Listopadový převrat v r.1989 zapůsobil na justici a prokuraturu (později kosmeticky upravenou do podoby státního zastupitelství) podobně jako první jarní deštík na zablácenou vesnickou ulici, který odnese prach a drobné smetí, ale hutná přischlá lejna nechá na místě a ta poněkud méně vzdorná přenese o kousek dál.

Nastupující demokratická moc se pokusila očistit zmíněné orgány prostřednictvím občanských komisí od soudců a prokurátorů, kteří si nejvíce zadali s předlistopadovým kolaborantským režimem.

Vítáme rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o rozpuštění Dělnické strany. Je jasné, že jde o krajní zásah do demokratické soutěže politických stran. Demokracie ale nesmí být bezzubá v případech, kdy dochází k porušování základních ústavních principů. V zájmu obrany demokracie je účinně postihovat protiprávní chování politických subjektů.

Zásadní zlom ve vnímání nových ekologických norem nastal, když se Strana zelených dostala do vládní koalice a začala prosazovat svoji "zelenou a čistou politiku". Aktivisté nejrůznějších NGO obsadili posty náměstků ministrů a celé ministerstvo životního prostředí a začali prosazovat své aktivistické ideály. A také rozdělovat peníze. MF Dnes nedávno odhalila, že jen za loňský rok ministerstvo školství rozdělilo aktivistům Strany zelených asi 200 milionů Kč na nejrůznější "výukové" programy. Investigativní novináři by se měli podívat na podobné rozdělování prostředků z MŽP.

Korupce je fenoménem, o kterém se velmi mluví, ale málo se o něm ve skutečnosti ví. Pokusy o systematické analytické podchycení korupce v obecní samosprávě jsou spíše sporadické. Skutečností je, že neexistují spolehlivá data a jsou mapovány jen jednotlivé zachycené případy.

Mezinárodní srovnávání mají vždy omezenou vypovídající schopnost. Je proto zapotřebí pozorně sledovat, jaké ukazatele žebříčky hodnotí, jak byla data sesbírána apod.

Případ Aleše Kvapila znovu ukázal, že je velmi těžké nebo spíš zcela nemožné držet v mediích a v politické diskusi presumpci neviny jako nepřekročitelný princip. Troufnu si také tvrdit, že by v tuto chvíli pro české prostředí, důvěru veřejnosti v politiku i pro samotnou ODS bylo lepší, kdyby se případ podařilo rychle uzavřít s jasným koncem. Horší by naopak bylo, kdyby se i tento případ měl rozplynout do neurčita. ODS musí v každém případě počítat, že ani tato kauza její situaci před volbami nezlepšuje.

Než se pustíte do četby, rád bych vás upozornil na skutečnost, že se v žádném případě nejedná o obhajobu politického systému, jenž vedl k nelidské totalitě, II.světové válce a plánovitému vyhlazování určitých etnických skupin obyvatelstva. Pouze bych se rád pozastavil nad jedním zvláštním jevem, který si nedokáži nějak racionálně vysvětlit, a zároveň přispěl k jeho objasnění, nebo k diskuzi, která by tím mohla vzniknout. Není mi jasné, proč všechna masová média označují Dělnickou stranu za jakousi ultrapravici a dokazují to tím, že vychází z ideologického odkazu německého národního socialismu.

Dnešní titulek dokonale navozuje výsledek soutěže, kterou jsem pro chytré čtenáře vyhlásila před čtrnácti dny. Výherce správné odpovědi nebylo potřeba losovat, jak jsem se zprvu nadějně domnívala. Ta správná byla totiž jediná. A také jediná s ženským podpisem ze sto třiceti soutěžících. O čem tento stav vypovídá? Jistě ne jen o tom,  že muži jsou prostě hravější. Jak je však patrné z výsledku soutěže, schopné ženy se proti mužské převaze opravdu prosadí samy, ty neschopné prosadí kvóty.

Jak se zdá, nesmyslné porcování čehokoli se stalo v našich zeměpisných šířkách oblíbenou kratochvílí. Naši zákonodárci prosluli pověstným porcováním "medvěda", nyní se do podobné činnosti s vervou pustila i některá naše média. Chystám snad vojenský puč? Sotva začaly nominace lídrů jednotlivých politických subjektů pro podzimní komunální volby, novináři začínají spekulovat o povolebních koalicích.

Když už jsem začal odkazem na hanebný normalizační dokument československých komunistů, mohl bych i po komunisticku pokračovat: Evropou obchází strašidlo řecké krize.

Řecko je, a nejen v posledních měsících, v tragické ekonomické situaci. Výše veřejného dluhu u zahraničních bank dosahuje neuvěřitelných 303 mld. dolarů proto, že tamní socialistická vláda nikdy nemyslela reformy veřejných financí vážně.

Chceme-li porozumět dnešnímu fiskálnímu rozvratu Řecka, nemůžeme pominout postavu Andrease Papandrea, otce dnešního řeckého premiéra Jorgose Papandrea (běžně též "George", neboť se narodil v USA, měl americké občanství a jeho matka byla Američanka).

"Andy", sám syn významného řeckého politika Georgiose Papandrea, fascinuje dodnes svojí proměnou.

Z klidného a na fakultě oblíbeného amerického profesora ekonomie v tvídovém saku, který působil na řadě dobrých amerických univerzit včetně Harvardu, kde vystudoval, po definitivním návratu do Řecka vyrostl populistický socialistický politik. A jaký!