Čeští fašisté mají své mučedníky i vlastence. Většina lidí si je plete s nacisty a málokdo ví, co si  pod fašismem vlastně představit.  Vzhledem k tomu, že jejich myšlenky jsou opět na vzestupu, pokusme se připomenout, na čem je fašismus  vlastně  založen.

       Otcem fašismu byl Ital Benito Mussolini, který se tomuto hnutí postavil do čela v roce 1919. Chtěl vybudovat silný národní stát, ve kterém by nevládly politické strany, ve kterém by nevládla korupce, ale „pořádek“.  Odmítal liberální individualismus.  Chtěl vytvořit novou civilizaci. Největší politickou a etickou hodnotu viděl v podřízení občana státu. I když byl proti parlamentarismu a politickým stranám, v roce 1921 byla založena Národní strana fašistická,  která již v roce 1925 dostala 62% hlasů. Jakmile dosáhla parlamentní většiny, začala kontrolovat veškeré podnikání. Mussolini již od roku 1922 zastával současně funkci předsedy vlády, ministra vnitra i ministra zahraničí.  Chvályhodně se mu podařilo snížit nezaměstnanost, to však za cenu nastolení totalitní diktatury.  Demokratické volby nahradila pseudodemokratická aklamační referenda, ve kterých voliči neměli možnost alternativ. Začalo pronásledování politických odpůrců, včetně jejich fyzické likvidace.

     Fašismus místo volné soutěže politických stran vytváří vládu, založenou na korporacích. Korporace jsou monopolní organizace (např. akciové společnosti, odbory, stavovské organizace) jejichž zástupci vytvářejí vládu a zákony. Parlament zde slouží pouze jako „schvalovací kulisa“.

      Na naší současné politické scéně se etablovaly hned dvě hnutí, která nesou shodné prvky s historickým fašismem ( chcete-li – korporativismem. ) Na  odmítání politických stran pod záminkou jejich zkorumpovanosti postavil svá volební hesla Andrej Babiš, předák hnutí ANO.  Tento současně zosobňuje  zemědělsko-průmyslovou korporaci.  Díky svým politickým ambicím se odvažuje tvrdit, že „dá lidem práci“. Oslabit  politické  strany ve snaze nastolit „přímou demokracii“ se zase  snaží  předák hnutí „Úsvit“ Tomio Okamura. Jeho návrhy nejvíce připomínají Musoliniho referenda jako „skutečnou demokracii“, ve skutečnosti jsou však náhražkou demokracie. 

      K čemu vedl italský fašismus, víme. Co můžeme očekávat od Babiše a Okamury, nevíme. Historická zkušenost však velí k obezřetnosti tam, kde mám korporativisté nabízejí něco lepšího, než demokracii. Takové pokusy většinou končí špatně (viz výše).

 

Citace:  „… jen málokterá politická ideologie se rozcházela s praxí tolik, jak tomu bylo u italského fašismu“.  ( Milan Nakonečný: Český fašismus str. 10, vydalo nakladatelství Vodnář v roce 2006).