Podobnost je naprosto zřejmá a lze podobně jako v případě VV očekávat, že na tomto poli vláda socialistů, babišovců a lidovců prohraje podobně jako vláda ODS, TOP 09 a VV. Není vůbec náhodou, že se personáliemi zabývají zejména dvě nejsilnější vládní strany. Důvod jejich počínání je rovněž známý. Je jím služební zákon, jehož schválení bylo podmínkou prezidenta Miloše Zemana ke jmenování Andreje Babiše ministrem. Ten služební zákon, který by měl státního úředníka chránit před politickou zvůlí právě vládnoucí politické sestavy.

„Rázné“ kroky ministra Stropnického a ministryně Válkové však indikují něco zcela jiného. Než bude nový služební zákon přijat a vejde v platnost, je potřeba státní správu změnit k obrazu právě vládnoucí garnitury. Personální výměny proto budou nejen pokračovat, ale budou se s největší pravděpodobností exponenciálně rozrůstat. Jen úplný naivka či, co hůře, hlupák, může tomuto vývoji tleskat.  Nové vládě se za pouhý jeden týden podařilo paralyzovat státní správu na nejvyšších patrech, tj. ministerstvech. Brutální teror a výhružky, o kterém podal svědectví generální ředitel vězeňské služby Petr Dohnal, jsou toho jasným dokladem.

Po měsících očividné bezradnosti a zmatečnosti se činí i státní zástupce Ivo Ištván. Obvinil z korupce bývalého premiéra Petra Nečase a nyní došlo na „kmotra kmotrů“ Ivo Rittiga.  Je přinejmenším pozoruhodné, že aféra Nagygate, kterou to vše v červnu loňského roku začalo a kdy policie při raziích zajistila údajně miliony korun a kilogramy zlata, stále není jasně uzavřena minimálně v tom, aby policie a státní zastupitelství podaly zprávu o tom, jak spolu jednotlivé případy souvisí. Rittig   byl zatčen a později po zabavení cestovních dokladů propuštěn kvůli údajným machinacím v pražském dopravním podniku a má být stíhán na svobodě. Přitom se má jednat údajně o stamiliony, možná miliardový podvod, zatímco bývalý hejtman David Rath z ČSSD byl přistižen s „ubohými“ sedmi miliony deklarovanými jako víno a šel do vazby, v níž pobyl více než rok.

Znovu a znovu se ukazuje, že právě politika je v zásadě živnou půdou pro korupci. Pokud přijmeme konstrukci státního zástupce Ištvána, že Nečas jednal korupčně, je pravý čas zeptat se toho samého pána Ištvána, zda je korupcí to, když dva rivalové uvnitř jedné strany uzavřou „pakt o neútočení“, když jeden z účastníků tak zvaného puče proti Bohuslavu Sobotkovi získá místo ministra, když nová vládní garnitura tak zvaně čistí ministerstva, aby do uvolněných funkcí dosadila osoby s problematickou minulostí propíranou nejen v bulvárním tisku. To vše musí být přeci ta samá politická korupce, jaké se měl dopustit bývalý předseda vlády Petr Nečas.

Podle mého názoru je postup vrchního státního zastupitelství v Olomouci naprosto scestný, protože kriminalizuje politická rozhodnutí. Ta bývají často obchodem „něco za něco“ a vyvažují se tím zájmy všech účastníků vrcholové politiky a nejen tam. Nová vláda jasně ukazuje, že jí takové obchody nejsou cizí – viz odpor Babiše proti náměstkovi za ČSSD a jeho pozdější souhlas s náměstkem za ČSSD na financích. I o to by se měl agilní Ivo Ištván zajímat, možná by narazil na další příklad politického handlu, či korupce. Je proto na místě otázka – kam až je soudní moc a všechny její složky, tj. policie, státní zastupitelství a soudy ochotna při „boji s korupcí“ zajít. Začne za politické obchody stíhat pana prezidenta?