Národní galerie a případ Fajt aneb Co nám na sebe ministr Daniel Herman prozradil?
Jana Dědečková

      Ve čtvrtek 17. dubna 2014 ministr kultury Daniel Herman konečně reagoval na otázky Virtually; jeho odpovědi jsem neprodleně zveřejnila bez jakýchkoliv úprav ZDE. Podle komentářů pod článkem se čtenáři vesměs domnívají, že si z nás pan ministr dělá – slušně řečeno – legraci. Nemohu se jim příliš divit, i když se na oplátku musím přiznat, že jsem se při první četbě páně ministrových odpovědí báječně bavila. Na druhou stranu: jako výpověď o člověku, který řídí českou kulturu, je to děsivé čtení. Co jsme se dozvěděli?

     V první řadě: informace, které Virtually o Národní galerii už pátým rokem přináší, jsou pravdivé. Pan ministr – a jistě je na podobnou prověrku vybaven rozsáhlým úředním aparátem – nezpochybnil žádný z údajů, na nichž jsem své dotazy postavila. Už to samo o sobě pokládám za výmluvné.

     Za druhé: panu ministru Hermanovi nevadí, že se jím propagovaný kandidát na generálního ředitele Národní galerie aktivně podílel na největším finančním propadu v dějinách této instituce, na neoprávněném užití téměř 44 mil. Kč, které bylo pokutováno vyměřením penále dalších 24,6 mil. Kč, takže Národní galerie vracela od roku 1999 do státního rozpočtu postupně více než 68 mil. Kč. Připomínám, že hlavní položku prostředků, které tehdy musela galerie vrátit do státní pokladny, tvořily účelové dotace na provoz Veletržního paláce, neoprávněně využité především ve prospěch Sbírky starého umění, řízené tehdy přímo Jiřím Fajtem. Tuto skutečnost doporučuji zejména pozornosti pánů rektorů prof. Jindřicha Smetany z Vysoké školy uměleckoprůmyslové a Tomáše Vaňka z Akademie výtvarných umění. K jejich dopisu ministru Hermanovi (k vidění ZDE) se ještě vrátím.

     Za třetí: pan ministr zřejmě není podrobně seznámen se zákonem č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech, ani se strukturou rozpočtu vlastního ministerstva. Jak mimořádný musí být výstavní projekt, po němž zůstane dluh 61 mil. Kč? Pro představu: ministerstvo kultury přispívá v posledních letech na veškeré výstavní projekty mimo vlastní příspěvkové organizace v průměru částkou 15 mil. Kč ročně (tabulka za rok 2012 ZDE). Za jedinou výstavou doc. Jiřího Fajta, Karel IV. – císař z Boží milosti, Kultura a umění za vlády posledních Lucemburků, tedy zůstal dluh, který převýšil celkové dotace ministerstva kultury na výstavní činnost za čtyři roky! A co na to ministr Herman? „...vynikající renomé odborníka je zároveň provázeno i dalším  finančním zatížením. Velkolepé a výpravné výstavy nelze bez dostatečných a leckdy i dodatečných finančních prostředků realizovat.“  Jako vtip je to dobré, jako vyjádření člena vlády, který nese odpovědnost za samostatnou kapitolu státního rozpočtu, je to šílené.

     Za čtvrté: pan ministr neví, jak vypadají profesní standardy velkých výstavních projektů. Na jednu stranu píše, že doc. Jiří Fajt  „je skvělým invenčním tvůrcem mimořádných výstavních projektů z období středověku a nepopiratelným odborníkem na umění té doby,“  na druhou stranu se domnívá, že lze vědecký katalog výstavy, tedy její základní odborný výstup, nahradit „kvalitním tištěným průvodcem výstavou v české, německé a anglické verzi s množstvím barevných fotografií vystavovaných předmětů.“  To je tak hloupé, že už to snad není ani zábavné.

     Za páté: pan ministr tuší, že jeho kandidát na post ředitele Národní galerie v Praze má v Německu velký problém s neplněním pracovních závazků vůči vydavatelům dlouhá léta plánované příručky Handbuch zur Geschichte der Kunst in Ostmitteleuropa. Tu by pod záštitou spolkového ministerstva rádo vydalo nakladatelství Deutscher Kunstverlag. Ani po prodloužení termínů zatím nevyšel jediný svazek, přičemž první tři svazky této edice měly vyjít v roce 2012 a další v roce 2013. Editorem celého díla je doc. Jiří Fajt. Podle pana ministra se však  „v tomto případě ... jedná o odbornou činnost jmenovaného, která s jeho působením v ČR nesouvisí.“ Svatá prostoto! Jak asi budou v Německu a v dalších okolních zemích, které na projektu participovaly, posuzovat návrhy na společné projekty, podané takto spolehlivým partnerem? A myslet si, že toto selhání v podobném projektu zůstane ve střední Evropě bez povšimnutí, je naprosto pošetilé.

     Summa summarum: horký kandidát na generálního ředitele Národní galerie v Praze zatím proslul z manažerského hlediska zejména tím, že pomohl Národní galerii v letech 1995-1998 k dluhu 68 mil. Kč. Tentýž člověk udělal od roku 2006 v České republice dvě velké výstavy, po nichž zůstaly nekryté závazky v celkové výši přes 71 mil. Kč, pokryté dodatečně penězi daňových poplatníků. Z těchto dvou výstav jedna – za pouhých 30 mil. Kč, tedy za více než dvojnásobek nákladů na druhou nejdražší výstavu umění v tomtéž roce v České republice – ani neměla vědecký katalog, což znamená, že z odborného hlediska byl její dopad hraničně blízký nule. Stejný odborník je nebo byl hlavním editorem velkého mezinárodního publikačního projektu, který má i v prodlouženém termínu (původně měl být ukončen posledními díly v roce 2013) minimálně dvouletý skluz a z něhož dosud nevyšel ani jediný svazek. Se všemi těmito skutečnostmi je pan ministr Daniel Herman podle vlastních slov seznámen.

     Ministr, který má všech pět pohromadě, by v takové situaci na moje otázky vůbec neodpovídal. Přesvědčil by se pouze, zda jsou založeny na pravdivých údajích, a pak by s podobným uchazečem podle své povahy buď halasněji, nebo naopak potichu, ale v každém případě bez zbytečného otálení vyrazil dveře. Pan ministr Herman jistě není tak hloupý, aby to nevěděl. Pak je ovšem nasnadě otázka: copak ho asi vede k veřejné podpoře někoho, kdo pro výkon podobné funkce nemá manažerské, morální, a zdá se, že poslední dobou ani odborné předpoklady? K tématu se vrátím v nejbližších dnech.

___________________________________________________________________________________