Neskutečná lehkost bytí - Antibabiš
Aleš Melnický

  Rytíři politického euro-středu, posíleni vlastním odhodláním ukřičet se až         ke  konečnému vítězství ve volbách,  nepřestávají chrlit jednu dehonestační kampaň Antibabiš za druhou. Vše jim hraje do karet. Jejich tváře jsou vždy k dispozici v médiích, jejich výkřikům nic nestojí v cestě. Novináři cítí krev a pumpují do oběhu voličů pravidelné dávky adrenalinu. Babiš se stává pro polovinu populace synonymem zla, proti kterému i mediální obraz Hitlera začíná blednout. Česká televize stojí pevně na barikádách „dobra“, většina ostatních, až na čestné výjimky, jede strategii – „Je třeba zabít Babiše“.

     Běžný český občan zůstává v klidu. Ví, že Babiš není spasitel, ani ďábel. Cítí, že netřeba premiéra litovat, křižování předsedy vlády totiž patři k české tradici. Všichni političtí premiéři byli vystaveni víceméně velice podobné tortuře, která se v čase pouze zesilovala. Václav Klaus, Miloš Zeman, Vladimír Špidla, Stanislav Gross, Jiří Paroubek, Mirek Topolánek, Petr Nečas, Bohuslav Sobotka – toť výčet mediálních funusů té doby, nezřídka provázené nařčením z defraudace, ať už domnělé, či skutečné – někdy provázené až nevkusným pošpiněním osobního života a v případě Petra Nečase dokonce završené neústavním státním převratem, za který nikdo nebude hnán k odpovědnosti.

     Být premiérem v České republice má svá specifika a každý, kdo o této pozici sní by měl vědět, co bude podstupovat. V tomto ohledu ani já Andreje Babiše nelituji a dokonce jsem přesvědčen, že si za vše může zčásti sám. Jeho cesta nahoru nebyla dle příruček společenského katechismu Gutha Jarkovského a dodnes mně zní v uších jeho falešné „všici kradnů“. Jeho protikorupční gang slavil úspěchy a cestou nahoru se nedíval, o koho si pucuje podrážky. Osud AB budiž v budoucnu zpečetěn dle hesla – čím kdo zachází, tím také schází.

     Jestliže není třeba mít obavy o osud AB, pak ovšem o jednu věc  obavy mít musíme – a to je osud naší země v budoucích letech. Možná ani tak nejde o to, co bude za Babiše, ale co bude po něm. Co se stane, až jednou AB odejde, bude odejit či bude zatčen (jeden nikdy neví).

     Žijeme totiž v době, kdy se mění vše, o co se opírá česká politika. Mění se systém a společenské zřízení.
Základní stavební kameny státnosti dostávají adjektiva, která nám říkají – je konec jedné epochy:
-    Sdílenou suverenitou přicházíme o suverenitu opravdovou
-    Liberální demokracií přicházíme o demokracii se rozhodnout jinak než prounijně
-    Povinnou solidaritou přicházíme o možnost se rozhodnout, jestli komukoliv pomůžeme a jestli se vůbec jedná o pomoc a ne o nehoráznost
Éra nové levicové ideologie se hlásí novými termíny, které buďto popírají opakem svůj  účel, nebo zamlžují a z gruntu mění uvažování o věcech samozřejmých:
-    Nácek – oponent
-    Boj proti dezinformacím – cenzura
-    Komunita – výraz pro hordu, která zbyla/zbyde následkem rozbití společnosti
-    Občanská společnost – výraz pro ideově prověřené nátlakové skupiny s právem rozhodovat o společnosti bez mandátu od občanů
-    Rasista – člověk neuznávající nadřazenost některých ras
-    Konspirátor – kdokoliv, i ten kdo vidí, co se opravdu děje

     Naše budoucnost se bude odvíjet podle narativu Evropské unie, jejichž  součástí jsou Boj proti národnímu státu, Multikulturalismus, Genderismus, Ekonaivismus s důsledky :

-    Podlomení ekonomického růstu a finanční stability
-    Promíchání původního obyvatelstva
-    Ovládnutí veřejného prostoru pouze jedním správným názorem
-    Marginalizace národního státu – přeměna na region, gubernii, správní celek několika komunit.

     To vše na západě probíhá a k nám se to dostane se zpožděním. Jestli podlehneme, případně kdy a s jakými důsledky bude záležet na příští politické reprezentaci.

     Pokud zůstane Babiš v nějaké koalici, bude hrát svou dvojí hru – opatrnou v Bruselu a bojovnou na domácí půdě. Jeho podpora od voličů se z velké míry opírá o obranu národních zájmů, ať už si o realizaci myslíme, co chceme. Bude muset brzdit unijní změny, jinak jeho „jízda na tygrovi“ skončí špatně.

     Pokud vyhraje koalice Antibabiš, stane se co? A to je právě to, co nevíme. Oni v zásadě vůbec nemluví o tom, co budou dělat jinak, než Babiš v hlavní otázce naší země. To je dle mého největším paradoxem doby – Antibabiš zřejmě není o Babišovi.
    Jedná se o perfektní substituční téma, které přitahuje média a žene lidi do ulic. Vše, co dělá Babiš je špatně (viz. Covid). Není nic jednoduššího, než říci Babiš zkazil to, či ono. Od rána do večera lze mlít pantem a neříct nic. Budou Vás milovat média a část společnosti si bude myslet, že zachraňujete demokracii.
     V principu se nikdo  neptá Pirátů, jak dopadne jejich eurofanatismus doprovázený upřímným udavačstvím na naši zem. Nikdo nemluví o prioritách TOP 09  - Euro, uprchlíci a nikdo se neptá předsedy nové havlistické ODS, jestli její budoucnost jsou lidé jako Novotný, nebo Vondra. O STANu pak pochybovat nelze, natož se ptát – úplně zbytečné.
      Voliči můžou mít rádi chytrého a charizmatického předsedu Pirátů Ivana Bartoše, obdivovat krásu předsedkyně Pekarové – Adamové, kořit se až zmýdelnatělé uhlazenosti Petra Fialy a věřit charakteru Víta Rakušana. To vše je možné - ale nebylo by, nebýt „houpacího koníka“ jménem Antibabiš.

___________________________________________________________________________________