Kdysi jsem se tak nějak podílel na odchodu Miroslava Grebeníčka z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Jestliže jsem měl někdy o svém jednání pochybnosti, po vystoupení tohoto bolševického darebáka v minulém týdnu v Poslanecké sněmovně vím jedno, udělal jsem dobře a udělal bych to zase.

Bylo to někdy na začátku devadesátých let, když se na seznamu vyučujících z oboru historie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity objevilo i jméno Miroslav Grebeníček.

V letošním roce se uskuteční troje volby – parlamentní, senátní a komunální, které ovlivní budoucnost České republiky na mnoho let dopředu. Na jejich výsledku bude záležet nejen to, kdo bude vládnout České republice následující čtyři roky ze sídla vlády ve Strakově akademii, jak početné budou jednotlivé kluby v Senátu a kdo obsadí městské a obecní úřady, ale i to, kdo se v roce 2013 stane prezidentem České republiky. Tento nesporý fakt bohužel v současné předvolební vřavě úplně zapadá.

Boj proti korupci se měl stát pilířem předvolebních programů politických stran před parlamentními volbami. Indexy Transparency International, důkazy drobných podnikatelů, negativní vnímání veřejností,... to všechno přivedlo velké i malé strany k myšlence zvednout téma korupce před volbami. Díky aktivitám současného ministra vnitra Pecina, který je za korupci přímo odpovědný, je však jakákoliv snaha předem odsouzena k nezdaru.

Tak se jmenuje nová  iniciativa, kterou jsem nalezl na FB. Budu mluvit za sebe. Já to určitě nechci. Ale myslím, že autoři se vyděsili předčasně. Všechno sice nasvědčuje, že muž, který na billboardy umístil svoji maturitní fotografii má našlápnuto k volebnímu vítězství

A máme tady už sedmou Virtuálku. Tentokrát trochu smutnou, ale jako vždy dokonale ze života. (JD)

V prvním díle oranžové kampaně vyhlásil v průzkumech triumfující šéf oranžistů boj. Bojoval za kdeco a proti kdečemu. Maně se mi vybavil jiný vůdce jiných socialistů který kdysi vydal na téma "můj boj" pověstnou knihu téhož názvu.

V kole druhém kampaně socialisté přestali bojovat a začali slibovat. Všechno všem. Pomiňme, že dříve nebo později (jenom aby nebylo moc pozdě) se ukáže, že v případě tohoto pána a celé jeho squadry se jedná o notorickou lhavost ústící v gulášový komunismus. Masám  kterým naslibuje modré z nebe to sice  možná rozdá ale jenom za cenu toho, že to sebere z kapsy jiným.

Posledních dvacet let vidíme trvalou tendenci relativizovat a mlžit, zpochybňovat vše, čeho jsme dosáhli. Po celá tato léta byl český čtenář a divák přesvědčován, že žije ve spálené zemi bez budoucnosti, v kolébce korupce, tunelování, organizovaného zločinu, zhasnutých světel. Že žije v říši zla manipulované velkým byznysem. Slovo podnikatel se stalo pojmem pro nenasytného, křivého zloděje. Máme - li věřit stále více bulvárními medii papouškovanému leitmotivu levice, demokracie nefunguje, systém politických stran je špatný, parlament je rozhádaná žvanírna, zástupci voličů jsou příživníci bez politické legitimity.

Možná to někomu přijde divné, ale jeden výrok z víkendové programové konference ČSSD mne přece jenom dost zaujal…

Jde o konstatování, že v České republice zaplatí odběratelé elektrické energie podstatně více, než v těch nejvyspělejších zemích západní Evropy - dokonce o celou třetinu víc, než například Francouzi.

Zajímavé teď bude sledovat, kam až zkorumpovanost justice došla. Je možné, že k legalizaci nezákonného konkurzu dlužníka, teď udělají insolvenční řízení věřitele, o které dlouho marně usilovali, a bude vygenerována spousta dalších trestních sporů a trestních stíhání. České podnikání bude opět důrazně varováno, že zde to patří organizovanému zločinu. Pro zkorumpovanou justici to bude mít tu nevýhodu, že takhle ale uchovají tomu věřiteli právní subjektivitu, aby se mohl bránit.

    „Tak jak tu mou volební kampaň vlastně zahájíme, pane inženýre?“
    „Už se stalo, pane doktore, už se stalo. Ale o tom později. Teď bychom si měli ujasnit základní fakta. Takže. Naše vlastní sociologické průzkumy ukazují, že veřejnost tvoří ze 70 procent pitomci. Zbývajících 30 procent jsou jakžtkaž uvažující lidé. Ti ale nerozhodují. Proto se musíme soustředit na těch 70 procent.“