozí kritici z celého politického spektra, včetně mediální sféry, ale i občanů vyjadřujících se  na sociálních sítích i v průzkumech vyčítají prezidentovi Zemanovi jeho problémy s alkoholem, kde a proč ztrácel rovnováhu nebo orientaci, proč svou dcerušku neusměrní, aby se mu nemotala do politiky, proč jeho žena chodila v černém atd. Tedy problémy naprosto nepodstatné. Proč se však nezabývají tím, že prezident Zeman si stále více přisvojuje pravomoci, které z ústavy nemá? Proč se nepozastaví nad tím, že Zeman plně obhajuje policejní teatrální akci, která může vyšumět do ztracena, protože soud neshledá důkazy za věrohodné? Jak potom chce prezident svůj omyl zdůvodnit?  A nebo je – nedej Bože – už někde rozhodnuto, že zadržení musí být odsouzeni?

Ti tři poslanci v base nic nespáchali. Nesouhlasili s určitým zákonem, odmítli se podřídit většině a tak bylo správné, že složili funkce. To bylo naprosto legitimní. A protože to byli odborníci, jako např. Fuksa i Šnajdr, proč by nemohli být využiti na jiném postu? I to je přece legitimní. To, že si zástupce  Ištván s policajtem Šlachtou myslí něco jiného, nemůže ospravedlnit takovou monstranci. K takové měli dostat povolení od nejvyšších vládních míst. Mnozí si proto kladou otázku: kdo tuto akci nařídil, kdo za tím stojí. Toto by „hlídací psi“ demokracie měli zjistit. Jenže ti to neudělají. Mají strach, aby je tito samozvaní vykladači zákona také nesemleli.

Ale vraťme se k našemu prezidentovi. To slovo „našemu“ však musím vypustit. Stále jsem doufal, že i přesto, že se jedná o levicového prezidenta, může to být i můj prezident, kterého si budu vážit. Po úterním  rozhodnutí jmenovat úřednickou vládu, kdy se podle mne, ale i mnoha právníků a dalších lidi dopustil porušení ústavy, už mým prezidentem není. Svůj hlas, který jsem mu dal odvolávám.

K mému rozhodnutí odvolat svůj volební hlas prezidentu Zemanovi přispělo i jeho vyjádření v pondělí po obědě na tiskové konferenci na ČT24 po jednání tripartity. Na otázku jedné novinářky, co říká názoru právníků, že nemá právo jmenovat úřednickou vládu pravil, že když se sejdou čtyři právníci na ústavní právo, každý má na to jiný názor a nejméně jeden z nich je schizofrenik. Zajinalo by mne, co by pan prezident řekl na to, kdyby některý z těch právníků označil jeho za schizofrenika.

Když shrnu celou tuto  dnešní situaci můžu potvrdit jen tato fakta: prezident Zeman už není můj prezident, bývalý prezident Klaus mě rovněž zklamal. Bývalý premiér Nečas byl nejlepším premiérem, kterého jsme kdy měli, ač mu dnes spílají nepřátelé a hlupáci a hází na něj všechnu špínu. To, že byl slabý, připouštím, nedovedl si dupnout a zahřímat. To totiž ti nejslušnější nedovedou. A že se zamiloval?  Všichni přece známe nesčetně případů z historie, kdy i láska dovede člověka zničit. Ale takový už je život.