„osobně jsem měl z vystoupení chartistů smíšené pocity a nezbavil jsem se jich dodnes. Nejvíce mi vadil značný podíl bývalých komunistů...“

Porušení hodnot EU bude nově znamenat konec čerpání peněz. Posílat je a ručit za její dluh se ale bude muset dál. Kdo ale bude určovat koho a za co "sejmout"? Vážně si to necháme líbit?

Že už nadpis nedává smysl? No, jak se to vezme.

V posledních dnech a hodinách jsme měli možnost sledovat volby prezidenta Spojených států amerických, údajně nejmocnějšího muže planety. Důležitá událost hodná mimořádné pozornosti.

Obvykle to v povolebních Spojených státech amerických chodívá takhle. Hlasy ještě zdaleka nejsou sečteny, ale když už se výsledky v jednotlivých státech unie jeví, že jsou jednoznačné a počet potenciálních volitelů, kteří pak 14. prosince prezidenta formálně opravdu zvolí, dosáhne čísla 270, poražený kandidát zvedne telefon a zavolá vítězi, aby mu pogratuloval. Jinými slovy, uzná svoji porážku.

Jak jsem se dočetl, Václav Moravec ve svém pravidelném nedělním recitálu, nadšeně vychvaloval americké televizní stanice, jenž svévolně přerušily přenos projevu prezidenta Trumpa, nahradily ho vlastními komentáři...

Bezprecedentní počet 400 soudních sporů do poslední chvíle, právní nejistota, až o 21 dnů prodloužené termíny dodání hlasu, nutnost rezignovat na tajnou volbu v elektronickém hlasování, odnětí volebního práva milionům voličů, nemožnost přepočítat hlasy v osmi státech, to vše v atmosféře napětí, obvinění z podvodů a zastupování cizích zájmů. Americký volební systém se ocitl pod mimořádným tlakem, zatím to vypadá, že ho ustojí. Mise OBSE oproti původnímu plánu zůstává v USA.

Sál restaurace Las Vegas, dříve U Šedivých, se v sobotu večer stal dějištěm plesu baráčníků. Ručně psané plakáty oznamovaly, že hudbu bude osobně řídit kapelník p. Hubáček. To byla velmi důležitá informace; obecenstvo z ní totiž bralo na vědomí, že na repertoáru nebudou žádné vylomeniny, se kterými by si starší páry neuměly na parketu poradit.

Ten volební a pokračující povolební blázinec se sice dal stoprocentně čekat – ale přesto, sledovat tohle šílení na vlastní oči, zrovna z kdysi tolik uctívané Ameriky, je přesto bolestné ...

Na pozadí plánované vystresovanosti celé „naší občanské společnosti“ (coby množiny cílových skupin arogantně ponížených na ty laboratorní vzorky zkušebních myší) jako na kdysi školních pozemcích osnov ZDŠ předmětů....

Už se zdálo, že z bitvy s Ústavním soudem nevzejde nic dobrého. Až do včerejška, kdy jsem obdržela další milý dopis z Joštovy 10. A proč mám radost? Protože Ústavní soud konečně řekl, že v sekulárním státě, jakým Česká republika bezpochyby je, nemá náboženství přednost před právním řádem a požadavky, které stát klade na organizaci veřejného života. Je to ta nejlepší zbraň pro boj s politickým islámem.