Poláci volili presidenta, zatím nezvolili
Vladimír Petrilák

V neděli 20. června proběhlo první kolo přímých presidentských voleb. O nejvyšší funkci ve státě se ucházelo deset kandidátů. Průběh krátké volební kampaně ovlivnily obě události – především smolenská tragédie z 10. dubna, při které zahynul president Lech Kaczyński a spolu s ním dalších 95  význačných politiků, armádních velitel. a dalších důležitých osob. Tragická smrt presidenta vynutila změny v polském politickém kalendáři. Presidentské volby se měly totiž konat na podzim tohoto roku. Následkem smolenské katastrofy se prozatímní hlavou státu stal předseda dolní komory parlamentu Bronislaw Komorowski z vládní Občanské platformy. Dodejme, že v letecké katastrofě zahynul nejen úřadující president Lech Kaczyński, ale rovněž kandidát levice – Piotr Szmajdziński – levicový místopředseda dolní komory parlamentu. B.Komorowski neletěl a byl již v době katastrofy presidentským kandidátem vládní Občanské platformy po svém  vítězství ve vnitrostranických primárkách, v nichž porazil ministra zahraničí Radka Sikorského. 10. dubna z podzimního boje o presidentský úřad náhle byli vyloučeni dva jistí kandidáti. B. Komorowski jako plnící povinnosti hlavy státu rychle vyhlásil podle ústavy nové volby a zároveň s neobyčejnou rychlostí se postaral o to, aby všechny uvolněné funkce obsadili lidé PO anebo blízcí vládním kruhům.

Druhou událostí, která ovlivnila průběh volební kampaně byla povodeň, která zasáhla část Polska v květnu. Rozměry této přírodní pohromy vu našich severních sousedů byly mnohem větší, nežli u nás a – jako vždy – odhalily nepřipravenost státu na takové situace.

Především smolenská tragédie způsobila to, že tentokrát předvolební boj byl prost ostrých osobních útoků a prvky negativní kampaně se vyskytovaly jen vzácně. Brutalisace politického života byla v Polsku podobná, jako tomu bylo za paroubkovsko-topolánkovské éry i u nás. Ale s tím rozdílem, že pro naprostou většinu médií a politické scény fackovacím panákem byl pravicový Lech Kaczyński a strana jeho bratra Jarosława, Právo a spravedlnost (PiS). PO smrti presidenta se najednou ukázalo, že dosud vysmívaný, potupovaný a nenáviděný tzv. salónem (čili pseudoelitami) Lech Kaczyński vůbec nebyl takovým, jakým se jevil v médiích. Náhle se o tragicky zahynulém presidentovi začalo mluvit úplně jinak – ukázalo se, že obraz Kaczyńského byl naprosto zmanipulovaný. Poláci uviděli v novinách či v televisích fotografie a záběry, které je šokovaly, milého, usmívajícího se presidenta s chotí – zatímco do 10. dubna znali v podstatě jen snímky či záběry, kde je vidět nenávistnou anebo směšnou tvář. Manipulace se týkala nejen vzhledu, ale i názorů a díla presidenta. Tento nový – a správněji bychom měli říci – demystifikovaný  – obraz Lecha Kaczyńského také přispěl ke změně společenského klimatu před předčasnými presidentskými volbami. Bratr presidenta, Jarosław, po smolenské katastrofě dlouho mlčel, nevystupoval veřejně, ale bylo zjevné, že to on se stane kandidátem PiS, že to on svede bitvu o presidenstký úřad, aby tak mohl navázat na svého bratra.

Tak se také stalo. Leč Jarosław Kaczyński po 10. dubnu je již jiným člověkem. V celé předvolební kampani jedním ze stěžejních témat polského tisku byla otázka nakolik je změna, kterou presentuje J. Kaczyński autentická a nakolik předstíraná. Ale lidsky vzato – když člověk ztratí bratra dvojče, švagrovou, několik velmi blízkých přátel – hm, asi  pro každého by to byl silný otřes… Šéf PiS během kampaně ani jednou slovně nikoho nenapadl, jeho vystoupení nebyla konfrontační (jak tomu bylo dříve), hlásal nutnost národní solidarity a autentického porozumění. Takový způsob politiky naprosto dezorientoval hlavního favorita v presidentském klání, Bronisława Komorowského. Na něco takového Občanská platforma nebyla připravena. Platforma si byla totiž jista volebním vítězstvím – v každé variantě – kdyby se volby konaly v řádném podzimním termínu, a kdyby protikandidátem Komorowského byl Lech Kaczyński, tak Komorowski nepochyboval o tom, že to on se stane presidentem. A skutečnost, že volby se konají dříve a proti kandidátovi Platformy stanul bratr zesnulého presidenta na tom nic nezměnila, naopak – jen zvýšila šance Komorowského na to, že zvítězí v prvním kole (k tomu bylo nutné získat více než 50% hlasů). Jarosław Kaczyński je totiž vnímám více jako politik, byl na rozdíl od Lecha mnohem silněji vnímán jako politický rváč, a hlavně – má ještě větší tzv. negativní elektorát, čili ty voliče, kteří mu v žádném případě nedají svůj hlas.

Jenže došlo ke změnám. Média se přiznala (jaksi bezděky) k tomu, že o jednom Kaczyńském lhala. Smuteční dny po smrti presidenta ukázaly, že Poláci – navzdory dosavadnímu obrazu – si velmi váží takových politiků, jakým byl president, politiků, kteří hájí místo Polska v Evropě, kteří dělají vše pro to, aby se národ zbavil svých komplexů a kteří se nebojí zastávat vlastní názor, byť tento není masmédii vnímán jako “evropský” či moderní.

Jarosław Kaczyński měl na počátku podle průzkumů veřejného mínění 4 procentní šanci na vítězství ve volbách. Komorowského podpora se pohybovala v hranicích 30 – 50 a něco procent. Mnohé nasvědčovalo tomu, že kandidát Občanské platformy zvítězí již v prvním kole. Ale stalo se něco podobného, jako u nás – výsledky průzkumů byly značně přestřelené (ve prospěch politika PO) a první kolo voleb přineslo úplně jiné výsledky, nežli “salón” očekával.

Při účasti takřka 55 procent voličů nejvíce hlasů získal B.Komorowski – 41,5 %, ale blízko za ním skončil Jarosław Kaczyński se ziskem 36,5 %. Stojí za to zmínit, že třetí místo získal kandidát Svazu demokratické levice Grzegorz Napieralski, který vedle neobyčejně kreatvní a pracovitou volební kampaň, což mu dalo 13,7 procent hlasů. Další kandidáti nemohou být spokojeni se svými výsledky – ani místopředseda vlády, lidovec Waldemar Pawlak (1,75), ani Janusz Korwin Mikke – známý liberál (2,5) či populistická hvězda předchozího volebního období Andrzej Lepper (1,3). O debaklu může hovořit také Andrzej Olechowski (1,5) a Marek Jurek (Pravice Polské  republiky, 1 %).

Jak již bylo řečeno Platforma doufala ve vítězství v prvním kole, proto slušný výsledek jejího kandidáta ji příliš nenadchl. Spokojený může být naopak Jarosław Kaczyński, ukázalo se, že má mnohem větší volební potenciál, nežli mu přiznávaly průzkumy i dosavadní politická praxe.

Oba politici postupují do druhého kola, které se uskuteční 4. července. Je jisté, že štáb B.Komorowského musí změnit taktiku a není proto vyloučeno, že nyní bude volební kampaň ostřejší a výraznější – teď jde doslova o všechno, Platforma totiž chce získat plnou moc – mít pod kontrolou nejen parlament a vládu, ale rovněž i Místodržitelský palác (sídlo presidenta). Již ke konci kampaně před prvním kolem hlasování Platforma vypouštěla signály, že v tomto politickém boji jde o to, aby se neopakovala recidiva let vlády PiS – strašili návratem Kaczyńského, čili PO se vrátila ke starému konfrontačnímu jazyku. K tomuto útoku (dosti hanebnému) se propůjčil filmový režisér Andrzej Wajda (ten hovořil o to, že v Polsku trvá občanská válka) a bývalý ministr zahraničí Bartoszewski. Vypadá to, že teď už si Platforma nebude brát servítky, pokud nevymyslí něco jiného. Kaczyński totiž nemění styl – a neútočí, to dezorientuje politiky PO, pro které bylo dosud velmi pohodlné mít polarisovaného protivníka. Nyní její styl působí dojmem uvázaného štěkajícího psa – jenže štěkajícího do prázdna, široko daleko není nikdo, kdo by toho psa provokoval.

Nutno dodat, že před pěti lety, kdy se o úřad presidenta ucházel nynější předseda vlády Donald Tusk, ten také vyhrál první kolo, vítězství bylo blízko – jenže v druhém prožil šok – Lech Kaczyński před pěti lety zvítězil, což bylo pro elity nepříjemným překvapením. 

Všechno je tudíž možné – je jisté, že Komorowski nemůže nic nechat náhodě a nesmí si dovolit usnout na vavřínech, lekce předchozích  voleb je dosud živá. Jeho protikandidát patrně nemusí vymýšlet žádnou novou strategii, protože ta dosavadní přináší dobré výsledky.

Důležité budou jistě televisní debaty, které nejsou pro Komorowského moc dobré, jelikož když mluví bez papíru, tak často řekne něco hloupého – jeho štáb má panickou hrůzu z toho, co zas někde breptne.

Rozhodně následující kampaň bude zajímavá a výsledek hlasování 4. července pro Polsko velmi důležitý.

Hezký článek o charakteru

Hezký článek o charakteru polských mediálních šíbrů!

___________________________________________________________________________________