Pomoz si sám
Pavel Páral

MF Dnes 10.6.2010

 

Důchody nadále zůstávají velkou neznámou

Penzijní reforma podle Bezděka žádá od lidí masivní dobrovolné spoření a je až nápadně výhodná pro současné penzijní fondy. Máme užitečný základ, ale rozhodně by to neměl být konečný recept.

Na stole je zcela zásadní téma pro novou vládu. Penzijní reforma dostala první obrysy. To, co je výsledkem práce Bezděkovy komise pro penzijní reformu, je však všechno jiné, jen ne nějaký konsenzuální návrh, který by byl přijatelný napříč politickým spektrem. Snížení důchodového pojištění z 28 na 23 procenta, z toho tři procenta směrovaná do nějakého soukromého fondu a výpadek v příjmech penzijního systému saturovaný masivním zvýšením daní z přidané hodnoty.


To je hodně kontroverzní varianta, ale nemusí být úplně špatná. Jenže je otázka, zda v této dost radikální podobě bude přijatelná i pro pravicovou část politického spektra, která jinak výraznou změnu penzí prosazuje už dlouho. Experti přišli vlastně s modelem, jehož podstatou je přenesení významné části odpovědnosti za zabezpečení seniorů ze státu na jednotlivce. Hlavně to vypadá, že se na výsledném dokumentu až příliš podepsala skutečnost, že jej sepisovali lidé, kteří pracují ve fungujících fondech důchodového připojištění.

Výrazně nižší důchod


Penze ze státního systému, který bude průběžný systém vyplácení důchodů z vybraného pojištění kombinovat s povinným spořením tří procent z platu na penzi, totiž bude zajišťovat výrazně nižší důchod než dosavadní model. Dokonce nižší než při dosud zvažovaných variantách reformy. Takzvaný druhý pilíř povinného spoření na stáří má tak být vlastně jen metodou, která více přiblíží rozdíly ve výši penze rozdílům v předchozím výdělku. Problém stárnutí populace fakticky vůbec neřeší. Průměrný přínos k důchodu bude zhruba stejný jako přínos dnešního dobrovolného penzijního připojištění, tedy v řádu stokorun měsíčně. Samozřejmě lidé s vysokými příjmy si polepší mnohem výrazněji. To je jistě v pořádku a je to i odpověď na nedávný verdikt Ústavního soudu. Ale pochybnosti, zda by váha povinného spoření na příjmech penzistů neměla být větší i přes případné zachování vyššího povinného pojištění, zůstávají. Na slušné stáří si totiž budou muset lidé našetřit v privátních spořicích systémech.

Jen pro chápavé?


Rozhodnutí o podobě reformy je výsostně politickou záležitostí. Politici to berou a musí brát v úvahu. Je otázka, zda bude tak masivní přesun odpovědnosti za příjmy ve stáří na jednotlivce politicky přijatelné dokonce i pro liberální strany, které nyní ve Sněmovně disponují výraznou většinou.


Je zcela zjevné, že rozumnou životní úroveň v poproduktivním věku bude možné si zajistit jen dlouhodobým a dobrovolným spořením, které bude muset být mnohem vyšší než to, co lidé ušetří na sníženém pojistném. Základní důchod bude jen velmi skromný. Takto pojatá reforma má veřejnost fakticky k tomuto spoření dotlačit tím, že se lidé dozvědí, jak na tom v penzi doopravdy budou. A ti chápaví se podle toho zařídí. Co bude s těmi méně chápavými, neřeší.


Zásadní je však jiný problém. A tím je fiskální udržitelnost této reformy. Po dlouhou dobu bude nutné vyplácet z průběžného systému penze lidem, kterým je dnes nad čtyřicet, a to při výrazně nižším pojistném bude hodně nákladné. Oproti současnému stavu to představuje roční výpadek příjmů státního rozpočtu možná až sto miliard korun. Sjednocení sazeb DPH na devatenácti procentech, které Bezděkova komise navrhuje, pokryje sotva polovičku. Přitom je nutné počítat s tím, že ze slibovaného výnosu až padesáti miliard korun navíc spolkne nemalou část vynucená valorizace důchodů, která bude kompenzovat současným penzistům nárůst cen potravin, léků a dalších potřeb.
Náklady na tuto kompenzaci by podle současného zákona mohly přijít velmi zběžným odhadem na nějakých dvacet miliard korun. A získat v napjatém a chronicky deficitním rozpočtu další zdroje by bylo mírně řečeno extrémně náročné. Něco jistě mohou pokrýt výnosy z privatizace a z dividend státem vlastněných firem, je však nejisté, zda to bude stačit. Závěrečná zpráva komise vyčíslila takzvaný transformační deficit systému, tedy náklady na reformu. Pohybuje se někde kolem jednoho procenta hrubého domácího produktu, tedy okolo třiceti miliard korun. Je však otázka, zda dlouhodobá předpověď vychází z realistických předpokladů a nakolik je reálné riziko, že systém bude po několik desetiletí tvořit ještě vyšší dluhy.


To, co vypadlo z Bezděkovy komise, je užitečný základ budoucí reformy, členové komise nepochybně odvedli nesmírný kus práce a ukázali směr, kterým se musí Česko vydat, pokudmají mít dnešní třicátníci alespoň nějakou šanci na základní existenční zabezpečení ve stáří. Ale rozhodně to zatím není konečný recept na penze. Přitom času je málo. Předpoklad ze závěrečné zprávy komise, že nový systém začne být zaváděn v roce 2015, je pak zcela zpozdilý, protože to, co neprosadí tato vláda nejpozději k počátku roku 2013, bude už sotva prosaditelné.

Mno, po přečtení Páralova

Mno, po přečtení Páralova článku začínám chápat, proč se důchodová reforma odkládala. Je asi také dobře, že Petr Nečas byl ministrem resortu, který k problému má nejblíže. /Nevím, jestli bych našel odvahu spořit v soukromém fondu desítky let, aniž bych měl státní garanci.../
Cítím ve vzduchu /socialisté a další v celé EU budou využívat nespokojenost s nutnými úsporami/, že "třídnímu boji" není odzvoněno, právě naopak. Otázka "sociální spravedlnosti", nebo jak se to nazývá, je na stole. Okázalé předvádění nadbytečného luxusu některých snobů je i pro nezávistivé momentem k zamyšlení. Takže ani v roce 2010, nic nového "pod sluncem"...
Euforie nad existencí TROJKY a 118 poslanců po pár týdnech vyprchává. A to je dobře. Velká očekávání končí velkým zklamáním. /Filosofie nic nechtít, po ničem netoužit, má něco do sebe.../

___________________________________________________________________________________