Včera jsme mohli vidět kam, až může vést rozmařilost a život nad poměry. Řecko, které právě prožívá realitu státního bankrotu, musí začít šetřit. Jinak mu nikdo už peníze nepůjčí a řecký stát se zhroutí. Za drakonické opatření je vydáváno rušení 14., 15., 16. a bůhvíjakých platů, finančních prémií, bonusů a příspěvků, či zvýšení hranice pro odchod do důchodu na 63 let. Podotýkám, že doteď odcházeli Řekové do důchodu už i v 53 letech. Nejedná se tedy o žádná drakonická opatření, ale spíš o návrat k normálu.

Druhým projevem tuzemské reakce je útěk české buržoasie. Už se to provalilo na veřejnost, že tuzemští kapitalisté utíkají do daňových rájů a stěhují se pod ochranu právních států. To je významné. Z této zkorumpované země utíkají i ti, kteří na úplatky či výpalné státním či obecním orgánům mají. To znamená, že se bojí justiční mafie. To co tu běžně reportuji, to je jen malý odlesk toho, čemu česká buržoasie musí čelit. Ilustrujícím je, jak soud a marxista Zaorálek označili miliardáře Bakalu za gaunera. Postbolševický soudce vůbec nerespektuje, že Bakala má dle Listiny základních práv a svobod právo na ochranu jeho cti.

Koho budou volit kuřáci marihuany? Nikoho.

Před minulými volbami v roce 2006 vsadila ve svém reklamním spotu na kuřáky marihuany liberální Unie svobody. Úplně propadla. Jistě ne pouze díky nezájmu kuřáků marihuany. Tato voličská skupina je však primárně nevděčná. Vysvětleme si proč:

Svérázně vysvětlil svým lidem můj dobrý kamarád Jiří, majitel stavební firmy, co se stane, když dají svůj hlas Paroubkovské ČSSD a ona vyhraje volby. Budoucnost jim vylíčil v hodně temných barvách.

Tak tohle téma, z mnoha dobrých důvodů, určitě u sociálních demokratů nepatří zrovna k těm nejoblíbenějším…

Až nedávno se ho chytil jeden takový sociální demokrat - typu chytrá horákyně - ministr vnitra Pecina, který v jedné televizní diskusi  odvážně tvrdil, že Nečas je vlastně mnohem větší politický dinosaurus, než ten, v těchto souvislostech, tolikrát vzpomínaný Paroubek.

Není to asi přímo vina Václava Moravce, že pokaždé, když ho na obrazovce zahlédnu, jak se důležitě natřásá, potýká s tou televizní grafikou - krotí, usměrňuje všechny ty křivky, grafy - málem mi už naskakují pupínky…

Ostatně, nejinak je tomu i v případě televizní znělky uvozující 168 hodin, kde  redaktorka Nora Fridrichová s tím samým důleživým výrazem  exhibuje - rázuje sem a tam.

Terčem vtipů se po příslušnících Veřejné bezpečnosti, kterým se nesmělo říkat policajti, staly v nové epoše dějin blondýnky. Zajisté nespravedlivě, jak už tak generalizace bývají většinou nespravedlivé. Bez ohledu na vkus takzvaných vrcholných politiků bychom měli připustit, že mezi světlovlasými dámami jsou jistě také mnohé inteligentní, vtipné, dokonce moudré. Nejspíš to jednou objektivně zjistí i Český statistický úřad, tedy až bude mít čas. Ale co naplat, v módě jsou vtipy o blondýnkách, s tím nic nenaděláme. Nejsou v tom však samy.

President Václav Klaus prohlásil v rozhovoru pro týdeník Euro : "Nové strany, neznámé, nedefinované, prázdné, bez členské základny, ty jsou největším nebezpečím demokracie. Nikoli staré strany, jež mají desetitisícové členské základny a není možné je snadno převalit z jedné strany na druhou."
Musím říci, že mně toto prohlášení pana presidenta udivilo. Ačkoliv "udivilo" je slabý výraz. Jeho prohlášení mně šokovalo.

Kolik kostlivců po Jiřím Fajtovi a Jiřím Gregorovi ještě bude muset vypadnout ze skříní na ministerstvu kultury, v Národní galerii i jinde, než bude konečně tato nedůstojná fraška definitivně ukončena? Nejen Jiří Fajt, ale kterýkoliv z účastníků zpackaného výběrového řízení už je nyní jeho průběhem natolik zdiskreditován, že i kdyby byl jmenován ten skutečně nejlepší, bude jeho mandát kdykoliv zpochybnitelný. Proto je jediným rozumným řešením celé výběrové řízení ukončit a začít znovu.

V předvolebním speciálním vydání Otázek Václava Moravce dne 5.května 2010 vystupovali představitelé pěti politických stran s nadějí na volební úspěch v Praze: David Vodrážka za ODS, Martin Pecina za ČSSD, Karel Schwarzenberg za TOP 09,  Radek John za Věci veřejné a Jiří Dolejš za KSČM. Formát pořadu sám o sobě jim neposkytl příliš mnoho možností, aby předvedli hloubku svých názorů, mravní profil, vzdělanost a úroveň politické dovednosti.