Krátce po výměně volebního lídra se mezi politickými komentátory strhla diskusní přestřelka, zda má nová tvář Petr Nečas šanci přivést ODS k vítězství. Odpovědi oscilují od názoru, že jde o novou tvář staré strany až po názor, který taktéž zastávám, že změna může vést ke zvratu v preferencích a vítězství ODS ve volbách.

Když jsem psal včerejší blog o problému Lidového domu s Petrem Nečasem, prorokoval jsem, že budou mít velký problém najít jeho nahou fotku.

Zajímavý diskusní příspěvek mi napsal nick Kolder na Virtually: "udělat fotku nahého Nečase není v době fotoshopů žádný problém, pamětníci si jistě vzpomenou na fotku Dubčeka s nahou Kubiškou, tak proč ne Nečas třeba s Kateřinou Dostálovou."

Ale soudruzi zatím tuto techniku nepoužili.

Dnešní Virtuálku nazval Jarek Nohavica Přiletěli čápi. Já bych zvolila název Pro chachara. (JD)

Moc se musí držet jako moč. To není urologická poučka, to je pravidlo z politické psychologie.

Mirek Topolánek dělal dobře, že do poslední chvíle vzdoroval a odmítal odstoupit. Ve složitém světě politiky dělá chyby každý a při odstupování většina lidí nerozezná šlechetné od zbabělých a líných.

Při výčtu chyb, které jsou Mirkovi Topolánkovi oprávněně vytýkány, nesmí zapadnout jeho četné politické zásluhy, díky kterým provedl naši zemi jedním ze nejsložitějších období postkomunistické demokracie.

Zcela nový román klasika thrilleru Dicka Francise, který napsal se svým synem Felixem. Bookmaker Ned Talbot se stará především o to, aby jeho malý podnik osbtál před velkými sázkařskými společnostmi. Pak se ale objeví jeho dlouho ztracený otec a krátce poté je pře Nedem ubodán k smrti. Ve hře je tajemný kódovací přístroj, který umožňuje na dostizích podvádět. Ned musí zachránit podnik a zjistit, kdo a pro zabil jeho otce.

Jedna věc je volební lídr, který se koncentruje na kampaň, druhá věc je technické zabezpečení strany. Ta dvojkolejnost není dlouhodobě možná, ale zřejmě bude až do kongresu ODS. Ten vygeneruje nové vedení. Existují tady například problémy s vládou, to jsou věci, které mají své lhůty a vážnost. To rozhodnutí bude v nějaké době, kterou neumím definovat.

Je to, jako kdyby se na veřejnoprávní obrazovce v Událostech, komentářích zabývali nějakým závažným kriminálním případem, třeba vraždou, a jako analytiky znalé věci si k tomu přizvali vrahy Roubala a Kajínka. Přesně tohle mne napadlo, když jsem v pátek 26. 3. 2010 nevěřícně zíral na Českou televizi, jež v Událostech, komentářích vysílala analýzu (ano, takto to bylo avizováno) posledního dění v ODS a okolo Mirka Topolánka.

Když jsem se dověděl, že nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká zaštítila svou autoritou rozhodnutí státního zástupce NSZ Stanislava Potoczka o předání trestní věci Jiřího Čunka do rukou jihlavského státního zástupce Arifa Salichova, poslal jsem jí „soustrastný“ e-mail s předpovědí neodvratného pádu.

Již před ní jsem podobně „potěšil“ Jana Kubiceho, u něhož mi předpověď vyšla dosti rychle, zatímco  Renata Vesecká stále sedí ve svém křesle.

    Zase ta v tu nejméně vhodnou chvíli krize ODS připomněla, že nelze realizovat cokoliv s genetickými či systémovými vadami. Dokud ODS byla funklubem nejlepšího a nejpravějšího ekonoma u nás, tak ty systémové vady nijak velkého významu nedosáhly, pokud pomineme naše přání, že měla mít tehdy ODS nadpoloviční většinu v parlamentu a vše mohlo být mnohem lepší. Postupem času se ODS přeměnila na spolek na státu závislých státních a municipálních úředníků a taky státem placených profesionálních politiků. Ani to nemuselo být takovou hrůzou, kdyby tito z principu korupčníci nemuseli vytvářet se svými konkurenty oligopolní svazky.

Často se tvrdí, že politika by měla být soubojem idejí, z nichž ta, která má nejlepší obhajobu, zvítězí, a její zastánci se ji pokusí uvést v život. Teoreticky je to jistě pravda, a v dávných dobách to byla určitě pravda i v praxi. Současnou politickou scénu však není možné popsat jinak, než jako souboj vzájemných urážek a sprostoty, v němž pro myšlenky a ideje nezbývá žádné místo. Stalo se pravdou, jak tvrdí mnohé kulturní a intelektuální "autority", že politika se myšlenkově a obsahově vyprázdnila.