Mraky nad GIBS
Martin Stín

 

Po nástupu Sobotkovy vlády zhoustl nápad kritických vyjádření k činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů, známé širší veřejnosti pod zkratkou GIBS (neplést, prosím s „gyps“ ani s „gypsy“). Situace začíná být vážná, protože znepokojení projevují i členové vlády, které je GIBS podřízena, zejména ministr vnitra Milan Chovanec a ministryně spravedlnosti Helena Válková. Pouze předseda vlády, jenž by měl být přímým nositelem pravomoci vlády nad touto službou, se tváří tvarohově odtažitě, téměř jako by se ho věc netýkala, ač právě na něj se s interpelací obrátil poslanec David Kádner (dř. VV, nyní Úsvit).

 

Hlasy vládních činitelů v tomto případě souzní s námitkami některých zájmových sdružení občanů. Aktivizovala se zejména Liga lidských práv, která se hříchům GIBS věnuje dlouhodobě a soustavně: koncem r.2013 vydala „Stínovou výroční zprávu Generální inspekce bezpečnostních sborů, 15. března 2014 oznámila podání trestního oznámení na vedení GIBS a 15. dubna 2014 v tiskové zprávě zkritizovala Městské státní zastupitelství v Praze za způsob, jakým s oznámením naložilo.

 

Jinými cestami jde spolek Šalamoun, který dává přednost stížnostem a trestním oznámením na konkrétní osoby a skutky. Tak již v září 2012 podal trestní oznámení na bývalého ministra vnitra Jana Kubiceho a ředitele GIBS Ivana Bílka a jeho podřízené kvůli puči proti policejnímu prezidentovi Petr Lessymu. Trestní oznámení později opakovaně aktualizoval, zatím ovšem bezvýsledně: pražská státní zastupitelství i rozhodující policejní místa se vytrvale snaží zamést věc pod koberec a zdá se, že i vládní místa mlčky přiznávají pachatelům nárok na beztrestnost. Klíčovou roli hraje Městské státní zastupitelství v Praze, které je v této věci spoluviníkem a i nadále se tváří, jako by obě soudní rozhodnutí ve prospěch Petra Lessyho byla jen trapným omylem.

 

Právě proto Šalamoun přešel k zveřejňování svých výhrad. Tak při jednání „kulatého stolu“, pořádaného dne 9. prosince 2013 Ústavně-právním výborem Senátu ČR se jeho aktivista veřejně dotázal Ivana Bílka, zda v souvislosti s odpovědností za nezákonně zahájené trestní řízení proti Petru Lessymu nabídne předsedovi vlády resignaci. Dobrovolné odchody odpovědných za různé kiksy dosud nejsou samozřejmou součástí české politické kultury, proto dostal zápornou odpověď. V těchto dnech spolek Šalamoun zaslal otevřený dopis poslancům Výboru pro bezpečnost Poslanecké sněmovny, v němž upozornil na různá selhání GIBS a vyzval poslance, aby se situací zabývali.

 

Tlak na odchod Ivana Bílka a patrně i některých jeho spolupracovníků nepřekvapuje a prvotně ani nesouvisí s „hříchy“, o nichž pojednávají výše zmíněné dokumenty. Vrabci na pražských střechách o něm s jistotou cvrlikají již od voleb. Je to důsledek dohody uvnitř bývalé vládní koalice, že ODS dostane jako náplast na bolístku za prohru v tahanici o obsazení místa policejního prezidenta právo obsadit vedení GIBS svým nominantem. Již tehdy proskočily zprávy, že jím bude Ivan Bílek, a skutečnost je potvrdila. Díky tomu jeho jmenování dostalo povahu politického aktu. Požadavek na jeho odchod jako vyhovění podmínky apolitičnosti GIBS je tedy nabíledni. Neřeší se při tom otázka, zda Ivan Bílek skutečně projevoval náklonnost k ODS jako ke svému chlebodárci. Příklad Martina Červíčka ukazuje, že skutečný policejní profesionál se nemusí nechat ovlivnit vztahem k politické straně, která mu ukázala přívětivou tvář.

 

Závažnější a nesporná je námitka spoluodpovědnosti za puč proti policejnímu prezidentovi Petru Lessymu. Není pravděpodobné, že by tak důležité trestní řízení bylo zahájeno bez jeho vědomí a souhlasu a bez spoluodpovědnosti jeho nejbližších spolupracovníků. Závažnost následků je příliš velká na to, aby účast GIBS směla zůstat bez vyvození odpovědnosti. Na druhé straně by jistě bylo špatné, kdyby se Ivan Bílek a jeho boys stali obětními beránky, jejichž odvoláním nebo případným trestním stíháním by se smyly hříchy exministra vnitra Jana Kubiceho a možná i dalších politiků, jimiž se GIBS nechala zneužít.

 

Ale i bez výše uvedených důvodů je na místě ohlédnout se za dosavadním vývojem GIBS, upevnit kladné tendence a přijmout opatření k nápravě nemalých pochybení, jichž se od svého vzniku dopustila. Zdá se, že zásadní hodnocení rozhodnutí o zřízení GIBS jako služby, nezávislé na Policejním prezidiu ČR a ministerstvu vnitra, bude kladné. Intenzita pronásledování poklesků policistů se od vzniku GIBS zvýšila.

 

Přesto se nelze smiřovat s odvrácenou tváří GIBS, tedy s nezákonnostmi a s neprofesionalitou v jednotlivých kauzách, jimiž obtěžuje nevinné lidi nebo naopak chrání provinilce. Kromě výše uvedených nepravostí upozorňuji v této souvislosti na sporný svérázný jev, jenž jsem zaznamenal v Severočeském kraji. Je jím konkubinát mezi policií nebo GIBS na straně jedné a soukromými detektivy na straně druhé. Soukromníci jsou vesměs bývalí policisté nebo příslušníci StB, kteří z jakýchkoli důvodů opustili službu. Mají dlouholeté zkušenosti a ovládají „řemeslo“ mnohdy lépe než jejich následovníci. V některých případech jsou způsobilí přinést policii rozpracovaný případ, který lze rychle ukončit doporučenými realizacemi. Nebo na ně lze přenést úkony, které jsou na hraně zákona nebo dokonce za ní. Také jsou nevyčerpatelným zdrojem informací. Proto státní orgány jejich služby vděčně přijímají. Mezi státními a soukromými složkami se pak vytváří přátelské ovzduší, které je příznivé pro uplatnění nároků soukromníků vůči jejich „odběratelům“. Nejčastěji se jedná o žádosti o poskytnutí informací z policejních databází. Vyhovění ale v poslední době často ústí v koncovku u soudu.

 

Při kritice GIBS se ale nejčastěji mlčí o tom, že k naprosté většině jejích přešlapů došlo pod bdělým (sic!) dohledem státního zastupitelství. Je proto na místě v každém jednotlivém případu selhání GIBS volat k odpovědnosti dozorového státního zástupce. Případy, kdy státní zástupci GIBS „klepnou přes prsty“ za nezákonný postup, jsou velmi vzácné. Pravidlem je odmítání stížností a tolerance k nekorektnímu jednání. V posuzování námitek proti jednání GIBS se často uplatňuje alibistický formalismus, který může „vykvést“ až do komicky absurdní podoby. Příkladem budiž tato historka: vyšetřování choulostivého případu GIBS dozoroval okresní státní zástupce. Obžalobu zastupoval státní zástupce KSZ. Před koncem soudního řízení došlo ale ke změně v osobě žalobce. V závěrečný den hlavního líčení ještě vypovídali důležití svědci, vesměs ve prospěch obžalovaných. Když pak přišlo na závěrečné řeči, žalobce klidně přečetl text, který mu před několika týdny připravil předchůdce. Nejčerstvější poznatky z dokazování samozřejmě nezahrnul.

 

Státní zastupitelství se ovšem uvedeným způsobem nechová jen v kauzách, vyšetřovaných GIBS. Je samozřejmým spoluviníkem všech selhání Policie ČR v trestním řízení. Kdyby svou funkci dozoru a dohledu vykonávalo skutečně nestranně, odborně a svědomitě, ke kritizovaným nepravostem v činnosti GIBS a PČR by vůbec nemohlo dojít. Je proto načase zabývat se soustavně také jeho hříchy.

Úžasné. Spása českého

Úžasné. Spása českého soudnictví a policie, potažmo celé společnosti, spočívá na spolku Šalamoun, Lessym, Johnovi, Válkové, Chovancovi a Věcech Veřejných.

Že já, blbec, jsem na tenhle článek vůbec položil voko.

Chlapci s Válkovou by rádi

Chlapci s Válkovou by rádi dosáhli praxe, že jim do rozpoutávání politických kauz typu Drobil, Barák, Topolánek,Vondra, Parkanová, Nečas a spol., atd. nebude nikdo mluvit a nahlížet do fantasmagorických konstrukcí. Nejlépe by činnost GIPS převedli na ministra vnitra. Každá kontrola, byť občas nekvalitní je vždy lepší, než koncentrace moci.

Ty výplody toho obskurního

Ty výplody toho obskurního spolku jen potvrzují tézi, že největší nebezpečí pro naši křehkou demokracii jsou různé nevládní a neziskové organizace.

___________________________________________________________________________________