Je to zvláštní. V mumraji, který nastal po odstoupení muže s posláním od vyšší bytosti a v nastalé strkanici o uvolněnou sinekuru, zazní jako hlásná trouba z Jericha bourající brány, hlas místopředsedy a brněnského primátora Romana Onderky.

Ten by rád rozšířil Bohumínské usnesení, které zakazuje sociálním demokratům na vládní úrovni spolupracovat s komunisty. Brněnský primátor žádá, aby ČSSD přijala usnesení, že nebude spolupracovat s KSČM ani na krajské a komunální úrovni. Co tím básník chtěl říci? Já toto provolání vnímám jako veskrze účelové zviditelnění. A zdůvodním proč.

Onderka se objevil v brněnské politice jako Deus ex machina. Svého času ho bylo po Brně tolik, že jsem napsal, že se bojím doma otevřít ledničku. Roman protestoval, že nemám používat vousaté přirovnání o Leninovi. To jsem mu teda uznal, protože Roman není žádný lstivý, ploskolebý asiat. Tak jsem to teda stáhl a napsal, že se bojím otevřít hajzlík. Roman mi za to avizoval  na poslední zastupitelstvo dárek a slib splnil. Dal mi modré prkénko na toaletu se svým portrétem. To jsem v práci  instaloval, ovšem skoro celé 4 roky mám problém. Mohu já odpovědně močit tváří v tvář primátorovi? Také výraz jeho tváře, když mi kouká tam, se mi nezdá. Ale konec srandiček, podívejme se na upřímnost pana primátora ve věci antikomunismu.

Když Brnem hýbala aférka s instalací hvězdy se srpem a kladivem na pomník Rudoarmějců, postavil se  nejen primátor, ale celá rada města za instalaci těchto symbolů. Za to se stal  nositelem mimořádné Ceny za propagaci komunismu. Tyto symboly současně slavnostně odhalil a to i přes protest víc než tisícovky občanů na www.poctapadlym.cz

Dalším faktorem zpochybňujícím "Protikomunistické prohlášení" pana primátora je fakt, že podivný slepenec podivných straniček s nímž uzavřel koalici, se mu postupně pod rukama rozpadá a nejsou tudíž řídké situace, že nemaje dost hlasů v koalici je nucen se v zastupitelstvu opírat právě o hlasy komunistů.

V roce 2006 byl Roman Onderka takřka neviditelným politikem. Po téměř 4 letech od komunálních voleb je z nevýrazného čtyřicátníka dokonce místopředseda ČSSD. A jako primátor se také nechává vidět. Nutno ovšem dodat, že ne všichni jsou z toho nadšeni. Včetně jeho nejbližších spolupracovníků. Rozhodnému primátorovi se nedá upřít jedna věc: má  tah na branku. Mnoho viditelných výsledků však za koalicí nezůstává, nepočítaje v to ovšem řadu vydařených malůvek, co všechno by v Brně mohlo být. Takové klasické Potěmkinovy vesnice.

A byť pracně,daří se mu udržet poslepovanou koalici pohromadě a eliminovat solitéry – především Jiřího Zlatušku. Svým suverénním vystupováním však odsoudil ostatní radní do pozice mlčenlivých statistů.  Suverenita oranžového primátora zdá se dosahuje hvězdných výšin.

Mezitím mu však začínají ze skříní vypadávat různí kostlivci. A proto je třeba rozehrát silné mediální téma. Třeba protikomunistické.

A tak se ptám. Cui bono? Že by se touto mediální vlnou měly zastřít hromadící se průšvihy na brněnské radnici? Třeba havarie při zavádění informačního systému, kde z původně odsouhlasených 133 milionů utratil Magistrát města Brna již 100 milionů korun a nejenom, že je zavedena pouze malá část celého projektu, ale celý projekt byl zastaven a má se v něm pokračovat až v roce 2013?  A vedení města Brna také tají analýzu o stavu zavádění nového informačního systému, zpracovanou v loňském roce.

Proto myslím, že protikomunistický výkřik není tím pravým ořechovým. Tím by bylo, kdybychom se jako opozice dozvěděli odpovědi na pár otázek. Třeba:
1. Proč vedení města Brna tají analýzu o stavu zavádění nového informačního systému?
2. Za co bylo utraceno 100 miliónů Kč, když informační systém zkrachoval?

Průšvihy pod vedením oranžistů, to je to co nás v Brně zajímá víc, než primátorovy zviditelňovací výkřiky proti komunistům.