CEVRO

Pro volby, po nichž se zásadně změní politická scéna, se v západní Evropě vžilo označení volby-zemětřesení. To jsme zažili i my.

Dokladovat to lze na dalším politologickém vynálezu, který se jmenuje swing či, chcete-li českou verzi, houpačka. Tato volební houpačka ukazuje, kolik voličů oproti posledním volbám změnilo stranu, kterou volí. Letos tento ukazatel stability politických stran a jejich podpory mezi voliči dosáhl rekordní hodnoty 35 procent. To znamená, že více než třetina voličů letos volila někoho jiného než ve volbách 2006. Tak vysoké přesuny česká politická scéna od roku 1992 nezažila.

Obzvlášť dramatické změny v otázce přesunu voličstva zažili občanští demokraté, kteří od voleb 2006 přišli o více než osm set tisíc voličů. Podobný propad ale zaznamenal i první na pásce, ČSSD, které během čtyř let zmizelo více než 600 tisíc "oranžových" příznivců. V relativním výsledku přišla ČSSD o 10 procent svých věrných, ale v absolutním zisku jí uteklo osm procent ze všech českých voličů. Hlasy, o které přišly velké strany, zamířily nejenom ke dvěma parlamentním nováčkům, ale také ke dvěma mimoparlamentním subjektům: zemanovcům a bobošíkovcům, které dohromady volilo přes čtyři sta tisíc lidí. Ve vysokém počtu hlasů pro mimoparlamentní strany je možné vidět další rys voleb-zemětřesení. Letos propadlo rekordních 19 procent hlasů. Před čtyřmi lety jich takto do koše putovalo jen osm procent. Letošní volební klání lze v tomto případě připodobnit snad jen k volbám 1992, kdy vznikaly klasické politické strany.

Ještě v roce 2006 se zdálo, že česká politika míří k polarizaci - dominanci dvou největších stran. Ty měly dosud vždy od roku 1992 více než 50 procent hlasů. To ale už díky masivnímu propadu ODS a ČSSD neplatí.

Stranická scéna se zatřásla a můžeme jen spekulovat, jaký další vývoj českou politiku čeká, protože až další sněmovní volby ukážou, zda se jednalo o výjimečný výkyv, nebo o nový trend, kdy se postupně rozpadne dosud stabilní a přehledně strukturovaná politická scéna.

Reflex 23/2010