Za onoho času, kdysi na pokraji druhé půle minulého století, se ve městě tehdy okresním udála nemilá aféra, a to v okresním sekretariátu Československé strany lidové, přímo v kanceláři bratra okresního tajemníka. Ve slunném letním poledni tam bratr okresní tajemník obcoval na svém psacím stole s mladičkou studentkou, toho času

Jen málokdy se v tomto cyklu setkáváme s knihami, jejichž obsah přesahuje denní zkušenost a aktuální pravdy žité námi tady a dnes. Proto jsme pro toto pokračování vybrali dílo mladší generaci už asi méně známé, avšak fascinující a skoro se chce říci nesmrtelné.

Proslechlo se aktuálně (mediálně analyticky, mediálně mediálně, mediálně politicky i mediálně synteticky) už prostě skoro všude během několika předchozích dní v mediálních i nemediálních kruzích a okruzích, že dlouhý a nezadržitelně neodvratný spontánně volný pád pořadu „Otázky Václava Moravce“ se minulou neděli už velmi vypoulenýma očima podíval na blížící se dno.

Vážený pane šéfredaktore,

jsme naprosto konsternováni Vaším těžko uvěřitelným úvodníkem na Neviditelném psu dne 19. srpna 2020. Protestujeme proti manipulativní dezinterpretaci stanoviska Václava Klause k situaci v Bělorusku a proti útokům a urážkám, jichž se vůči němu na tomto vyfabulovaném základě dopouštíte.

Jako prezident republiky jsem dne 25. října 2004 odeslal běloruskému prezidentu Lukašenkovi následující dopis:

V sále pražského multikina se nás v úterý večer sešlo málem dvacet. Byl jsem patrně jediným z návštěvníků, kdo tvrdil, že si tenhle film určitě odpustí....

V dětství bylo všechno krásnější. Léto bylo více horké, zmrzlina chutnala lépe, prázdniny voněly senem a špekáčky opékané nad ohněm byly přímo královská bašta. Letos jsem si je jela koupit až do Klatov, protože U Pavlíka mají rozhodně ty nejpoctivější.

S překvapením jsem zaznamenala snahu ministra zdravotnictví vnutit lidem od 1. září povinně nošení "roušek" v hromadné dopravě a v uzavřených prostorách.

Toto připomenutí si doby o další desetiletí zpět začíná mými poznámkami z přednášky mého dlouholetého blízkého přítele Jacoba Frenkela, tehdy hlavního ekonoma Mezinárodního měnového fondu, později guvernéra izraelské centrální banky (abych jmenoval aspoň jeho nejvýznamnější a nejznámější funkce). Potkali jsme se při mé první účasti (z celkového počtu 17) na Světovém ekonomickém fóru v Davosu v lednu 1990.

Zkrátka a dobře, je nad slunce jasné, že pochybovač a odpírač nošení roušek (a všech dalších omezovacích opatření) je skrz naskrz špatný člověk. Morální troska. Vlastně vrah.
Rozmohl se nám tady od začátku koronaviru takový "teror ctnosti", jak zní název knihy Thilo Sarazzina. Jsme tu MY (dobří) a ONI (zlí, špatní, bezrouškoví).