Někde jsem teď četl, že úpadek naší civilizace pochází od právníků. Když se mi to rozleželo, už jsem to znovu nenašel. Přesto se pokusím na tu myšlenku navázat. Právníci prý mají tu chybu a jejich vinou je, že jsou přesvědčeni a zobecňují, že zákony jsou výsledkem lidské tvorby, a pak věří, že lze realitu takto tvořenými zákony změnit. A zatím si vesmírným chaosem uhání Země řízena přírodními zákonitostmi bez ohledu na to, co říká bytost s hypertrofovaným mozkem, která se na Zemi objevila v historicky zanedbatelné současné episodě.

    Jak tohle souvisí s tou pravicí a levicí. Mne ta dominance právníků vedla k úvaze o ekonomech a tam je to zřejmější. Ekonom pravicový respektuje trh, to je chaos a nejistotu, a popisuje jeho zákonitosti. Stejně respektuje invenci a vlastnická práva jedinců a efekt jejich svobodného uplatnění. Ekonom levicový fabuluje jistoty a za tím účelem spekuluje, jak nad trhem vyhrát s tím, že akceptuje potlačení invence, vlastnictví i svobody jednotlivců. A tím jsem rovnou zpátky u politické pravice a levice, které buď obhajují svobodu nebo ji regulují. Vztah k realitě pak může dosáhnout takového rozpětí, jako je asi mezi fyzikem a básníkem. To odtržení od reality je dokumentováno na současném odsudku kapitalismu, když kapitál v tom nevině, protože je pouze informačním médiem, jako je krev distributorem kyslíku a energie v živých organismech. V očích levice je však nenáviděným symbolem svobodného trhu.

    Co si s tím mají počnout právníci a politici, kteří se fyzice vždy radši zdaleka vyhnuli? Těm v historii vždy pomáhala víra v Boha, když to dilema řešilo pro každého desatero, kdy aspoň respekt k přikázáním Nepokradeš a Nedáš křivého svědectví, byl dostatečným regulativem. Někteří dokonce četli Bohatství národů od Adama Smithe. Pak odpor k státnímu přerozdělování byl opřen právě o to Nepokradeš. Chudoba byla trestem Božím a předmětem milosrdenství šťastnějších, dnes je to zdroj volebních preferencí. Dnes nevěřící právníci a politici vytvářejí dav, který je zákonitě ještě hloupější než oni, a výsledek je podobný jako regulace řek od malých a častých povodní k povodním méně častým ale s fatálními následky. V politice je to od malých krizí ke globálním válkám.

    Ten úpadek je vidět i na absenci pravicových stran u nás. Jen ODS tím, že nemá ekonoma, kterého by mohla postavit na roveň chemiku Kalouskovi, přiznává, že pravicová ani být nemůže. A to si představte, že by měla mít ekonoma, který jim všem vysvětlí, že platí základní pravidlo, že příjmy jsou nejisté. To se projeví i tím, že místo prosazování svobodného trhu v universitním vzdělávání dokáže ODS dospět ke koaliční shodě o tom, že ekonomicky úspěšní absolventi universit budou platit sankční daň, které se bude říkat odložené školné. Odtržená od ideového základu pravicového konservatismu jde ODS do kongresu, který ji místo realizace systémových změn ve stanovách pouze opět oslabí tím, že část elitních členů bude de facto vyloučena, protože stále není nikdo, kdo by chtěl vznik frakcí, vnitrostranickou soutěž idejí. Stále ta fatální tvorba většiny podprůměrných s průměrnými, která bere jako vítěz všechno, a o vládním programu se jedná, aniž by cokoliv bylo výsledkem vnitrostranické diskuse.

    Dokonce ODS pasivně přistoupí na boj s korupcí, když výklad korupce je ze záhadných důvodů omezen na přijímaní úplatků úředníky. ODS usvědčuje sama sebe, když zapomíná, že v Parlamentu její členové slyšeli zprávu BIS a na 18. kongresu ODS konstatováním předsedy vlády ČR, který dne 24.11.2007 řekl, že „.... soudní moc je napadena rakovinou mafie ... metastázované rakovinové bujení jde přímo proti podstatě demokratického právního státu“. Preambule Občanskoprávní úmluvy o korupci jednoznačně organizovaný zločin (např. konkurzní mafii) ztotožňuje s korupcí. Dokonce v neděli zas členové koalice k dokumentování své nekompetentnosti přiznali, že nevědí, že v trestním řízení je moc zcela koncentrována v rukou prokurátorů.

    A teď je tohle rámcem, v kterém se bude těmi levicovými intelektuály realizovat bezzubý boj s korupcí, když každý zasvěcený ví, že dnes „5 na stole českých“ není nějaký policií kontrolovatelný kufřík s penězi, ale platební karta „off shore“ společnosti, u které uplácenému nikdo nedokáže, že zná PIN kód. Z takové karty můžete jako politik hradit své náklady a za uspořené jejich náhrady pak můžete koupit byt jako Sobotka. V případě zvláštní opatrnosti lze jezdit vybírat bankomaty do zahraničí, protože tam se za zkorumpovaným naše policie nedostane. Proto může justiční konkurzní mafie v současné době ústy významného předsedy jednoho krajského soudu o evropských úmluvách o korupci ve prospěch dokonání stamiliónové korupce a miliardových škod tvrdit, že „nejsou tzv. samovykonatelné, tzn. nezakládají nikomu práva, jejichž ochrany by se mohl kdokoliv před soudy domáhat“, jak jsem na to upozorňoval minule.

    Význam to má v tom, že se nejedná o nějakého nezávislého soudce, ale o současně státního úředníka vykonávajícího vůli státu na tomto zkorumpovaném soudu. Abych prokázal o jak rozsáhlou korupční sabotáž právního státu před očima vznikající protikorupční vlády jde, dovolím si citovat Čl. 10 Ústavy ČR, který určuje, že „stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva“. A evropské úmluvy o korupci jednoznačně definují, co je korupce soudce, a ukládají povinnost umožnit důkazy této korupce. Pak máme zákon o soudech a soudcích, který podmiňuje výkon soudcovské funkce slibem soudit podle zákonů a nařizuje soudci „při výkonu funkce se zdržet všeho, co by mohlo narušit důstojnost soudcovské funkce nebo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů“. Tenhle zákon konstatuje, že „kárným proviněním soudce je chování nebo jednání, jímž soudce ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů“. Jenže tahle ustanovení zákona o soudech a soudcích v praxi neplatí, protože je soudci chápou jako narušení jejich ústavní nezávislosti.

    A teď máte prokázáno soudním spisem a dokonce Ministerstvo spravedlnosti tyto před soudem provedené důkazy ani hláskem nezpochybňuje, že soudce se účastnil defraudace desítek miliónů v hotovosti a stovek miliónů ve zboží z konkurzní podstaty. Jsem přesvědčen, že účastník soudního řízení má právo soudci, který je mimo jakoukoliv pochybnost zkorumpovaným účastníkem rozsáhlého zločinu, nedůvěřovat. O to spíš, že se jedná například o řízení, v kterém je druhou stranou sporu živý nástroj organizovaného zločinu, který jako policejní agent a korunní svědek nezákonně jednajících prokurátorů ty stovky miliónů pro mafii spolu se správcem konkurzní podstaty kradl. Přesto Ministerstvo spravedlnosti i s tím předsedou soudu dojdou k závěru, že účastník řízení není tím, kdo má právo na „důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů“. Pak je nemá ani v případě toho de facto ale ne de iure usvědčeného soudce, který pak může neústavně hájit jednání mafie. A to je důvod pro ostatní k ignorování korupce.
 
    V tomto státě organizovaný zločin dokáže prosadit, že nezávislost zkorumpovaného soudce je nad právem občana na spravedlivý proces dle Úmluvy o základních právech a svobodách a nad právem obětí jeho korupčního jednání na projednání jejich věci spravedlivým a nezávislým soudem. Ta jistota mafie jde tak daleko, že ten krajský předseda se zaštiťuje spoluvinnou Ústavního soudu. Tím přiznává rozsáhlou kooperaci v obhajobě korupce, když se dovolává toho, že Ústavní soud se za tuto korupci autoritativně postavil, když Ústavní soud konstatoval, že deklarovanou korupcí se bude zabývat ne v souvislosti s podjatostí soudce ale až v případě stížnosti na výsledek soudního řízení. A mafie dokáže zařídit, že ten finální rozsudek není již mnoho let, aby ta stížnost nemohla být napsána.

    Ani v druhém dovolávaném případě není pravda, že by Ústavní soud korupční jednání zcela legalizoval. Jen se zcela postavil za právo jiného soudce z téhle zkorumpované party nezávisle a subjektivně mimo jakoukoliv logiku posuzovat důkazy i když nezávisle akceptoval nezákonné jednání živého nástroje organizovaného zločinu, který jako policejní agent a korunní svědek nezákonně jednajících prokurátorů v roli fiktivního generálního ředitele pro nesporně nezákonné trestní stíhání a nesporně zločinný konkurz zkresloval účetnictví, což je také výslovně úmluvami o korupci definovaný korupční trestný čin. Je významné, že když nešlo o mafii, tak dokázal konstatovat, že ten soudce „aplikuje podstavní právo neústavním způsobem“. Jak pravicové bychom museli mít politiky a právníky, aby tento stav korupce ve prospěch organizovaného zločinu byl napraven?

      Když jste dočetli až sem, připomenu, že pokud by ODS měla ty pravicové ekonomy a pak mohla mít pravicové právníky a politiky, pak by mohla nastalé problémy velmi efektivně řešit. Naznačím dvě možnosti. Protože v okolních zemích jsou jen ještě šílenější levičáci (viz rozhodnutí Evropského soudního dvora o právu EU chránit občany před tržními cenami) a díky Klausovi a posledním volbám máme mezi finančníky dobrou pověst, pak je zde výhled posilování české měny. Tenhle skvělý výsledek může mít za důsledek ztrátu vývozních šancí našeho průmyslu i zemědělství a tím i ztrátu pracovních míst. Následkem bude nástup ještě horších Paroubků. Tomu se dá zabránit, tím, že kurz koruny udrží ČNB řízeným znehodnocováním koruny aspoň v tempu, v kterém ostatní znehodnocují EURO. Na to stačí další emise korun, kterou ČNB převede jako zisk do státního rozpočtu. Tímto způsobem, kterému bychom se stejně nakonec nevyhnuli, mohou být aspoň z části zajištěny reformy, které zabrání dalšímu zadlužování.

    Další možností jak zbavit stát části rozpočtových výdajů a korupce jeho politiků a úředníků je, že zareagujeme na důsledky zpoplatnění jízdy po dálnici. V této souvislosti je přece možné pochopit, že zpoplatněnou službu nemusí provozovat stát jako zdroj korupce svých úředníků ale může nechat vysoutěžit právo na vybudování nových dálničního spojení s tím, že vítěz by získal na určitou dobu monopol na spojení v daném teritoriu a samozřejmě veškeré výnosy z jejího provozování. Konečně by se mohlo o trasy dálnic soutěžit mezi těmi obcemi a kraji, které je používat chtějí a soukromým investorům se zaváží stavbu umožnit. Skončí vedle korupčního předražení i monopol nápadu jednoho projektanta, který se snadno dostane do neřešitelné kolize s vlastnickými právy někoho, jako je farmářka Havránková.