Německo chce tedy v budování nových větrných a solárních elektráren nadále pokračovat, což českému plánu na dostavbu jaderné elektrárny Temelín nesvědčí, protože pokud Němci uspějí, může se stát, že až uvedeme nové bloky Temelína do provozu a budeme chtít elektřinu prodávat za cenu okolo 70 eur za MWh, budeme si ji moci z Německa koupit za 40 eur, což je její aktuální cena na burze v Lipsku. 

 

Bohužel, Evropská komise v řešení současných potíží energetického sektoru příliš nepokročila. Materiál o další podpoře jednotného trhu s energiemi, který dala členským zemím k diskusi (výbor pro EU českého Parlamentu se jím zabýval 28. února), se vůbec nezmiňuje o deformovaných cenách silové elektřiny způsobených dotacemi obnovitelných zdrojů a o pravidlech, na základě kterých budou v EU provozovány nebo budovány klasické typy elektráren schopné pokrýt spotřebu elektřiny v obdobích, kdy nebude foukat vítr ani svítit slunce, říká pouze to, že je nutno tato pravidla vytvořit. 

 

Česká vláda sice připravuje pravidla pro podporu nízkoemisních zdrojů elektřiny, pomocí kterých by mohla být elektřina z nových temelínských bloků dotována, ale je to spíše opatření k tomu, aby se za současné situace mohla dostavba Temelína rozjet, než že bychom předpokládali, že k tomu opravdu dojde. Situace, kdy by jihočeští občané, podnikatelé a průmyslové podniky měli dotovat elektřinu z jaderné elektrárny, kterou ve svém regionu tolerují, by byla smrtící jak pro politickou reprezentaci, která o dostavbě Temelína rozhodla, tak pro politickou reprezentaci, která bude v době uvedení do provozu u moci. 

 

 

Aby nám nové temelínské bloky po roce 2025 přinesly ten užitek, který od nich očekáváme, musí česká diplomacie vytvořit pro provoz Temelína vhodné podmínky (tedy pro případ, že snaha Německa přebudovat svoji energetiku neztroskotá). Možné to jistě je, protože jak Německo, tak EU právě v této době vypracovávají pravidla pro provoz a výstavbu klasických elektráren, které by zajistily dostatečnou produkci elektřiny v obdobích, kdy by alternativní zdroje produkovaly málo (zjednodušeně řečeno – Německo se na tento úkol dívá z mírně odlišné perspektivy než EU). Tato pravidla budou jistě obsahovat i dotace ceny elektřiny z těchto zdrojů nebo kompenzace za to, že elektrárny nevyrábějí, ale jsou drženy v pohotovostním režimu. Pokud by nový Temelín byl začleněn do tohoto systému, byla by ekonomičnost jeho provozu zajištěna. Na rovinu je potřeba dodat, že schválené kompenzace či dotace (nazývejme je jakkoliv) pro elektřinu z Temelína by měly negativní dopad na státní rozpočet, a tedy i na peněženky všech spotřebitelů elektrické energie, stejně jako jej dnes mají dotace na obnovitelné zdroje energie. 

 

Proto je důležité dokončit výběr dodavatele nových temelínských bloků co nejdříve, aby byly všechny podstatné parametry projektu jasné, včetně ceny a doby výstavby. Česká diplomacie pak bude v komfortní pozici, kdy v rámci EU nebo při bilaterálních jednáních s Německem bude moci nabízet výstavbu nového, klasického a ekologického zdroje. 

 

A naopak – bylo by velmi nešťastné zahájit výstavbu nebo se k ní smluvně zavázat dříve, než bude jasné, zda bude efektivita provozu Temelína v rámci Unie nebo v rámci našeho středoevropského regionu zajištěna. 

 

To by se pak naše diplomacie dostala do role opačné. Do role prosebníka, který nemá žádné trumfy v rukou.