Genderové studie právem poukazují na malou účast žen v české politice. V případě Věcí veřejných se zdálo, že zde konečně vzniká strana, která dává ženám stejnou šanci v politickém sebeprosazení a realizaci. Vše zkazil jeden nafocený kalendář, ve kterém tytéž političky vystupovaly poloobnažené v erotických pozicích. Pravda – ty ženy jsou skutečně krásné a kalendář je nafocený vkusně, ale proč? Copak se nejedná o to nejlacinější podbízení?

Po pádu bolševického režimu byl sporný církevní majetek zákonem zablokován, takže nyní vlastně nepatří nikomu. To brzdí rozvoj mnoha obcí, které jsou obklopeny církevními pozemky. Chátrají i kulturní památky, například bývalý zámeček pražského arcibiskupství v Červené Řečici na Pelhřimovsku. Neřešené církevní restituce tak jsou příčinou devastace miliardových majetků.

Snaha ČSSD regulovat všechno leží v podstatě levicové politiky. Bankovnictí, energie, vodné, stočné, všechno je třeba podřídit státu. Když ale politici začnou ovlivňovat média a výsledky, které prezentují, je tady něco špatně.

Moc si vážím čestných  lidí, kteří dokáží  držet slovo - nechytračí. Přesto má mé vřelé  sympatie učitel gymnázia, který pravidla hry -  Studentských voleb 2010  -  porušil a  demonstrativně - okamžitě po sečtení hlasů zveřejnil volební výsledky své školy…

Vzdáleně mi to připomíná Vyšší princip. Také považuji tu  potupnou  dohodu o zveřejnění výsledků hlasování studentů až po květnových volbách za zbabělost  a nemravnost. Pevně věřím, že ten Pan  učitel brněnského gymnázia nebude jediný, kdo se vzepře.

Když jsem si přečetl, že končí ministrstvo pro pozitivní diskriminaci, myslel jsem že zrušení tohoto ministerstva je začátkem rušení desítek dalších zbytečných úřadů a konečně se začalo šetřit.  Ale chybička se vloudila. Kocáb  odešel-neodešel jako princezna koloběžka, ale poté co byl vyhozen dveřmi, vrátil se oknem.

Čtenáři mi často píší, že se v trestním řízení  u našich soudů nelze domoci spravedlnosti. Přenášejí na celé soudnictví trpkou zkušenost ze svého případu, který nemusí být zrovna typický.

Mnoha účastníkům trestního řízení se skutečně někdy děje křivda, jejíž základ byl položen již v nesprávně vedeném přípravném řízení. Domnívám se, že za mřížemi našich věznic žije při nejmenším několik jednotlivců (spíše stovky), kteří se tam neměli nikdy dostat. Považuji to za neodpustitelné provinění státu na občanech, jejichž práva má ochraňovat.

Myšlenka naprosto běžná v zemích Evropské unie podnítit zájem studentů o věci veřejné prostřednictvím studentských voleb se proměnila zásluhou sociálnědemokratického středočeského hejtmana Davida Ratha v demonstraci metod tak typických pro období před rokem 1989. Řada škol a jejich ředitelů (nejen ve Středních Čechách) se rozklepala po jeho  výhrůžkách a stáhla svojí účast v celém projektu. Při sledování tohoto počínání na mě sáhl duch nejhlubší normalizace. Přesně tak se chovaly školy v tehdejším období, ustrašeně a předpo***ně. Velice dobře si na tu dobu  osobně pamatuji.

Budoucnost evropské automobilové dopravy je v její elektrifikaci, v rozumném snižování emisí CO2 a v motivačních pobídkách. Snižování emisí CO2 je žádoucí, ale nemá cenu klást si nesplnitelné cíle, které by navíc ohrozily již tak zatížené firmy a podnikatele v automobilovém průmyslu. Na tomto faktu jsme se shodli při jednání, které v Bruselu 28. 4. 2010 pořádala Česká podnikatelská reprezentace při EU (CEBRE) pod záštitou Stálého zastoupení ČR při EU.  Přítomna byla také velvyslankyně Milena Vicenová, která schůzku zahájila.

Na ranní procházce Paroubek náhle zakopl a upadl, ukázalo se, že to byla mrtvice a protože podle hesla "Zdraví není byznys" neměla blízká nemocnice dostatek personálu a tak zemřel. Záhy stál před nebeskou brano a  Svatý Petr ho přivítal:"Vítej na Nebesích, ale dříve, než se tu usadíš tak se zdá, že tu máme malý problém. Málokdy tu máme sociální demokraty a tak si nejsme tak  úplně jistí, co s nimi.""To není žádný problém, prostě mě pusťte dál, jsem dobrý křesťan, jsem věřící."

Který trávník na našich ligových stadionech je nejlepší? Tak to nevím. V poslední době jsme s kapelou stáli jenom na trávníku na Julisce a taky na Strahově. Musím říct, že vždycky, když přijdu na stadion, hned se cítím o mnoho let mladší. Je to sice šidící pocit, ale díky za něj. S fotbalovým trávníkem mám spojeny některé úžasné koncerty. Na Spartě to byl Paul Simon. Stevieho Wondera jsem tam nestihl, ale hned potom jsem ho viděl v Bratislavě na Tehelném poli.