MF Dnes

Proč přežívá "schovka" pro zvláště zasloužilé straníky

Nejvyšší kontrolní úřad prověřil hospodaření tří státních fondů. Doporučil zvážit jejich přínos a některé fondy sloučit nebo zrušit. Fondy nemají zajištěny dostatečné příjmy, a tak spoléhají na dotace státu, které by měly být jen mimořádným zdrojem financí.

Nejvyšší kontrolní úřad objevil Ameriku. Podle zprávy o kontrole čtyř státních fondů, která byla včera zveřejněna, jsou tyto instituce zbytečné a měly by být nejspíše zrušeny. Například Státní fond kultury už od roku 2006 neposkytl ani jedinou dotaci na kulturní projekty. Fond podpory bydlení je od roku 2010 bez peněz a na Státním fondu životního prostředí se ztrácejí telefony a notebooky. Že jde o instituce pro kočku, je přitom každému, kdo sleduje hospodaření státu, jasné již mnoho let. A bylo to jasné i všem ministrům financí, kteří seděli posledních deset let v oné kanceláři v Letenské ulici, kde se o hospodaření státu do značné míry rozhoduje. Dokonce se to občas objevilo i ve volebních programech pravicových stran, leč nikdy se nic nezrušilo a lze předpokládat, že se nic nezruší ani za této vlády.

Pěkně v teple a za bukem

Státní fondy mají totiž svůj skrytý půvab, kvůli kterému vznikly a který jim dává silnou životaschopnost. Na vrcholu jejich struktury je pěkné teplé místečko pro věrně sloužící úředníky a z jejich rozpočtů se dá kamuflovat velmi účelové mrhání státními prostředky. Příjmy a výdaje fondů nejsou součástí státního rozpočtu a schvalují se zvlášť, za daleko menší pozornosti médií i veřejnosti. Síla jejich zastánců je proto velká a, zdá se, nepřekonatelná.

Například Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond měl sloužit podpoře zemědělců a chránit je před dopady nepředvídatelných událostí. Ve skutečnosti sloužil podivnému hospodaření se státním majetkem a v době, kdy byl jeho správcem v roli ministra zemědělství Jaroslav Palas z ČSSD, dokázal zašantročit více než třicetiprocentní balík akcií Setuzy v transakcích, z nichž se bývalý klenot potravinářského průmyslu v Česku již nikdy nevzpamatoval. Jak to tehdy bylo, se veřejnost nikdy nedozvěděla, neboť ministr Palas pravil, že PGRLF je akciovou společností a do hospodaření akciovek nikomu nic není. Tak nebylo.

Novomanželské půjčky pana Jiřího

Zcela odstrašujícím případem, který dokumentuje, proč by státní fondy neměly existovat, je Státní fond podpory bydlení. Ten při svém zrodu v roce 2000 dostal do vínku z výnosů privatizace něco přes třicet miliard korun, které měl moudře investovat do různých finančních instrumentů. Z úroků měl financovat dlouhodobou obnovu bytového fondu, zejména panelových sídlišť.

Raboval se od začátku. Ale žil a nějaké kapitálové výnosy generoval. Jenomže jen do doby, než se stal ministrem pro místní rozvoj, který fond spravoval, jistý Jiří Paroubek, otec novodobých novomanželských půjček, volebního taháku ČSSD pro volby v roce 2006. Jistina fondu byla rozpůjčována mladým manželům za zvýhodněných podmínek a kapitálový výnos fondu propadl na nulu. Všichni věděli, že to tak dopadne. Informace o destruktivním vlivu novomanželských půjček na hospodaření fondu byla i ve zprávě k rozpočtu fondu při jeho schvalování ve Sněmovně. Nikoho to nezajímalo. Z tohoto masakru se Fond bydlení už nikdy nevzpamatoval.

Fond pro saharské povodně

Největším mimorozpočtovým fondem je Státní fond dopravní infrastruktury, běžně nazývaný Fond dopravy. U jeho zrození byl bohulibý záměr vlády Miloše Zemana zřídit instituci, která z jednorázových příjmů státu z privatizace bude financovat jednorázové výdaje na stavbu silnic, dálnic a železnic. Protože výnosy z privatizace pochopitelně nestačily, přidal se ještě pravidelný každoroční podíl na výnosu spotřební daně z pohonných hmot. Jenže netrvalo dlouho, a protože bylo třeba kamuflovat rostoucí deficity ve státním rozpočtu, převzal fond i podstatnou část nákladů na údržbu a rekonstrukce, tedy výdaje, o jejichž jednorázovosti lze dost účinně pochybovat. A protože deficity rostly, začal se krátit i podíl fondu na výnosech spotřební daně. Dnes je Fond dopravy zcela závislý na dotacích ze státního rozpočtu a jeho smysluplnost se blíží stavbě protipovodňových zábran na Sahaře. Jeho roli může hravě převzít ministerstvo dopravy a dojde k celkem nemalé úspoře provozních nákladů.

Stejně jako v případě všech dalších mimorozpočtově financovaných státních fondů.

Netrapme se však tím, že jde o nějakou českou specialitu. Snaha skrýt část výdajů před daňovými poplatníky a vytvářet dobře placené úřednické funkce ve zbytečných institucích je přirozenou vlastností všech státních aparátů libovolného politického zřízení či stranického zabarvení. Parkinsonův zákon, že množství úředníků je nepřímo úměrné množství práce, kterou musí vykonat, byl objeven již dávno a nad jeho pravdivostí se nepochybně budou usmívat i desítky dalších generací.

V době, kdy jde tlusté do tenkého a veřejné finance jsou vyschlé jako hadr na slunci, je však příležitost s tím aspoň na chvíli něco udělat a pár státním fondům zakroutit hladovým krkem. Voliči zatleskají. Je jen otázka, nakolik jde vládním stranám o potlesk voličů a nakolik o bezpečné pašaliky pro zasloužilé soudruhy.