Nezamýšlený vtip
Jana Dědečková

Chtěly na Matějskou, točit se na kolotoči, mít vítr ve vlasech a výskat vzrušením z jízdy. Do Prahy jsme ale přijely až s týdenním zpožděním a pro moje malé princezny jsem musela najít náhradní program. A musel být stejně vzrušující jako kolotoče. Čtyřletá Elinka trochu poplakávala zklamáním, což tříletou Janičku dost znechucovalo.

„Když jsou zavřené, tak jsou zavřené“, prohlásila kategoricky a rozbalila si další sušenku.

Během půl hodiny však zapomněly na zklamání a opájely se vidinou nového dobrodružství. Na zádech batůžky s Elzou a Olafem, ruku v ruce šlapaly parkem k nástupní stanici lanovky na Petřín, kterou dosud ještě nejely.   Z pod čepic se jim draly blonďaté prstýnky jemných vlásků, oči jim zářily a pusy se nezavřely štěbetáním o tom, co ta lanovka asi je. Janička představu měla ze zimního pobytu s rodiči na horách, ale neuměla si představit, jak se dostaneme dolů.

„Jak to sjedeme dolů, babi, když nemáme lyže“, ptala se znepokojeně.

Když jsem jí vysvětlila, že lanovkou pojedeme i dolů, tak jí toto dopravní dilema přestalo zajímat.

Vyjeli jsme. Byl začátek května, sluníčko svítilo a nám se naskytnul jedinečný pohled na Prahu zalitou sluncem.

„Dívejte se kočičky, tam je hrad“, snažila jsem se upoutat jejich pozornost a ukazovala jsem na vznešené panoráma Pražského hradu. To holčičky opravdu zaujalo. Oči se jim rozšířily úžasem a zahrnuly mě palbou dotazů.  Štěbetání holčiček a naši následnou konverzaci sledovali spolucestující, kteří se shovívavě usmívali.

„Babičko, bydlí tam král a princezna?“, dožadovaly se odpovědi na nejdůležitější otázku. Snažila jsem se jim povědět, že kdysi tam bydlel, ale dnes už krále nemáme a že na hradě nyní bydli pan prezident.

Chvíli bylo ticho, jakoby holčičkám teprve docházelo, že ten hrad nestál za až tak veliký zájem, i cestující prožívali jejich zklamání ztišením a pohledem stranou, jakoby oni byli viníky této neexistence krále a princezen.

„Bydlí tam prostě současný prezident“, ukončila jsem naší debatu. 

„ Bohužel“, pronesla rezignovaně zamyšlená Elinka, posunula si na nose brejličky a se smutkem v očích se dívala na mizející siluetu Pražského hradu.    

 Následný výbuch smíchu nás provázel až do výstupní stanice.

 

___________________________________________________________________________________