NATO musí bránit Pobaltí před ruskou agresí
Jan Ziegler

Soudruh kdysi oficír KGB Vladimír Putin lituje rozpadu Sovětského svazu jako největší geopolitické chyby 20. století. Obyvatelé Pobaltí jsou však opačného názoru a konec ruské okupace pod značkou SSSR uvítali s nadšením. Zdá se však, že Rusové po vzoru německých nacistů chystají přepadení pobaltských republik, ohroženo je hlavně Lotyšsko. V takovém případě by ovšem Česká republika musela vyslat své vojáky na obranu členské země Severoatlantické aliance.  

Byl by to stejný scénář, jaký použili němečtí nacisté v roce 1938 v pohraničních Sudetech. Nejdříve stupňování nehorázných požadavků národnostní menšiny vůči místní vládě, později vyvolání nepokojů a nakonec přímá agrese. K té nedošlo jenom proto, že Československo tehdy přijalo potupnou Mnichovskou dohodu, která mu nařizovala odstoupení pohraničních oblastí s více než padesátiprocentním podílem německého obyvatelstva.

Pobaltské země Estonsko a Lotyšsko Rusko poprvé okupovalo na začátku 18. století po vítězné bitvě u Poltavy, ve které ruský car Petr Veliký porazil švédského krále Karla XII. Litvu pak anektovalo na konci 18. století po rozbití Polska.

Znovu získaly Litva, Lotyšsko a Estonsko nezávislost v roce 1918 po skončení I. světové války. O tu však přišly další ruskou okupací tentokrát v barvách Sovětského svazu v roce 1940. Ruská komunistická okupace pobaltských republik v letech 1940 – 41 a znovu po roce 1944 do zhruba Stalinovy smrti byla daleko brutálnější než německá nacistická nadvláda nad Protektorátem Čechy a Morava za II. světové války.

Desetitisíce Litevců, Lotyšů a Estonců byly ruskými okupanty zavražděny, další desetitisíce deportovány na Sibiř nebo do střední Asie. Místo nich přicházeli do země Rusové. Pobalťané se dlouho nechtěli smířit se ztrátou samostatnosti a proti ruským komunistickým okupantům bojovali místní partyzáni zvaní lesní bratři. Střety to byly místy dost tvrdé a jen v Litvě padlo v boji za svobodu vlasti na dvacet tisíc bojovníků, na druhé straně bylo mezi Rusy a litevskými kolaboranty necelých šestnáct tisíc mrtvých. Rusové v rudých barvách v Pobaltí spáchali otřesné zločiny proti lidskosti včetně vražd žena a dětí, mučení a násilných deportací, které si těmi nacistickými nezadali.

Rusové se v Pobaltí vůči Litevcům Lotyšům a Estoncům rovněž dopustili genocidy. Jejím důkazem jsou tato čísla. V roce 1940 před začátkem sovětské okupace žilo v Lotyšsku 75% Lotyšů, v roce 1991 při obnovení nezávislosti pak pouhých 52%. V Estonsku žilo v roce 1940 90% Estonců, v roce 1991 pak už jen 65%. Rusové se v Pobaltí dopustili zločinů systematického vyhlazování místních obyvatel.

Jistý americký publicista popisoval situaci na hlavní poště v estonském hlavním městě Tallinu v roce 1987. Nějaký Estonec promluvil na ruského úředníka estonsky, načež dostal vynadáno, ať mluví jako člověk, tedy rusky. Podotýkám, že i za protektorátu mluvili Pražané na hlavní poště v Jindřišské ulici česky a nikoliv německy.

Nelze se tedy divit, Litevcům, Lotyšům a Estoncům, že nechtěli být součástí SSSR a v lidových referendech na jaře roku 1991 se rozhodli pro nezávislost. V Litvě z 84,7% registrovaných voličů jich 90,47%  hlasovalo pro nezávislost. V Lotyšsku z 84,7% voličů jich bylo pro samostatnost 73,7%., v Estonsku z 82,9% 77,8%. Poté získaly všechny tři pobaltské republiky nezávislost.

Je rovněž logické, že po smutných historických zkušenostech s výbojným ruským medvědem vstoupily pobaltské republiky podporované drtivou většinou svých obyvatel v roce 2004 do NATO, od kterého právem očekávají obranu své státnosti.

Velkým problémem jsou v Estonsku a zvláště v Lotyšsku silné ruské menšiny. V souladu s mezinárodním právem bylo přiznáno občanství Rusům, kteří v Pobaltí žili před okupací v roce 1940. Ti, co přišli za okupace, je mohou získat po splnění určitých podmínek, mimo jiné složení jazykové zkoušky z místního jazyka. Ovšem mezinárodní právo je na straně Pobaltí. Příslušníci národa okupantů (v tomto případě Rusů), kteří sloužili okupační moci v armádě, policii a dalších ozbrojených složkách, státní správě nemají v okupované zemi nárok na státní občanství. A to se týká i jejich potomků! Mám za to, že by Češi také nedávali občanství Němcům a jejich rodinám, kteří sem přišli za války a pracovali například na gestapu. A jak by mělo Pobaltí reagovat v případě ruských násilností? Jednoduše, takové lidi by bylo třeba buď internovat, nebo v případě, že nemají místní občanství vyhostit.

Ruský velvyslanec v Lotyšsku již nabídl tamním Rusům ruské pasy, což je jasné vměšování do vnitřních záležitostí cizí země. Rusko také nedávno vyzvalo Lotyšsko, aby řešilo problém s tzv. neobčany (Rusové bez lotyšského občanství). Cože Lotyši právem chápu jako skrytou výhružku. Ano, i nacistické Německo před Mnichovem opakovaně vyzývalo Československo ke splnění „spravedlivých“ požadavků sudetských Němců, pak začalo provokovat násilnosti a vyzbrojovat sudetoněmecký Freikorps. Vše svědčí proto, že osvědčený nacistický scénář by kremelští jestřábi nyní rádi zopakovali. V Rusku jsou totiž ve skutečnosti stále u moci komunisté zkřížení s velkoruským šovinismem a klíčové posty drží bývalí generálové KGB.

Litvu, Lotyšsko a Estonsko jsem navštívil osobně a tyto země na mě působily civilizovaněji a kulturněji než zaostalé Rusko. Kouzelný hanzovní Tallin s úžasnými stavbami v historickém centru mě dokonce uchvátil víc než Petrohrad. Je faktem, že v Lotyšsku jsem si všiml paneláků, které neměli daleko do těch v Chánově, a kolem domů byl hrozný nepořádek. Tam holt bydleli Rusové. Stejně tak v Estonsku, na venkově krásné bílé dřevěné rodinné domky s upraveným okolím se stožáry s estonskou vlajkou, tak žijí domácí, obydlí Rusů vypadají podstatně hůř. V lotyšské metropoli Rize jsem si také všiml spousty ruských novin, časopisů a knih, což o nějakém útlaku ruské menšiny nesvědčí

Litevce, Lotyše a Estonce mám rád a další ruskou okupaci už není možné v Pobaltí připustit. USA a Evropa se musí vzchopit, dát Putinovi a spol. jasně najevo, že útok na tyto země by znamenal použití článku 5 Severoatlantické aliance se všemi důsledky. Tedy ostatní členské země včetně České republiky by přišly Pobalťanům na pomoc. Sami jsme v roce 1938 oprávněně kritizovali své spojence, že nám proti německým nacistům nepomohli. Proto by od nás bylo nejen nemorální, ale přímo zločinné, kdybychom se vůči maličkým státům v Pobaltí zachovali stejně.  

___________________________________________________________________________________