Národní galerie: jak dál po Jiřím Fajtovi?
Jana Dědečková

Musím se přiznat, že mě vývoj událostí zaskočil. Měla jsem připravený článek, jehož mottem bylo „Ani korunu Jiřímu Fajtovi,“ podložený řadou buď málo známých, nebo dosud nepublikovaných dokumentů, ale v tomto okamžiku je už zřejmě zbytečný. Po odhaleních, která přinesla v pátek a v sobotu 19. a 20. prosince 2014 MF DNES, je evidentní, že Fajtův odchod z funkce je otázkou dnů, či maximálně několika týdnů. Krátká, neslavná a nepochybně velmi drahá kariéra Jiřího Fajta v roli generálního ředitele Národní galerie v Praze se nevyhnutelně chýlí ke konci. Přiznávám se, že jsem neměla ani tušení, jak rychle se naplní proroctví prof. Pavla Preisse, který ani ne před čtrnácti dny psal ministru kultury Danielu Hermanovi, popuzen Fajtovým diletantským počínáním ve funkci: „V almarách Jiřího Fajta již mnohé šramotí a troufám si říci, že ještě tu a tam vypadne nějaká ta kostra.“ V této chvíli snad stačí jen podotknout, že tato kostra, o níž jsem neměla ani tušení, nebyla zdaleka poslední, která může vypadnout.

Vzhledem k specifickým povahovým vlastnostem Jiřího Fajta se ještě můžeme dočkat nějakých rituálních tanečků a takřka určitě nevídaného festivalu trapností, ale to na podstatě věci nic nemění. Je víceméně lhostejné, zda Jiří Fajt odejde nyní, nebo za dva nebo tři týdny, nanejvýš někdy počátkem února 2015. Jen míra jeho ostudy bude v takovém případě narůstat s časem. Trajektorie jeho odchodu je daná a drobné odchylky na ní nemohou nic podstatného změnit. Doložené skandální počínání Jiřího Fajta a jeho zástupkyně Hany Černochové totiž kompromituje nejen je dva, ale v této chvíli už také ministra kultury Daniela Hermana, KDU-ČSL a potažmo celou vládu. Není to však žádný zvláštní důvod k oslavám.

Ministr Daniel Herman měl na jaře letošního roku všechny informace potřebné k rozhodnutí Jiřího Fajta neuvést do pozice ředitele Národní galerie. Shodou okolností právě před rokem jeho předchůdce Jiří Balvín odmítl tohoto pána instalovat do funkce s výslovným odkazem na jeho nehorázné požadavky a způsob zacházení s veřejnými finančními prostředky. Snad se tedy nyní sluší připomenout tiskové prohlášení Ministerstva kultury z 16. prosince 2013:

„Na schůzkách s ministrem kultury Jiřím Balvínem ve dnech 19. listopadu a 12. prosince 2013 předložil doc. Jiří Fajt bez jakéhokoliv podrobnějšího zdůvodnění požadavek na bezmála zdvojnásobení ročního státního příspěvku na činnost Národní galerie v Praze. Ministerstvo kultury České republiky by tento požadavek doc. Jiřího Fajta mohlo v rámci státního rozpočtu splnit jen za předpokladu adekvátního snížení příspěvku na činnosti ostatních státních příspěvkových organizací ve své působnosti, což je nepřijatelné. Zároveň doc. Jiří Fajt vyslovil v souvislosti se zamýšlenými členy svého týmu mzdové požadavky, které několikanásobně překračují limity, stanovené pro státní zaměstnance na srovnatelné úrovni platnými mzdovými předpisy. Ani tento požadavek pana doc. Jiřího Fajta nelze splnit v rámci stávajícího právního rámce činnosti Národní galerie v Praze. Proto se ministr kultury Jiří Balvín rozhodl odložit nástup doc. Jiřího Fajta do funkce.

'Nebyl jsem to já, kdo dal panu Jiřímu Fajtovi právně závazný příslib nástupu do funkce generálního ředitele Národní galerie v Praze,' uvedl k tomu ministr Jiří Balvín. 'Nemohu a nechci převzít odpovědnost za uvedení člověka s podobnými představami o nakládání s veřejnými finančními prostředky do funkce ředitele kterékoliv státní příspěvkové organizace v působnosti ministerstva kultury. Současně si však nepřeji, aby byl můj postup zpochybňován z politických důvodů. Proto jsem se rozhodl ponechat definitivní rozhodnutí v této záležitosti na svém nástupci či nástupkyni'.“

Jak se nyní ukazuje, věděl ministr Balvín přesně, o čem hovoří, a proč se rozhodl, jak se rozhodl. Jiří Fajt v úzké součinnosti s paní Hanou Černochovou bezezbytku naplnili scénář, kterého se ministr Balvín obával. Škoda jen, že se ministr Daniel Herman po svém nástupu nevěnoval pozorněji agendě svého úřadu. Pouze jeho krátkozrakost či zaslepenost (snad ani nechci uvažovat o jiných eventualitách) způsobila, že si Jiří Fajt alespoň na půl roku do vytouženého křesla sedl. Byla to drahá lekce, neboť výsledky jeho působení, které nyní vidíme, jsou víc než tristní.

Po administrativní stránce je podle mých informací Národní galerie jako instituce v rozkladu. Ostatně, tři vedoucí sekretariátu generálního ředitele Národní galerie, kteří se vystřídali za pouhého půl roku, to hovoří samo za sebe. V této chvíli neexistuje sponzor, který by byl ochoten bez postranních úmyslů tomuto vedení Národní galerie poskytnout na jakýkoliv účel jedinou korunu. O 48 milionů Kč, které si chtěl nechat Jiří Fajt přiklepnout přímo ze státního rozpočtu prostřednictvím svých dávných politických kamarádíčků, přišel 10. prosince 2014 ve chvíli, kdy Poslanecká sněmovna PČR schválila státní rozpočet v původním znění bez většiny přílepků a dodatků. Dne 18. prosince 2014 Ministerstvo kultury odmítlo přijmout jeho Koncepci rozvoje Národní galerie v Praze na léta 2014 - 2020, a to nikoliv z důvodů nějakých zákulisních intrik, ale prostě proto, že je odborně neobhajitelná a místy směšná. Přesvědčit se o tom může každý ZDE. O den později přinesly všechny významné deníky v České republice podrobně zdokumentovanou zprávu o tom, jak se Jiří Fajt pokusil vylepšit svůj nemalý - minimálně šedesátitisícový, ale spíše ještě o něco vyšší - plat o dalších osmdesát tisíc Kč měsíčně na vrub sponzora Národní galerie, Komerční banky. Řadu dalších alarmujících informací, které jsou k dispozici o počínání současného vedení Národní galerie, zatím nebudu uvádět, neboť doufám, že to již vzhledem k okolnostem nebude zapotřebí. Věřím, že se jimi budou zabývat příslušné kontrolní orgány a nebude třeba tuto záležitost řešit tlakem médií.

Navzdory tomu, že se nevyhnutelný odchod Jiřího Fajta z funkce generálního ředitele Národní galerie valem blíží, nejsou vyhlídky této důležité národní kulturní instituce nijak růžové. Ministerstvo kultury bude jen obtížně hledat jeho prozatímního nástupce. Patrně žádný z relevantních uchazečů o tuto pozici nyní nebude ochoten stanout v čele Národní galerie jako pověřený ředitel, protože by si tím prakticky uzavřel cestu k jejímu pozdějšímu řádnému řízení. Jmenovat nového generálního ředitele Národní galerie bez výběrového řízení je pro kteréhokoliv ministra kultury v této chvíli prakticky nemožné, protože výsledku obdobného rozhodnutí ministryně Aleny Hanákové právě přihlížíme. Nelze tedy pochybovat o tom, že by odborná veřejnost proti opakování podobného neregulérního postupu tentokrát protestovala s mnohem větší vehemencí, než tomu bylo v případě Jiřího Fajta. Za pravděpodobné proto pokládám, že pod tlakem událostí dojde k dosazení některého ministerského úředníka, který v Národní galerii splní svou misi a ve chvíli, kdy v paláci Kinských usedne generální ředitel vzešlý z řádného výběrového řízení, se opět vrátí na svou původní pracovní pozici. Jde ostatně o řešení, které Jiří Fajt už důvěrně zná, neboť v roce 1998 následovalo po jeho posledním zásahu do řízení této instituce. Tehdy Jiří Fajt působil v rámci triumvirátu, který to dotáhl až k zadlužení Národní galerie převyšujícímu 68 milionů Kč. Takové „úřednické“ řešení není zrovna šťastné, ale v současnosti si lze jen těžko představit lepší.

I kdyby se nakrásně ukázalo, že se Národní galerii podaří, třeba za cenu mimořádné dotace Ministerstva kultury, přidělené na poslední chvíli, dosáhnout vyrovnaného výsledku hospodaření za rok 2014 - a připomínám, že je to striktní požadavek zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, který se vztahuje na všechny státní příspěvkové organizace bez výjimky - je pověst Národní galerie v očích potenciálních sponzorů těžce poškozena. Idiotsky provedené vyhazovy ředitelů jednotlivých sbírek možná půjde napravit, ale jejich výsledkem je tak jako tak zdržení přípravy grantových projektů a předvídatelné nesnáze při získávání peněz z prostředků na vědu a výzkum v dalších minimálně dvou letech. Jaký je rozsah závazků, které Národní galerie v posledních měsících přijala, o tom se lze jen dohadovat. Přeji tedy ministru Danielu Hermanovi šťastnou ruku při volbě Fajtova prozatímního následovníka a Národní galerii hodně štěstí v nejbližších měsících. Ještě nás v souvislosti s Národní galerií čekají zajímavé časy. K tématu se brzy vrátím.

Ministr kultury bude Fajta

Ministr kultury bude Fajta hájit? Zaprvé by tím hájil také sám sebe. Zadruhé - tak možná zní pokyn toho, kdo KDU-ČSL platí, a kdo si přeje mít Hermana ministrem a Fajta v Národní galerii. Neboť - kdo platí, ten rozhoduje.

Sekyra Group ?

Sekyra Group ?

Dnes Herman v HP nevypadal,

Dnes Herman v HP nevypadal, jako že by měl Fajt brzy padnout.

Uvidíme.

„Ministr Daniel Herman měl na

„Ministr Daniel Herman měl na jaře letošního roku všechny informace potřebné k rozhodnutí Jiřího Fajta neuvést do pozice ředitele Národní galerie.“ Takže hlavní viník této tragédie je znám. Co tomu říká MVDr. Pavel Bělobrádek, Ph.D., MPA, předseda KDU-ČSL a místopředseda vlády, který Hermana do křesla ministra posadil?

Když jsou obviňováni bývalý

Když jsou obviňováni bývalý zastupitelé obcí za to, že kdysi odhlasovali nějaké konání, které bylo později "zjištěno" jako neoprávněné nakládání s veřejnými prostředky, netýká se to rovněž ministra, který jmenuje do funkce člověka který funguje s péčí špatného hospodáře?

Uložit

Uložit