Neskutečná lehkost bytí - Antibabiš
12.10. 2020
Aleš Melnický
Rytíři politického euro-středu, posíleni vlastním odhodláním ukřičet se až ke konečnému vítězství ve volbách, nepřestávají chrlit jednu dehonestační kampaň Antibabiš za druhou. Vše jim hraje do karet. Jejich tváře jsou vždy k dispozici v médiích, jejich výkřikům nic nestojí v cestě. Novináři cítí krev a pumpují do oběhu voličů pravidelné dávky adrenalinu. Babiš se stává pro polovinu populace synonymem zla, proti kterému i mediální obraz Hitlera začíná blednout. Česká televize stojí pevně na barikádách „dobra“, většina ostatních, až na čestné výjimky, jede strategii – „Je třeba zabít Babiše“.
Běžný český občan zůstává v klidu. Ví, že Babiš není spasitel, ani ďábel. Cítí, že netřeba premiéra litovat, křižování předsedy vlády totiž patři k české tradici. Všichni političtí premiéři byli vystaveni víceméně velice podobné tortuře, která se v čase pouze zesilovala. Václav Klaus, Miloš Zeman, Vladimír Špidla, Stanislav Gross, Jiří Paroubek, Mirek Topolánek, Petr Nečas, Bohuslav Sobotka – toť výčet mediálních funusů té doby, nezřídka provázené nařčením z defraudace, ať už domnělé, či skutečné – někdy provázené až nevkusným pošpiněním osobního života a v případě Petra Nečase dokonce završené neústavním státním převratem, za který nikdo nebude hnán k odpovědnosti.
Být premiérem v České republice má svá specifika a každý, kdo o této pozici sní by měl vědět, co bude podstupovat. V tomto ohledu ani já Andreje Babiše nelituji a dokonce jsem přesvědčen, že si za vše může zčásti sám. Jeho cesta nahoru nebyla dle příruček společenského katechismu Gutha Jarkovského a dodnes mně zní v uších jeho falešné „všici kradnů“. Jeho protikorupční gang slavil úspěchy a cestou nahoru se nedíval, o koho si pucuje podrážky. Osud AB budiž v budoucnu zpečetěn dle hesla – čím kdo zachází, tím také schází.
Jestliže není třeba mít obavy o osud AB, pak ovšem o jednu věc obavy mít musíme – a to je osud naší země v budoucích letech. Možná ani tak nejde o to, co bude za Babiše, ale co bude po něm. Co se stane, až jednou AB odejde, bude odejit či bude zatčen (jeden nikdy neví).
Žijeme totiž v době, kdy se mění vše, o co se opírá česká politika. Mění se systém a společenské zřízení.
Základní stavební kameny státnosti dostávají adjektiva, která nám říkají – je konec jedné epochy:
- Sdílenou suverenitou přicházíme o suverenitu opravdovou
- Liberální demokracií přicházíme o demokracii se rozhodnout jinak než prounijně
- Povinnou solidaritou přicházíme o možnost se rozhodnout, jestli komukoliv pomůžeme a jestli se vůbec jedná o pomoc a ne o nehoráznost
Éra nové levicové ideologie se hlásí novými termíny, které buďto popírají opakem svůj účel, nebo zamlžují a z gruntu mění uvažování o věcech samozřejmých:
- Nácek – oponent
- Boj proti dezinformacím – cenzura
- Komunita – výraz pro hordu, která zbyla/zbyde následkem rozbití společnosti
- Občanská společnost – výraz pro ideově prověřené nátlakové skupiny s právem rozhodovat o společnosti bez mandátu od občanů
- Rasista – člověk neuznávající nadřazenost některých ras
- Konspirátor – kdokoliv, i ten kdo vidí, co se opravdu děje
Naše budoucnost se bude odvíjet podle narativu Evropské unie, jejichž součástí jsou Boj proti národnímu státu, Multikulturalismus, Genderismus, Ekonaivismus s důsledky :
- Podlomení ekonomického růstu a finanční stability
- Promíchání původního obyvatelstva
- Ovládnutí veřejného prostoru pouze jedním správným názorem
- Marginalizace národního státu – přeměna na region, gubernii, správní celek několika komunit.
To vše na západě probíhá a k nám se to dostane se zpožděním. Jestli podlehneme, případně kdy a s jakými důsledky bude záležet na příští politické reprezentaci.
Pokud zůstane Babiš v nějaké koalici, bude hrát svou dvojí hru – opatrnou v Bruselu a bojovnou na domácí půdě. Jeho podpora od voličů se z velké míry opírá o obranu národních zájmů, ať už si o realizaci myslíme, co chceme. Bude muset brzdit unijní změny, jinak jeho „jízda na tygrovi“ skončí špatně.
Pokud vyhraje koalice Antibabiš, stane se co? A to je právě to, co nevíme. Oni v zásadě vůbec nemluví o tom, co budou dělat jinak, než Babiš v hlavní otázce naší země. To je dle mého největším paradoxem doby – Antibabiš zřejmě není o Babišovi.
Jedná se o perfektní substituční téma, které přitahuje média a žene lidi do ulic. Vše, co dělá Babiš je špatně (viz. Covid). Není nic jednoduššího, než říci Babiš zkazil to, či ono. Od rána do večera lze mlít pantem a neříct nic. Budou Vás milovat média a část společnosti si bude myslet, že zachraňujete demokracii.
V principu se nikdo neptá Pirátů, jak dopadne jejich eurofanatismus doprovázený upřímným udavačstvím na naši zem. Nikdo nemluví o prioritách TOP 09 - Euro, uprchlíci a nikdo se neptá předsedy nové havlistické ODS, jestli její budoucnost jsou lidé jako Novotný, nebo Vondra. O STANu pak pochybovat nelze, natož se ptát – úplně zbytečné.
Voliči můžou mít rádi chytrého a charizmatického předsedu Pirátů Ivana Bartoše, obdivovat krásu předsedkyně Pekarové – Adamové, kořit se až zmýdelnatělé uhlazenosti Petra Fialy a věřit charakteru Víta Rakušana. To vše je možné - ale nebylo by, nebýt „houpacího koníka“ jménem Antibabiš.
___________________________________________________________________________________