Vernatsch a Lagrain z hory sv. Magdalény v Bolzanu
Žaloudek Petr

Od doby, co jsem četl v knize Diagnóza Karmy od Kozyreva o výrobě vína na Krymu, jsem větším milovníkem tohoto nápoje než kdykoliv předtím. “Na kvalitě vína se podílejí tři prvky: slunce, půda a kvalita člověka, který plody slunce a země dotváří. Čím lepší charakter člověk má, tím větší je šance, že z plodů vznikne opravdu lahodné, ne-li božské víno.”

Tyto myšlenky se mi vrací vždy když navštívím paní Gertrud Vogel, původem sudetskou Němku od Plzně, která byla ještě jako dítě s rodiči vystěhovaná do Německa. Dnes žije částečně v Zurichu a částečně na hoře svaté Magdalény v Bolzanu, kde vlastní rodinnou vinici. Paní Gertrud se celý život angažovala v úsilí o  rozumné a zdravé spolužití člověka s přírodou,  proti jejímu zneužívání a vykořisťování.

Když bylo před několika lety třeba učinit  rozhodnutí, co s vinicí poté co odešli do důchodu lidé, kteří si ji léta pronajímali, jestli ji prodat nebo se o ni starat, rozhodla se paní Gertrud po dohodě s manželem a třemi dospělými syny, že se pokusí vinici spravovat sama podle svých dlouhodobých plánů, či spíše životní filozofie. Před pěti lety tedy poprvé odešla na víc než půl roku od rodiny. Od března do konce října žije v malém domečku přímo na vinici. Kopec sv. Magdalény je jednou z nejhezčích partií kousek za Bolzanem. Spolu s ní žije v domečku jedna rodina, která také pracuje na vinici, a pomáhá jim dělník, jemuž platí za odpracované hodiny. V čem je tato paní jiná než ostatní vinohradníci? Jenom v tom, že je žena? Žen-vinařek je určitě hodně. Ale takových jako Gertrud – dovolím si tvrdit – však hodně nebude. Pokusím se to vysvětlit. Podotýkám však, že ten, kdo víno nepije nebo neví, co je s ním práce, bude možná mít problém sdílet mé nadšení.
 
V Itálii, kde všeobecně platí, že muž je hlavou rodiny a právo rozhodování je na jeho straně, nebylo pro Gertrud snadné prosadit se tady uprostřed vinic, které obhospodařují právě muži, kde ji před několika lety ještě nikdo neznal. Nešlo jen o to, že měla převzít práci po jiných lidech, ale taky o to, že chtěla pěstovat biovíno, což předpokládá, že proces pěstování vyhovuje velmi přísným normám, a zároveň zachovat mírumilovné spolužití se všemi živočichy – brouky, housenkami, šneky, ještěrkami a hady, ptáky hnízdícími jak na zemi, tak v korunách vinných keřů a stromů. Právě její skoro až tvrdohlavé lpění na tom, aby neutrpěl opravdu žádný živočich, ji dělá mezi vinaři tak výjimečnou. K získání certifikátu musela Gertrud absolvovat několik kurzů a čekat pár let, než jí přísná komise zkoumající podmínky, způsob pěstování a výroby vína vysněnou pečeť na etiketu láhve udělila.

Gertrud znám skoro 20 let a v Zurichu jsme se u ní s manželkou při našich cestách do Švýcarska pravidelně stavovali. Vdala se do bohaté rodiny, nikdy by nemusela manuálně pracovat, a přesto to dělá již pátým rokem. Gertrudina sluncem a větrem poznamenaná tvář, mozolnaté a upracované ruce teď prozrazují člověka zvyklého na těžkou práci.

Její vinici jsem letos v červnu navštívil už potřetí. Ani málo vnímavému pozorovateli nemůže uniknout rozdíl mezi touto vinicí a vinicemi jiných pěstitelů, kolem kterých se ke Gertrud jede. Vypadají hezky upravené, s posečenou trávou mezi hlavami hroznů, některé dokonce pečlivě zorané, aby tam nerostla žádná tráva a plevel, zato mezi révovými keři u Gertud roste vysokánská tráva a vše  je na první pohled neupravené a plné plevele. Ona sama k tomu říká: “V tomto období hnízdí při zemi ptáci, rodí se šneci, hadi, hmyz. Symbióza všech těchto druhů vytváří geniální a unikátní bioklima a bioflóru, bohatou na minerály a hnojivo, které se po kapičkách postupně dostávají až k samotným hlubokým kořenům révy, což je předpokladem k tomu, aby vyrostly dobré a zralé hrozny. Proti nemocem, které vinnou révu postihují, se musí u této formy “bioprodukce” používat postřikovací prostředky namíchané na čistě biologické bázi. Kopřivy a různé jiné rostliny se namáčejí ve vodě a pak se jimi stříkají vinné listy. Každoročně tak bojuji proti třem druhům plísní a je to dosti náročné, protože jeden prostředek funguje vždy jen proti jedné plísni. Musím tedy neustále míchat a vyrábět další, všechno podle receptů odpovídajících přísným normám pěstování biovína, které jsou neustále kontrolovány úřady. V roce 2008 mi kvůli plísním zašla skoro celá úroda, vůbec nic jsem nevydělala.”

Ptám se Gertrud, co jí to vlastně kolem vinných keřů roste a proč je tak důležité právě toto složení. Getrud zná nazpaměť jména rostlin i látky, které obsahují. V její malé pracovně leží hromada odborných knih. Beru jednu do ruky a listují v ní. Je to kniha o motýlech, jejich larvách a době množení.  Náhle chápu, že pěstování vinné révy v symbióze s rostlinami, hmyzem a zvířaty do sebe zapadá jako kolečka švýcarských hodinek. Uznávám, že jedině tento způsob pěstování vinné révy, tak jak ho po tisíciletí praktikovali naši předkové, má z dlouhodobého hlediska šanci na přežití. Všechny okázalé výdobytky vědy a techniky mají svůj smysl jen pokud  mašinerie jednoho průmyslového odvětví navazuje na jinou.  Když mašinerie uměle vytvořených výdobytků zadrhne, zeslábne  i masová plodivost rostlin. Kdysi se příroda řídila svými zákony, člověk je rozpoznával,  dodržoval a proto přežil.

Teprve až se lidé znovu začnou učit z přírody, budou vyrábět kvalitní, zdravé produkty. Přál bych vám ochutnat biovíno od paní Gertrud. Není nejlevnější, protože kvalita má svou zaslouženou cenu, tak jako ve všem. Poznačte si: St. Magdalener classico, Premstallerhof, Imbottigliato da Rottensteiner, Casa vitivinicola, Bolzano 106, Italia.

 Peter Žaloudek, Bolzano, Südtirol, 30.5.2010

___________________________________________________________________________________