A helemese, už zase? Všechno se to tak nějak víceméně (někdy více, jindy méně - a naopak) prolíná, paralelizuje, opakuje, mutuje, konspiralizuje, interferuje, amébizuje, a jinak šmodrchá, že už se to dokolečka dokola jak ten psék samo honí za svým vlastním ocáskem.

Volby v USA dosud neskončily a pravděpodobně bude ještě relativně dlouho trvat, než bude znám jejich konečný výsledek. Jsme přesvědčeni, že bude mít – v jakékoli verzi – význam nejen pro Spojené státy samotné, ale i pro celý svět, a tedy i Českou republiku. Americké volby proto vyvolávají i naši oprávněnou pozornost.

Není to tak dávno, co jsem si ze zvědavosti pustil tu novou, politickou častušku, jednoho z umělecké party angažovaných antibabišovců - Tomáše Kluse...

Nezakrývám, že bych si přál, aby vyhrál Donald Trump. Je jedinou brzdou toho, čemu říkáme sebedestrukce Západu a co detailně popisujeme ve stejnojmenné knize vydané v létě naším Institutem.

Předesílám, že se v této své krátké replice nechci pokoušet o nějakou novou originální interpretaci posledních velmi sporných dat o vývoji koronavirové epidemie u nás. Děsí mne něco jiného než růst některých z publikovaných dat.

Zatím všechny epidemie, co kdy v běhu času svět zachvátily, vždy dříve či později ustoupily. I bez vypnutí ekonomiky a zastavení života společnosti. Takže je otázkou, zdali jarní ústup koronaviru stejně jako ten, který lze očekávat nyní, je důsledkem všemožných opatření či zdali k němu tak jako tak dochází i bez nich. Pravda bude nejspíš někde na škále mezi těmito dvěma krajnostmi. Kde přesně, to ale nikdo neví.

Raději se předem omlouvám za titulek - pro mnohé zdejší čtenáře jen obtížně stravitelný.............

Schválený státní rozpočet pro rok 2020 není jen parodií na řízení státu, ale také poukázkou na cestu do ekonomického pekla.

Už hned po minulých volbách, při strastiplném sestavování vládní koalice ANO – ČSSD, se čekalo, že bude vratká a před dalšími volbami se menšinoví sociální demokrati nejspíše demonstrativně trhnou...