V Občanské demokratické straně je stále živé téma i podpora elektronického či korespondenčního hlasování ze zahraničí. I když se v horké předvolební kampani věnujeme přímo komunikaci hlavně s lidmi tady doma, nezapomínáme na tu část českých občanů, kteří jsou v zahraničí.

Jsou to právě krajané, kteří dlouhá léta šíří často dobrou pověst České republiky v zahraničí. Jsou to lidé různých profesí, v důchodu, sportovci – nerada bych na někoho zapomněla.

Z nedávného brněnského útoku na Bohuslava Sobotku obvinil vládce Lidového domu bez důkazu ODS a pravicová média. Nakonec se ukázalo, že Luboš Dvořák, který dal jihomoravskému lídrovi ČSSD pěstí,  jednal z osobních důvodů, svůj útok chystal delší dobu a osočení s ním neměli vůbec nic společného.

Jsem přesvědčený, že v případě těch četných fám týkajících se údajného akutního nedostatku financí na vyvrcholení (orgasmu)  té nekonečné oranžové volební kampaně, zde přání funguje, coby otec myšlenky…

Silně pochybuji, že v takovém kritickém případě, by si mohla ČSSD třeba dovolit tak marnotratně odložit oranžové a investovat do těch nových stranických  šál v národních barvách potištěných českými vlaječkami, kterými se teď na mítincích a tiskových konferencích zdobí přední straničtí představitelé …

Denně cestou domů míjím řadu oranžových billboardů a dalších ploch. Oranžová se pro mne pomalu stává tak odporná, že se mi navaluje když uvidím pomeranč. Texty na oranžových poutačích jsou různé. Hlavně slibují zadarmo všechno všem.

Série článků, kterou jsem věnovala výběrovému řízení na generálního ředitele Národní galerie v Praze (veškeré odkazy ZDE), měla mimořádnou čtenářskou odezvu. Četli ji v redakcích deníků i odborných časopisů, v muzeích a galeriích, na některých pražských vysokých školách i na ministerstvu kultury. Tato vysoká čtenost měla jednoduchou příčinu: internetový deník Virtually pomáhal prolomit v českých poměrech neobvyklé mlčení, které se rozhostilo po zasedání výběrové komise dne 14. dubna 2010.

Napsal mi kamarád, když jsem to dal na Fejsbúk. Však já taky nežertuju odvětil jsem. Já straším! A  mimochodem on nás ten smích přejde. Protože něco mi pořád připomíná tohle:
"My tento svůj boj povedeme bez ohledu na oběti, houževnatě, cílevědomě, do té doby, až vaše panství bude smeteno."
Z projevu Klementa Gottwalda na půdě parlamentu (21.12.1929)

Letadlo z Moskvy s Jarkem Nohavicou má zpoždění, takže opožděná bude i dnešní Virtuálka, kterou najdete v zítřejším vydání. Zatím se můžete podívat na jednu z fotografií, kterou na moskevském koncertě pořídil v pátek večer Sergey Kucherov a přečíst si recenzi koncertu obsahující i videorozhovor.(JD)

Máme tu opět jedno slavné výročí. Osmý květen coby připomínku setřesení nacistického jha ze šíje Evropy. Tedy datum, jemuž se dostává takové oficiální pozornosti, až pro mnoho, hlavně mladých lidí neznamená než řádek ve školní příručce. Přitom upozorňuje na událost, co nás svým způsobem osvobodila, ale i spoutala. A to záležitostí výkladu, neboť nejrůznější nánosy na mnohdy spontánní vlastenecké činy zpochybnily leccos. Včetně tak úhelných záležitostí kdy vlastně ono osvobození správně slavit. Jestli osmého nebo až devátého v měsíci máji.

Také jste si toho všimli? Řada médií a na prvním místě veřejnoprávní Česká televize některá předvolební témata – eufemisticky řečeno – opomíjí, řečeno natvrdo, cenzuruje. Snad se shodneme, že obecně by asi mělo platit – a zvláště pak v předvolebním období –, že politici a politické strany nabízejí nápady, témata, pojmenovávají problémy a nabízejí jejich řešení, a média o tom informují, diskutují, hodnotí, analyzují, komentují atd.