Národní galerie: Jiří Fajt píše Jiřímu Balvínovi a jiné zábavné zprávy
Jana Dědečková

Podnícen výroky ministra kultury v demisi Jiřího Balvína rozhodl se doc. Jiří Fajt reagovat dalším ze svých tiskových prohlášení a otevřených dopisů (ZDE). Ve skutečnosti se snažil reagovat nejen na výroky ministra Jiřího Balvína, ale také na vystoupení prof. Víta Vlnase v pořadu ČT24 Hyde Park v úterý 21. ledna 2014, které se ve skutečnosti týkalo doc Jiřího Fajta jen zcela okrajově a v němž se prof. Vlnas zachoval vůči doc. Fajtovi velice diplomaticky a ve světle výroků doc. Fajta na jeho adresu až překvapivě umírněně. Je nudné neustále usvědčovat doc. Jiřího Fajta z nepravdivých výroků, z toho, že demagogickým způsobem překrucuje skutečnost a že si protiřečí. Nicméně, podívejme se na jeho text zblízka.


Jiří Fajt vnitřně rozpolcený

Soukromý docent Jiří Fajt píše ministru Balvínovi: „... tvrzeními o mých údajných ekonomických nedostatcích jste se zařadil mezi sice nepočetné, o to však hlasitější kritiky, kteří se manipulativními tvrzeními snaží doložit moji nehospodárnost a absenci manažerských schopností pro výkon ředitele NG. V této souvislosti jistě není náhodou, že pověřený ředitel NG Vít Vlnas před dvěma dny v České televizi neopomněl „kolegiálně“ zdůraznit, že nemám žádné manažerské zkušenosti a vždy jsem byl čistým akademikem, přičemž mu ale nějak uniklo, že jsem šest let před ním řídil Sbírku starého umění a byl zastupujícím generálním ředitelem NG.“

Nechme stranou skutečnost, že se doc. Fajt podílel na řízení Národní galerie v Praze naposledy v roce 1998, v době, kdy platily jiné právní předpisy apod. Nechme stranou skutečnost, že doc. Fajt více než patnáct let skutečně žádné nové manažerské zkušenosti s řízením jakékoliv sbírkotvorné instituce nezískal a že se od té doby požadavky na kvalifikované řízení státních institucí podstatně změnily. Ano, pan doc. Jiří Fajt skutečně byl v letech 1995 až 1998 zástupcem generálního ředitele Národní galerie. Jak už jsem kdysi upozornila ZDE, ekonomické výsledky řízení Národní galerie v těch letech byly katastrofální.

Omlouvám se za přemíru čísel, ale bohužel to bez nich nejde. Na jaře 1999 konstatovala kontrolní komise Ministerstva financí České republiky mimo jiné, že „NG uzavřela za období od 1. ledna 1995 do 30. října 1998 nejméně s 24 firmami smlouvy, jejichž celkové finanční závazky přesáhly zákonem č. 199/1994 Sb. stanovenou finanční částku 100.000,- Kč (případně 500.000 Kč) a to bez řádného výběrového řízení. Na podkladě uvedených smluv organizace uhradila celkem 27.134.645,- Kč.“  Celkové nedostatky se pak vyšplhaly do výše přes 615 milionů Kč.

Doc. Jiří Fajt ministru Balvínovi vytýká:  „Nepřesnostmi zamlženými výroky mě dále neváháte spojovat s účetními nedostatky v hospodaření NG v 90. letech 20. století. Relevantní dokumenty Ministerstva financí ČR, které shrnují výsledky kontroly provedené za léta 1995 až 1998 ale jasně deklarují, že ve Sbírce starého umění, za níž jsem byl manažersky zodpovědný, nebyly zjištěny žádné zásadní nedostatky v hospodaření. A za špatné účtování centrální účtárny skutečně nenesu žádnou zodpovědnost.“  První logická otázka, která se naskýtá, je: tak byl v té době doc. Jiří Fajt statutárním zástupcem generálního ředitele Národní galerie, nebo nikoliv? Pokud ano, tak by se provinil přinejmenším hrubým neplněním svých povinností, pokud by takto rozsáhlé porušování rozpočtové kázně nezjistil. Jenomže ono nešlo zdaleka jenom o „špatné účtování centrální účtárny“.

Podíváme-li se do výsledků citované kontrolní zprávy jenom na to, co se bezprostředně týká dnešní Sbírky starého umění Národní galerie, kterou tehdy doc. Jiří Fajt řídil, objevíme pozoruhodnou věc.  Podle zjištění kontrolní skupiny ministerstva financí si v letech 1996 a 1997 zejména Staré sbírky Národní galerie v Praze polepšily o 44 mil. Kč na úkor provozu Veletržního paláce, přičemž polovinu této částky Národní galerie v Praze dokázala alespoň formálně legalizovat, druhou polovinu, přesně 21,6. mil. Kč, již nikoliv. Peníze, o které přes protest tehdejšího poslance a pozdějšího ministra kultury Pavla Dostála dokázalo tehdejší vedení Národní galerie připravit Veletržní palác, pak doc. Jiří Fajt použil dílem na přípravu stálé expozice v klášteře sv. Anežky České, dílem na pokrytí na tu dobu nevídaných nákladů své výstavy Magister Theodoricus, dvorní malíř císaře Karla IV.  

Jen za neoprávněné použití výše zmíněných 21,6 mil. Kč vyměřilo ministerstvo financí Národní galerii penále ve výši 7,9 mil. Kč, což je zcela konkrétní částka, kterou Národní galerie zaplatila kvůli neoprávněnému použití finančních prostředků, určených na provoz Veletržního paláce, ve prospěch sbírky řízené doc. Jiřím Fajtem. Opravdu si pan docent nevšiml, že mu za dva roky přibylo do rozpočtu 44 mil. Kč, které shodou okolností chyběly v provozu Veletržního paláce? Neuvěřitelné!  Připomínám přitom, že celkový návrh na odvod do státního rozpočtu činil tehdy neuvěřitelných  43,7 mil. Kč, tj. okolo 20 % průměrného ročního rozpočtu Národní galerie, a celkové vyměřené penále dalších 24,6 mil. Kč.

Již dříve publikované dokumenty z té doby navíc ukazují, že se doc. Jiří Fajt aktivně podílel na ekonomickém řízení celé instituce. Zápis z grémia ředitele Národní galerie v Praze dne 17. června 1997, svědčící o tom, že Národní galerie tehdy nebyla schopna dostát svým finančním závazkům, například říká: „Další gremia budou zahajována tím, že ing. Šulc předloží neproplacené faktury od 50 tis. výše, zde se bude rozhodovat, které zaplatíme prioritně.  Každý za středisko předloží objednávku nad 50 tis. a na gremiu se rozhodne, která objednávka se může pustit. Ředitel vyzývá ke kázni. Ing. Šulc má za úkol sepsat seznam pohledávek, které jsou nezaplacené. (…) Zítra ve 13:30 schůzka ve ŠP – ředitel, ing. Šulc, mgr. Fajt se sejdou nad objednávkami. Kdo má připraveny velké objednávky, ať zafaxuje do zítřka do sekretariátu ředitele.“

Z citovaného zápisu mimo jakoukoliv pochybnost vyplývá, že se doc. Fajt v kritické situaci podílel na rozhodování o veškerých nákladech a objednávkách za celou Národní galerii v Praze jako jeden ze tří mužů, kteří za tento vývoj nesli přímou odpovědnost. Je tedy zcela zřejmé, že v této věci měl pravdu ministr Jiří Balvín a nikoliv doc. Jiří Fajt. Pro způsob, jímž se z prokazatelného podílu na katastrofálním hospodaření Národní galerie v letech 1995-1998 doc. Fajt snaží vykroutit a současně dokázat, že v té době byl zástupcem generálního ředitele Národní galerie (což nezpochybňuji!), pak neznám jiný výraz než nestoudnost. 


Jak to bylo s rozpočtem výstavy Europa Jagellonica?

Podobně na štíru s realitou je doc. Fajt ohledně výstavy Europa Jagellonica. Zaplacení nekrytých závazků za touto výstavou prapodivnou státní dotací z rozpočtové kapitoly Všeobecná pokladní správa právě vyšetřuje kriminální policie. Už to je důvod, proč bych se o tom na místě pana doc. Jiřího Fajta příliš nezmiňovala. Doc. Fajt ovšem vytýká ministru Balvínovi: „Tvrdíte, že máte materiály o tom, že její původní rozpočet byl nejdříve 8, pak 18 a nakonec se zvýšil na 30mil.(?). Nic z toho není pravda. (...) Základní parametry této výstavy, tj. její koncepce a rozsah, včetně detailního položkového rozpočtu, totiž byly dohodnuty a mezinárodními partnery (Kutná Hora, Varšava a Postupim) písemně stvrzeny bezmála tři roky před zahájením kutnohorské výstavy v přílohách žádosti o finanční podporu Evropské unie; samozřejmě příslušné doklady jsou k dispozici. Minimální smluvní závazek české strany činil 18 mil. Kč.“

Pojďme od konce. Výstava Europa Jagellonica ve finále stála přes 30 mil. Kč, z nichž 10,3 mil. Kč pokrylo Ministerstvo kultury ČR 26. října 2012 dotací, jejíž přidělení je nyní předmětem policejního vyšetřování. Nicméně, ministr Balvín říkal, že původní rozpočet byl stanoven na 8 mil. Kč. Zajímala jsem se o financování této výstavy předem a tak vím, že není obtížné pravdivost Balvínových slov doložit; přesvědčit se o tom může snadno kdokoliv. Dne 31. ledna 2011 usnesením č. 044-05/2011/RK („Schválení projektu „Umění doby Jagellonců ve střední Evropě“ financované z rozpočtové položky Rozvojové projekty příspěvkových organizací“) odsouhlasila Rada Středočeského kraje dotaci pět milionů Kč na výstavu Jagellonců v GASKu, z čehož jeden milion měl být k dispozici obratem. Zároveň uložila „radnímu pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch (...) předložit Rozpočtové opatření č. 010/06/2011 Finančnímu výboru Zastupitelstva Středočeského kraje, a to při jeho nejbližším zasedání.“ Celková výše nákladů, které byl Středočeský kraj ochoten nést ve spojitosti s touto výstavou, činila tehdy na základě konsensu osm milionů korun.

Fajtovo oznámení na tiskových konferencích 3. a 4. května 2011, že výstava Europa Jagellonica bude stát ne pět, ne osm, ale 25 milionů Kč vyvolalo tehdy v kuloárech Rady Středočeského kraje pozdvižení. Jestliže sám Jiří Fajt nyní dodává, že  „minimální smluvní závazek české strany činil  18 mil. Kč,“  pak opět jen potvrzuje ministrova slova. I v tomto případě tedy evidentně Jiří Balvín hovořil pravdu. Pokud doc. Fajt považuje žádost o dotaci za schválený rozpočet, pak se hluboce mýlí. Tragické ovšem je, že rozpočtovou nekázeň GASKu ve spojitosti s výstavou Europa Jagellonica jsme jakožto daňoví poplatníci zaplatili my všichni. Ještě šílenější pak je, že si toho snad doc. Jiří Fajt ani není vědom. K tématu se ještě vrátím.

ministr Balvín je již pouhou

ministr Balvín je již pouhou minulostí....( poštípali jej komáři v letech....Letech ).

Pan soukromný dozent Zmr.

Pan soukromný dozent Zmr. Fajt je rodným bratrancem Zmr. Ratha.

Uložit

Uložit