LN 5. června 2010

TESAŘÍKŮV AKORD

Kolébka hokeje Kanada v posledních letech vychází naprázdno. To se ale kolébkám čehokoli běžně stává, takový je život. Čeho jsme my vlastně kolébka. Asi piva? No, nejspíš taky ne, ale pivo mi chutná.

Docela nedávno jsme s přáteli vyrazili na takový malý výlet do Bambergu, protože je tam snad třicet malých pivovarů, tudíž jsme chtěli otestovat kvalitu onoho moku a taky okusit bavorskou kuchyni v menším městě. Zvlášť když jeden z přátel byl Ivan Vodochodský, známý gurmet a gurmán a výborný kuchař.

Vesměs jsme se shodli, že ona místní piva nebyla nic moc, s jídlem to bylo o dost lepší. Jsou to Bavoři, tak k nim, co se týče jídla, máme blízko. Bamberg mě příjemně překvapil, protože v okolí řeky připomínal Český Krumlov.

Zažili jsme tam ale ještě jednu velmi milou příhodu. Po všech těch ochutnávkách jsme si řekli, že půjdeme do jednoho menšího baru, kde se daly hrát šipky, abychom ze sebe zase něco vydali. Flákali jsme se před tím jen tak po městě, když se začalo schylovat k dešti. Odkládali jsme pořád vstup do baru, až začalo pršet. Běželi jsme v tom dešti a přitom zjistili, že to do onoho baru není zrovna blízko. Když jsme vběhli dovnitř s vlasy úplně zmáčenými, barman bez jediného slova vyndal zpod pultu čtyři osušky a podal nám je. Byli jsme vděčni, ale zároveň nám poklesla čelist. Jak to, že to tam měl?

Hráli jsme pak celý večer a bylo to velmi příjemné. Resumé z toho výletu? V záchodech, co se týče barů, jsme se zlepšili. V ručnících ale máme co dohánět. Možná jako v poslední době Kanaďané Američany s tituly v NHL.