Připustíme-li, že nejvyššími hodnotami, jimiž je lidská bytost nadána, jsou život a zdraví, pak bychom si měli uvědomit, že jejich cena může být v různých životních situacích odlišná. Ve vězeňském prostředí může dojít k jejich devalvaci do takové míry, že odsouzený se může dostat do situace, v které jsou jeho život a zdraví ohroženy více než na svobodě.

Doma není nikdo prorokem. Značně omšelá, opelichaná fráze, leč pořád platí. Kolik sportovců či umělců je daleko známějších v zahraničí než v tuzemsku. Kdysi to bylo z pochopitelných důvodů. Emigrovavší osoba byla nežádoucí, tak se o ní prostě nesmělo psát, zkrátka „nebyla“. Teď je to samozřejmě jiné, ale v něčem podobné. Nemluvím o fotbale nebo hokeji, kde máme přehled, kdo a kde hraje, ale o menších sportech. V umění je to vlastně stejné.

Skandál vypukl v Praze na modřanském klasickém gymnáziu. Spolužák tam údajně šikanoval dceru bývalého místopředsedy KSČM Jiřího Dolejše. Tuto kauzu však provázejí pochybnosti, každopádně však soudruzi pouze sklízí nenávist, kterou sami zaseli.  

Ještě před několika dny, kdy médii kolovaly ty krajně podezřelé kopie faktur, jsem si byl naprosto jistý , že Martin Bursík patří k těm nejnebezpečnějším politickým pokrytcům…

Na jedné straně, z moci úřední - ekologické, halasně brojí proti prolomení limitů těžby, napadá nenasytnost těžařů, kteří se zcela bez ohledu na životní prostředí, pokoušejí dále devastovat už i tak poničenou krajinu a ovzduší Mostecka a na druhé straně, bokem, od těch  samých  bezohledných vyvrhelů klidně inkasuje miliony…

Nemám rád virtuální realitu. Ta totiž dovede člověku nasadit psí hlavu ať už právem nebo neprávem. Sám s tím mám osobní zkušenosti. Ať už když mi před volbami nasadil psí hlavu pan exsenátor Zlatuška, či blogoví diskutéři.

Ten první se mnou potom prohrál u soudu což už nikoho nezajímalo, ti druzí když už neví co by napsali, píší že jsem komunista či převlékač kabátů. Oboje je další hovadina. Ale chudým duchem se věci těžko vyvracejí.

Pamatujete ještě na třídílný seriál o T.G.Masarykovi, který uvedla Česká televize v roce 1997? Národ okouzleně hltal tatíčka Masaryka, slzel u obrazovek a utvrzoval se v představách o výjimečností českého národa. Diskuse o použitých historických pramenech či pravdivostí televizního díla většinou zůstává divákům skrytá. Nic z toho, co poodkrývá článek Josefa Mlejnka z roku 1997, se na stereotypní produkci ČT nezměnilo do dnešních dní. Mýty a manipulace. A jejich pasivní přijímaní diváckou obcí. (JD)

Ne že by boj proti korupci nebyl zvláště v České republice důležitý. Její negativní vlivy, pomineme-li otázku morální, jsou především ekonomické. V případě přijetí úplatku, ať už je realizován v jakékoli formě, není nikdy dostatečně jisté, zda skutečně zvítězil soukromý subjekt, který je schopen veřejnoprávní zakázku uskutečnit za nejlepších podmínek (nebo alespoň za podmínek vyhlášených zadavatelem). Jenže už v tomto pojetí se skrývá pověstné čertovo kopýtko.

Česká republika hodlá změnit svou rámcovou pozici k návrhu nové unijní antidiskriminační směrnice. Zdálo se, že po peripetiích s přijímáním českého antidiskriminačního zákona, kdy zazněly snad všechny argumenty, proč takovou normu nepřijímat, nelze přijít s ničím novým. Jenže proponenti agendy rovného zacházení je asi neslyšeli.

K napsání následujících řádek mě inspiroval čtvrteční příspěvek pana Jiřího Nováka v pardubické příloze deníku MF DNES. V souvislosti se sněhem, který již několik týdnů trápí Pardubice, se v něm táže, jak se asi dopravuji do práce. Přiznávám, že víc než dotaz mě zaujala autorova logika.

Rozhořčený občan jedním dechem odsoudil diskusi na posledním zastupitelstvu, u níž evidentně nebyl, komunální politiky kteří "si dovolili" vyjádřit vlastní názor hodil do jednoho pytle, aby je srovnal s bývalými soudruhy, zanadával na zvyšující se daně a zadoufal ve změnu.

Nemohu souhlasit s tím, že otázka splouvání Vltavy ze Soumarského mostu do Pece je zpolitizovanou záležitostí. Jde o to, zda mohou v této oblasti hospodářské firmy zabývající se turistikou fungovat. Pro osádky 20 až 30 lodí za den, které chce správa parku na Vltavu pouštět třikrát až pětkrát za měsíc při stavu hladiny vody nad 61 cm, se nikomu nevyplatí provozovat půjčovnu lodí, kemp, občerstvení. Vím, že to není jediný segment turistiky, ale v tomto prostoru byl významný pro letní turistiku a s ní spojené ekonomické oblasti.