Už několikrát jsme se na tomto místě zastavili u knih vynikajícího česko-britského spisovatele a dramatika Benjamina Kurase. Jeho nejnovější kniha, která přichází na trh právě v těchto dnech, obsahuje cosi jako výběrové memoáry.

Krajské volby neberu tak zcela vážně, jsou to pro mne především jen takové, tentokrát už poctivé průzkumy veřejného mínění...

Nápad napsat, připravit a vydat sborník Sebedestrukce Západu mezi jeho autory, kterými jsou zaměstnanci a nejbližší kolegové IVK, vznikl koncem června zcela spontánně. To, co se dělo, jsme považovali za nepřijatelné. Byli jsme sice v té době plně vytíženi polemikou ohledně údajné koronavirové pandemie (o tom více v naší knížce Karanténa), ale věděli jsme, že jde o něco víc.

V USA se vážně projednávají návrhy na mnohamiliardové reparace za zotročení. Měli by je dostat potomci někdejších otroků. Jak se poznají? Jsou to černoši. Od koho? Od všech ostatních.

„To mi připomíná historku s tím naším řidičem bez řidičáku,“ vstoupil do hovoru jednaosmdesátiletý zahradnický mistr a kontrabasista, vytáhlý pan Černý, „jenomže teď si zaboha nemůžu vzpomenout, jak se ten rošťák vlastně jmenoval.“

Vyleštěný předseda Fiala, jakoby si snad ani nepřečetl konečné výsledky víkendových voleb. V médiích, tenhle povedený žertéř, totiž pořád nadšeně vypráví, že ODS šlape ANO na paty...

Milí (rodilí) Francouzi, Němci, Britové, Belgičané, Nizozemci, Švédové....
s politováním sledujeme vývoj ve vašich zemích, kde je život stále více ovlivněn totalitními ideologiemi multikulturalismu a politické korektnosti.

Už dávno je tu známé jedno rčení, že „kdyby volby mohly něco změnit, už by je dávno zrušili“. Autorem dalšího rčení snad měl být Winston Churchill, avšak říká se, že tento výrok prý mu podsunul Joseph Goebbels, a to „nevěřím žádné statistice, kterou jsem sám nezfalšoval“ někdy se to parafrázuje i na předvolební průzkumy, apod.

Když jsem začal psát tento text, bezmyšlenkovitě jsem ho nadepsal „třicet let od německého sjednocení“. Pak jsem to opravil na znovusjednocení (ač toto slovo čeština nezná), ale Němci jsou na tento malý doplněk velmi citliví. Neměli bychom opomíjet, že se sjednotili už v závěrečné třetině 19. století.

Zdánlivý hlad po levných penězích vedl v posledních letech k oprášení tzv. moderní měnové teorie. Ta navzdory svému označení „moderní“ existuje již desítky let.