Dobře si to pamatuji, i nás na základní škole někdy v sedmdesátých letech touto báchorkou otravovali. Soudružka učitelka nám četla příběh o hrdinném sovětském pionýrovi - chytrém Pavku Morozovovi, který patřil k nejlepším žákům ve třídě, byl pionýrem a miloval socialismus. A tak udal vlastního otce za to, že zatajil před sovětskými úřady obilí, které měl ukrýt někde v lese. Ve skutečnosti se jednalo o to, že pokud by je rodina Morozovova odevzdala do státních sýpek, zemřela by hlady. Ale bolševiky zfanatizovaný čtrnáctiletý Pavka za to udal vlastního otce, který skončil v gulagu. Nelze se divit, že v zájmu přežití nebohé rodiny zabil mladého udavače vlastní děda.
Potud oficiální sovětská propaganda. V osmdesátých letech minulého století, v éře Gorbačovovy perestrojky, však jeden ruský novinář do Gerasimovky zajel a zjistil, že pionýr v roce 1932, kdy byl Pavka zavražděn, v této vesnici neexistoval a hoch nemohl patřit k nejlepší žákům ve třídě, protože byl retardovaný. A také ho podle jedné verze nezabil děda, nýbrž agent NKVD, protože hoch nikoho neudal a naopak hlídal skrýš s obilím. Inu, skoro jako zpravodajství rádia Jerevan.
Ale ať to bylo, jak to bylo, nejhnusnější na celé záležitosti je, že komunisté povýšili na ctnost podlé udavačství a nutili malé děti donášet na vlastní rodiče ve stylu práskačství nadevše. Nelze se divit, že zásluhou takové výchovy vyrůstaly z lidí morální zrůdy. To je další důkaz zločinnosti komunistického režimu.
Daleko morálněji a lépe řeší tuto citlivou oblast výchovy křesťanství ve čtvrtém přikázání, „cti otce svého a matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi.“ Tím se neříká, že děti si mají brát vzor s rodičů, kteří se tak nějak nepovedli, ale mají si jich vážit proto, že jim dali život.
Také je možné dohledat, že
Také je možné dohledat, že hoch byl retardovaný, říkali mu "holá prdel", protože chodil v hadrech bůhví po kom a k udání ho navedla vlastní matka, protože její druh (tehdy to ještě nebyl přítel) odešel k mladší ženě.
O tom, že bolševik povýšil udávání na hrdinství, není sporu. Možná to bude tím, že řada udavačů se stala po válce kovanými soudruhy.
Čert ví, kolik je nánosu
Čert ví, kolik je nánosu manipulativní legendy na skutečnosti.
Nicméně nepochybuji, že se takové či podobné příběhy odehrály, silné působení na nezralého pubescenta ze dvou stran k něčemu takovému musí v řadě případů logicky vést.
Ale i kdyby se příběh odehrál tak, jak tvrdí stalinská legenda, "morální zrůdou" bych 14tiletého kluka nenazval.
K tomuto tématu doporučuji zhlédnout docela dobrý (byť dobově tendenční) film "Králíci ve vysoké trávě" (1963, scénář Ota Hofman, režie Václav Gajer).
Taková zvěrstva se musí
Taková zvěrstva se musí neustále připomínat, mladší generace si nedokáže představit, co za hrůzy plodí represivní režimy. Ale bylo by dobré, kdyby to nedělal zmatkař a moták zamíchávající svoje hodnocení do textu, který připisuje jiným.
cit.:
"...Nelze se divit, že v zájmu přežití nebohé rodiny zabil mladého udavače vlastní děda.
Potud oficiální sovětská propaganda. "